Ukrajina v plamenech: Hitler vs. Putin. V čem se přepočítali? 2. část
Přirovnávání Vladimira Putina k Adolfu Hitlerovi je častým rétorickým obratem komentátorů, politiků, ale také historiků. Srovnání se nabízí kvůli povaze, taktice vedení války, či šíření nenávisti a dezinformací obou diktátorů. Co je spojuje a v čem činili podobné až stejné kroky? Část II.
Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu
Zde je nejvyšší čas vrátit se ke Stalinovým zahraničněpolitickým plánům a k Hitlerovi. V březnu 1939 Hitler neriskoval velkou válku. Věděl, že kvůli zbytkům Československa nikdo nezačne velkou válku. Vůbec nevěřil ve velkou válku. Obsazením Československa v březnu 1939 vyřešil všechny zahraničněpolitické úkoly Říše. Kromě jednoho: zničení evropského a světového židovstva. Etničtí Němci byli sjednoceni v rámci hranic říše. Německé hospodářství bylo na vzestupu. Všechny omezující články Versailleské smlouvy byly časem zrušeny (Hitler je prostě přestal prosazovat). Majetek německých Židů byl vyvlastněn. Sami byli zbaveni všech práv, vyhoštěni z Říše nebo zatčeni a posláni do táborů. Právě v tomto okamžiku, kdy Hitler dosáhl všeho, co pro Německo chtěl, pozval Stalin Hitlera k jednacímu stolu. Toto pozvání bylo otevřené a demonstrativní. 3. května 1939 nahradil předseda Sovnarkomu V. M. Molotov, národností Rus, Žida M. M. Litvinova, s nímž Hitler nikdy nechtěl zasednout k jednacímu stolu kvůli jeho fyziologickému antisemitismu.
Ukrajina v plamenech: Hitler vs. Putin. V čem se přepočítali? 1. část
Výměna Žida Litvinova za Rusa Molotova byla Stalinovým signálem, že je připraven zahájit vážná jednání s německou vládou. Tento signál byl vyslyšen, pozvání bylo přijato. Hitler samozřejmě věděl o Stalinově polském komplexu a o nekonečných požadavcích sovětské vlády, aby Poláci umožnili Rudé armádě průchod přes polské území. Hitler pochopil, že Stalin chce Polsko. Hitler proto nemohl zaútočit na Polsko bez předchozí dohody se Stalinem o rozdělení polského území.
Smyslem dohod ze srpna 1939 mezi Hitlerem a Stalinem, pokud jde o Polsko, bylo, že sovětská a německá armáda zaútočí na polské hranice současně a vyhladí polský stát, čímž se Německo opět vyhne velké válce, protože pokud by se SSSR podílel na rozdělení Polska, Francie a Anglie by neriskovaly splnění dohody o vzájemné pomoci, nepřišly by Polsku na pomoc a postupovaly by podle československého scénáře.
V srpnu 1939, v době, kdy se Evropě po březnové okupaci Československa zdálo, že velká válka s Hitlerem nemusí začít, rozpoutal Stalin druhou světovou válku. Faktem je, že Stalin velmi dobře věděl, proč s Hitlerem podepisuje sovětsko-německý pakt o neútočení a tajný protokol, který určuje, které země spadají do sovětské sféry vlivu.
V srpnu 1939 měla sovětská vláda na výběr. Stalin mohl s Francií a Anglií podepsat dohodu o vzájemné pomoci. Na základě takové dohody by v případě německého útoku na Francii – která byla jedinou velmocí, na niž mohlo Německo zaútočit, protože neměla hranice s Anglií a SSSR – musely SSSR a Anglie přijít Francii na pomoc. Pokud by Polsko nedalo Rudé armádě souhlas k průchodu přes polské území, nemohl Sovětský svaz Francii a Anglii reálně nijak pomoci. Je pravda, že Sovětský svaz mohl dodržovat benevolentní neutralitu. Ale to bylo vše, co dokázal. Podpis takové smlouvy mezi Sovětským svazem, Francií a Anglií by vedl k tomu, že by Hitler nezaútočil na Francii ani na Polsko. Vzhledem k existenci smlouvy mezi Francií a Sovětským svazem by totiž Stalin musel vyhlásit Německu válku. Hitler nemohl v srpnu a září 1939 takto riskovat.
Stalin samozřejmě riskoval, že by Sovětský svaz mohl být již v září 1939 zatažen do tehdy nežádoucí války s hitlerovským Německem. Proto měl Stalin další možnost zahraničněpolitické hry. Zcela klidná možnost. Nemohl podepsat smlouvy s Francií a Anglií a nemohl podepsat dohody s Hitlerem. V tomto případě by scénář ze září 1939 vypadal pro Hitlera o něco lépe. V prvním případě by se Sovětský svaz v případě Hitlerova útoku na Polsko a Francii ocitl ve válce s Německem. V druhém případě by Sovětský svaz zůstal neutrální. Hitler by pak musel obsadit celé Polsko a v srpnu 1939 dosáhnout sovětských hranic, což by ho vystavilo riziku nového kola vojenských střetů, nyní s Rudou armádou, a vypuknutí války na dvou frontách. Je těžké předpokládat, že by Stalinův Sovětský svaz a Hitlerovo Německo, dva agresivní státy vedené iracionálními paranoiky, mohly dlouho přežít v míru.
Aby se vyhnul společné hranici se SSSR, mohl Hitler obsadit pouze západní Polsko, takže východní Polsko se stalo nárazníkovou zónou. Není jasné, jak dlouho by takový "nárazníkový" stav mohl trvat. Ale přinejmenším jak v případě společné hranice s Německem, tak v případě nárazníkového východního Polska se Sovětský svaz nemohl po nějakou dobu účastnit velké evropské války a mohl zvenčí pozorovat, jak Hitler nakládá se zbytkem Evropy.
Hlavním rizikem pro Stalina samozřejmě bylo, aby Hitler nezačal velkou válku v Evropě. Vůbec ne. V září 1939 se mohl omezit na řešení jednoho "gdaňského problému" ve vztahu k Polsku. Podstatou "gdaňského problému" byla skutečnost, že v oblasti Gdaňska žili etničtí Němci. Hitler nastolil otázku jejich sjednocení s Německem. To si vyžádalo nejen předání Gdaňska Německu, ale také vytvoření "koridoru" - říkalo se mu "Gdaňský koridor" -, který by spojil Gdaňsk se zbytkem Německa. Je zřejmé, že převod těchto polských území na Německo vyžadoval souhlas Polska. Hitler však již měl za sebou úspěšnou zkušenost z Mnichova a chystal se s Gdaňskem sehrát stejný scénář jako se sudetskou částí Československa obývanou etnickými Němci: nejprve vydíráním Francie, Anglie a Polska hrozbou velké války získat Gdaňsk a koridor a poté, obviněním Poláků z nedodržování některých podmínek dohody, vstoupit do Polska pod záminkou ochrany zájmů etnických Němců v Polsku a obsadit západní Polsko. Nakonec by září 1939 pro Polsko stejně přišlo, ale nebylo by to v září 1939, ale později, např. v letech 1940-41. Hitler doufal, že se mu podaří obsadit západní Polsko bez velké války. Vždyť Británie, Francie a Sovětský svaz mu umožnily okupovat Československo v letech 1938-39. Československo. V čem je Polsko lepší?
Čtěte také:
Ukrajina v plamenech: KRYMSKÁ RAPSODIE. Část II
Ukrajina v plamenech: ORANŽOVÁ REVOLUCE, část I
Ukrajina v plamenech: "BANDEROVCI": nástroj propagandy, část I
Felshtinsky: S Putinem a Lukašenkem už nelze jednat
Proč tedy Hitler v takovém vývoji potřeboval pakt o neútočení se Stalinem? Hitler se obával, že Stalin i přes neexistenci smlouvy o vzájemné pomoci s Francií vstoupí do války, překročí hranice Polska (ať už se souhlasem Poláků, nebo bez něj) a otevře východní frontu proti německé armádě. Takový scénář byl pro Hitlera krajně nevýhodný a nebezpečný. V souladu s tím nemohl Hitler v září 1939 podstoupit tak velké riziko. Bez podpisu paktu o neútočení se Stalinem nemohl Hitler zahájit válku proti Polsku. Hitler mohl zahájit válku pouze v případě, že by se Stalin zavázal nepodporovat Francii a Anglii a neotevřít druhou východní frontu proti Německu. Proto museli Němci před zahájením útočných operací proti Polsku bezpodmínečně podepsat se Sovětským svazem smlouvu o neútočení.
Je jasné, že cenou za tuto výhodnou a pro Hitlera nezbytnou smlouvu byl souhlas Německa s okupací některých východoevropských zemí Sovětským svazem. Dne 20. srpna 1939 napsal Hitler, který spěchal s řešením polské otázky, Stalinovi dopis, v němž otevřeně řekl, že plánuje útok na Polsko, a proto má zájem na brzkém podpisu paktu o neútočení. Hitler požádal Stalina o svolení k urychlenému vyslání Ribbentropa do Moskvy, aby zde vyjednal pakt o neútočení a tajný protokol o rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Stalin souhlasil.
Je třeba zdůraznit, že přes všechny nevýhody mnichovské dohody z roku 1938, přes všechny přívlastky, kterými tuto dohodu odměňujeme jako zbabělou, či zrádnou, byla mnichovská dohoda podepsána Anglií a Francií s cílem udržet mír, zatímco sovětsko-německá dohoda byla podepsána Hitlerem a Stalinem s cílem rozpoutat válku. Z tohoto důvodu Hitler spěchal. Právě proto, aby pomohl Hitlerovi co nejdříve rozpoutat válku v Evropě, souhlasil Stalin s tím, že Ribbentropa v Moskvě přijme v krátké době.
23. srpna Ribbentrop odletěl do Moskvy. Téhož dne byla podepsána sovětsko-německá smlouva o neútočení a tajný dodatkový protokol. Zjednodušeně řečeno, podle protokolu Rusko získalo Pobaltí, východní Polsko, Finsko a Besarábii. Všimněte si, že Hitler nepožádal Stalina o souhlas například s okupací Francie, Belgie, Holandska a dalších evropských zemí. Hitler potřeboval pouze Stalinův souhlas s válkou s Polskem. Hitler i v tomto období stále doufal, že se vyhne velké válce. O tomto tématu hovořil při setkání s Mussolinim 15.-16. dubna 1939, tedy krátce po zahájení okupace Československa. Oba vůdci se poté dohodli na harmonogramu vypuknutí velké války: nejdříve v roce 1943. Zatím byl v kalendáři srpen 1939.
31. srpna Molotov přednesl dlouhý zahraničněpolitický projev před Nejvyšším sovětem SSSR. 1. září, v den, kdy Německo zaútočilo na Polsko, byl projev zveřejněn v deníku Pravda. Podstatou projevu bylo, že fašistické Německo bylo ještě včera nepřítelem. Dnes se z něj stal přítel.
Stalin tak mohl zastavit druhou světovou válku. Stačilo mu k tomu podepsat pakt o vzájemné pomoci s Francií a Anglií a vzdát se vlastních plánů na ovládnutí Polska nebo východního Polska. Stalin však měl přesně opačné cíle – rozpoutat druhou světovou válku, donutit Hitlera k velké válce, vjet na tomto trojském koni do Evropy, na východ i na západ a ovládnout ji. Hloupý Hitler se chytil do pasti, kterou nastražil Stalin. 1. září Hitler zaútočil na Polsko. 3. září odpoledne vyhlásila válku Německu nejprve Anglie a poté Francie. Večer 3. září poslala německá vláda první spěšný přísně tajný telegram do Moskvy, v němž žádala o co nejrychlejší zahájení vojenské akce proti Polsku. Proč?
Němci utrpěli ztráty. Samozřejmě, že tyto ztráty, jak se později ukázalo, byly ve srovnání se ztrátami polské armády nepoměrně malé, ale přesto poprvé v historii Hitlerovy agrese v Evropě utrpěli Němci tisícové ztráty. Za druhé bylo pro Němce důležité zabránit situaci, kdy by polská armáda ustupovala na východ do sovětské sféry vlivu, kam podle smlouvy o neútočení se SSSR Němci nemohli vstoupit. Za třetí, Hitler chtěl Polsku, Anglii a Francii ukázat, že Stalin je v této válce spojencem Německa a ne spojencem demokratické Evropy.
Je tu však ještě něco důležitého. Kdyby Stalin napadl Polsko 1. nebo 2. září, kdo ví, možná by Anglie a Francie nevyhlásily válku Německu, ale přistoupily by na československý plán. I to by však znamenalo, že by v Evropě nezačala velká válka. A Německo a SSSR by dosáhly společné hranice v jimi okupovaném Polsku. Je jasné, že v tomto případě by další velkou válkou byla sovětsko-německá válka, nikoli druhá světová válka. Proto Stalin udělal to, co udělal. Čekal, až Německo zaútočí na Polsko. To je jedna věc. Čekal, až Francie a Anglie vyhlásí Německu válku. To je druhá možnost. Čekal až ho německá vláda dvakrát vyzve k útoku na Polsko. Teprve poté laskavě souhlasil se zahájením vojenské akce.
Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí. Sleduje hrozby pro vývoj demokracie v regionu, kdo tyto hrozby způsobuje i možné důvody proč. Independence sleduje formy negativních vlivů, klíčové postavy a finance, které za tímto děním stojí.