Ukrajina v plamenech: ORANŽOVÁ REVOLUCE, část I

Za předvoj ruské invaze na Ukrajinu se ve všeobecnosti považuje Euromajdan. Rusko se však ve skutečnosti rozhodlo k násilnému ovlivnění politického směřování Ukrajiny už během Oranžové revoluce. Oč v ní šlo a kdo byli její hlavní aktéři? Přečtěte si ukázku knihy Ukrajina v plamenech, kterou můžete podpořit nebo objednat prostřednictvím crowdfunding kampaně. První část.

Volební podvody vyburcovaly široké masy ukrajinského obyvatelstva k odporu. V západní a centrální oblasti začaly masové demonstrace, které požadovaly přezkoumání výsledků voleb. Na pozadí masových projevů občanské neposlušnosti vypukla další politická krize. Do dějin Ukrajiny se zapsala jako "oranžová revoluce" podle barvy vlajky a šátku hlavního uchazeče o prezidentský úřad Viktora Juščenka.

Celá volební kampaň Viktora Juščenka byla oranžová. Oranžové stuhy, šátky, kravaty a čepice byly poznávacím znamením Juščenkových příznivců. Jeho syn si nechal patentovat oranžovou barvu a "pouliční trh" prodával oranžovou barvu ve velkém všem zájemcům. Janukovyčovi příznivci se shromáždili pod bílými a modrými transparenty. Skutečným centrem "oranžové revoluce" bylo centrum Kyjeva, náměstí Nezávislosti, kde tisíce demonstrantů pořádali nepřetržitá shromáždění po dobu dvou měsíců. Postupem času se tomuto místu začalo říkat jediným slovem: Majdan.

Obecně se má za to, že revoluce začala 21. listopadu 2004, kdy Viktor Juščenko a jeho tým, aniž by čekali na oficiální výsledky, vyzvali voliče, aby se večer sešli na mítinku a obhájili svou volbu. Na shromáždění Juščenko prohlásil, že výsledky voleb byly zfalšovány, vyzval ke generální politické stávce.

Na hlavním náměstí hlavního města začalo vznikat stanové městečko. Velitelem Majdanu se stal Juščenkův příznivec Roman Bessmertnyj (později, když se Juščenko stal prezidentem, se stal jeho zástupcem v parlamentu). Zatímco zpočátku byl Majdan chaotický, postupem času protesty začali protestující sponzorovat a posléze se přidali i drobní a středně velcí podnikatelé. Vzniklo stanové městečko, přivážely se potraviny, léky a dříví, aby se protestující zahřáli u ohně. Bylo postaveno obrovské pódium, na kterém bezplatně vystupovali opoziční vůdci a četní umělci.

Opoziční frakce požadovaly svolání mimořádné parlamentní schůze hned den po volbách, aby se situace projednala. Komunisté a provládní frakce se však samozřejmě nedostavili. Na tomto setkání složil Juščenko přísahu jako politický akt, což vyvolalo další masivní vlnu podpory. V centru hlavního města se od té doby shromažďovalo 500 tisíc až 1,5 milionu protestujících. 

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí. Sleduje hrozby pro vývoj demokracie v regionu, kdo tyto hrozby způsobuje i možné důvody proč. Independence sleduje formy negativních vlivů, klíčové postavy a finance, které za tímto děním stojí. 

Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu

 

Je třeba poznamenat, že akce policie a speciálních jednotek byly relativně neutrální a zdvořilé. Pořádkové síly na provokace nereagovaly. Navzdory velké koncentraci vojáků v hlavním městě se podařilo zabránit krveprolití. Obě strany – opozice a úřady – se chovaly zdrženlivě. Majdan v hlavním městě se rozšířil do provincií. Stejně jako v Kyjevě byla životaschopnost majdanů v regionech umožněna aktivní podporou podnikatelů ze střední třídy, kteří poskytli lidi a peníze na stavbu stanových táborů a zásobování protestujících potravinami a léky.

Navzdory masovým protestům vyhlásila volební komise oficiální výsledky 24. listopadu a vítězem prohlásila Viktora Janukovyče. Protestující poté oblehli prezidentský palác a budovu kabinetu ministrů. Jako protiváha demonstrantům byli do hlavního města přivezeni Janukovyčovi stoupenci z východní Ukrajiny a zejména z Donbasu, kteří se utábořili v zahradě naproti budově kabinetu ministrů. Hovořilo se o více než 300 tisíc hornících, kteří byli vysláni z Donbasu do Kyjeva, aby "zlikvidovali majdanisty" a zabránili Juščenkovi dostat se k moci. Nicméně počet Janukovyčových příznivců v Kyjevě ve skutečnosti nepřesáhl 20 tisíc. Většinou se jednalo o horníky, kterým byla po dobu účasti na protestech vyplácena mzda a "cestovní náhrady". Spali ve vagonech umístěných na vedlejších kolejích kyjevského nádraží. Hrozil násilný střet mezi oběma tábory a použití síly ze strany úřadů k rozehnání demonstrací.

Ukrajinský parlament, který se sešel na mimořádném zasedání 27. listopadu, přijal rezoluci o politické krizi v zemi, oficiálně uznal volební podvody tím, že fakticky zrušil výsledky voleb, vyslovil nedůvěru volební komisi a vyzval k mírovému řešení konfliktu. V západních oblastech země se místní samosprávy rozhodly uznat Viktora Juščenka za legitimního prezidenta. Ve východních regionech se představitelé Doněcké, Luhanské a Charkovské oblasti chopili iniciativy a svolali celoukrajinský sjezd místních zastupitelstev s cílem vytvořit autonomní stát a uznat legitimitu Janukovyčova zvolení prezidentem.

Boj proti oranžovému moru

Jako protiváha k vývoji v západních oblastech Ukrajiny a v Kyjevě se 28. listopadu 2004 konal v Severodoněcku (Luhanská oblast) sjezd poslanců všech úrovní jihovýchodu Ukrajiny, který vešel do dějin jako "Severodoněcký sjezd". Rozhodující roli při organizaci sjezdu sehrál gubernátor Charkovské oblasti, známý politik Jevhen Kušnarev. Zúčastnilo se ho přibližně 3500 delegátů ze 17 oblastí východní, střední Ukrajiny a Krymu, včetně 159 poslanců Nejvyšší rady Ukrajiny. Cílem kongresu bylo vypracovat společnou strategii pro stabilizaci situace v zemi v případě eskalace konfliktu.

Na sjezdu zazněla prohlášení, že pokud se Juščenko a jeho "oranžový tým" dostanou k moci, poslanci jihovýchodních regionů a Krymu si vyhrazují právo na odvetu, a to až do vytvoření jihovýchodní autonomie. Předseda Luhanské oblastní rady Viktor Tichonov zároveň zdůraznil, že cílem sjezdu bylo vytvořit radu regionů, aniž by se zatím otevírala otázka autonomie, která by podle účastníků měla být vyřešena referendem. Delegáti sjezdu se shodli na tom, že oranžová revoluce v Kyjevě byla státním převratem, a vyzvali obyvatele jihovýchodní Ukrajiny k boji proti oranžovému moru.

Ještě před zahájením sjezdu přijala řada ukrajinských regionů usnesení o změně systému státního zřízení, jehož cílem bylo rozšířit pravomoci regionů. Například 24. listopadu 2004 se na zasedání Luhanské oblastní rady většinou hlasů rozhodlo o vytvoření autonomní jihovýchodní ukrajinské republiky a požádalo ruského prezidenta Putina o podporu. Na mimořádném zasedání Charkovské oblastní rady 27. listopadu bylo rozhodnuto zřídit výkonné výbory oblastních a okresních rad Charkovské oblasti a udělit jim pravomoci státních orgánů.

Na zasedání byl předsedou výkonného výboru oblasti zvolen současný gubernátor Jevhen Kušnarev. Právě on byl pověřen koordinaci s Doněckou, Dněpropetrovskou, Záporožskou, Luhanskou, Oděskou, Chersonskou a Mykolajivskou oblastní radou, Nejvyšší radou Krymu a městskou radou Sevastopolu při vytváření jihovýchodní autonomie, kdyby se politická situace zhoršila. Charkovská oblast z iniciativy Jevhena Kušnareva zastavila převody prostředků do republikového rozpočtu, dokud se nestabilizuje politická situace v Kyjevě. Současně zástupci oděských oblastních a městských rad oznámili záměr svolat shromáždění lidových poslanců všech úrovní z regionů jižní a východní Ukrajiny, které by rozhodlo o vyhlášení Novorossijska jako svobodného samosprávného území.

Na sjezdu v Severodoněcku byly zastoupeny Doněcká, Dněpropetrovská, Žytomyrská, Záporožská, Kirovogradská, Luhanská, Mykolajivská, Oděská, Poltavská, Sumská, Charkovská, Chersonská, Černihovská oblast, Krymská autonomie a Sevastopol. Zástupci Čerkaské a Zakarpatské oblasti se sjezdu nezúčastnili. Podle organizátorů nemohli delegáti z Čerkaské a Zakarpatské oblasti na kongres přijet pouze z technických důvodů.

Prezidentský kandidát Janukovyč se na sjezd dostavil pozdě. První řečník sjezdu Boris Kolesnikov navrhl, aby v případě zvolení "nelegitimního" prezidenta Juščenka bylo na jihovýchodě Ukrajiny vypsáno referendum o důvěře úřadům a vytvořena jihovýchodní ukrajinská republika založená na federalismu s Charkovem jako hlavním městem bývalé sovětské Ukrajiny:

"Situace se vymkla kontrole. Do poslední chvíle jsme doufali, že se konflikt podaří vyřešit v klidu. Nyní je však zřejmé, že je to v podstatě nemožné. Máme povinnost hájit zájmy našich voličů. A pokud nám není dovoleno obhájit svou volbu, jsme připraveni sáhnout ke krajním opatřením. V tomto případě navrhujeme: vyslovit nedůvěru všem státním orgánům, které porušily zákon, vytvořit nový jihovýchodní ukrajinský státu v podobě federativní republiky. Hlavním městem nového státu by se stal Charkov, čímž by bylo obnoveno první hlavní město nezávislé ukrajinské republiky.“

Všichni pochopili, že "hlavní slovo" pronese gubernátor Charkovské oblasti Jevhen Kušnarev, lídr politického sdružení Nová demokracie. Jeho projev byl emotivní a rozhodný:

"Není pochyb o tom, že během jednoho týdne byl na Ukrajině proveden pečlivě naplánovaný a připravený, skvěle financovaný protistátní puč. S využitím nejmodernější technologie vymývání mozků se pokusili dosadit samozvaného prezidenta jakýmikoliv metodami, včetně použití síly... Ale nezkoušejte naši trpělivost... Máme důstojnou odpověď na jakýkoliv výpad, až po ty nejkrajnější prostředky. A chci připomenout horkým hlavám pod oranžovými prapory: z Charkova do Kyjeva je to 480 kilometrů a na hranice s Ruskem 40! (Potlesk) Chceme žít ve státě, kde je každý člověk chráněn. Jeho práva, kultura, jazyk, historie, tradice a zvyky jsou chráněny. Uvědomujeme si, že Východ se od Haliče (odkaz na západní historické centrum Ukrajiny a její kultury, pozn. autora překladu) velmi liší, nevnucujeme Haliči svůj životní styl, ale nikdy nedovolíme, aby nás Halič učila, jak máme žít! Musíme chránit a zachovávat hlavní duchovní svorník, který nás spojuje, naši víru. Nepřijmeme způsob života, který je nám vnucován, nepřijmeme cizí symboly, naším symbolem je pravoslaví! Milí přátelé, chceme žít, pracovat, tvořit, ale nad naší zemí, nad naší budoucností visí strašná oranžová hrozba. Proto znovu vyzývám všechny, aby byli neochvějní, aby se postavili na nohy a bránili naši volbu.“

Výmluvností zářil i moskevský starosta Jurij Lužkov, známý svými protiukrajinskými výroky. Byl také přítomen na pozvání organizátorů kongresu:

"Na Ukrajině nyní působí dvě polární síly. Na jedné straně stojí brutální vměšování do záležitostí Ukrajiny a na druhé straně Rusko, které plně respektuje suverenitu země. Já jako starosta Moskvy jsem připraven sundat svou oblíbenou čepici, abych vypadal jako Viktor Janukovyč."

Všichni čekali na projev prezidentského kandidáta a byli přesvědčeni, že bude konsolidující postavou vůči stoupencům oranžové revoluce, kteří vyzývají k rozhodným krokům. Jeho projev však přítomné zklamal:

"Nikdy tě nezradím, vždycky půjdu s tebou. A to, co přijmete, bude pro mě zákonem. ...Ještě chvíli a všechno se zhroutí. Pokusme se najít řešení, aniž bychom se uchýlili k drastickým opatřením. Pokud bude prolita jediná kapka krve, příliv se nezastaví. Naším cílem je chránit zákony a práva lidí. Prosím, přijměte řešení, které zajistí integritu v zemi a pořádek ve státě...".

Čtěte také:

Vzniká kniha o okolnostech války na Ukrajině. Autoři spustili sbírku na její přípravu

Extrémisté mají žně. Ruská krajní pravice je na vzestupu

V Česku expandují ruští investoři z Panama Papers

Sjezd nakonec skončil ultimátem, že pokud Juščenko zvítězí, jihovýchod si vyhradí právo podniknout adekvátní kroky na ochranu práv občanů ve svých regionech, a to až do vytvoření jihovýchodní ukrajinské autonomní republiky. Bylo rozhodnuto vytvořit Meziregionální radu orgánů místní samosprávy ukrajinských regionů s centrem v Charkově. Luhanská a Doněcká oblast se v první polovině prosince 2004 rozhodly uspořádat referendum o otázce získání statusu nezávislých republik v rámci Ukrajinské federace. Luhanská a Doněcká oblastní rada navíc po Charkově oznámily, že jim bude převedena policie a další státní struktury a že přestanou odvádět peníze do státního rozpočtu.

Na 11. prosince byl naplánován druhý sjezd jihovýchodních regionů, který měl učinit konkrétnější a rozhodnější kroky k vytvoření autonomního státu, ale sjezd se nekonal. Janukovyč ani jeho okolí neměli jasno v tom, co vlastně chtějí: vzdát se, nebo bojovat, oddělit se od Ukrajiny, nebo zůstat její autonomní součástí, nebo se dokonce připojit k Rusku. O deset let později, v roce 2014, se to stalo znovu. Sjezd v Charkově čelil stejnému dilema, jen s tím rozdílem, že v roce 2014 se Janukovyč na sjezdu vůbec neobjevil.

Již po nástupu Juščenka k moci bylo zahájeno trestní stíhání organizátorů sjezdu v roce 2004, charkovského oblastního gubernátora Kušnareva a předsedy Doněcké oblastní rady Kolesnikova, kteří byli obviněni ze separatismu a "pokusu o násilnou změnu hranic Ukrajiny". Oba byli uvězněni, ale trestní řízení bylo brzy uzavřeno a vězni byli propuštěni. Volání po federalizaci, autonomii východní Ukrajiny a Krymu. či požadavky na posílení tradičních vazeb s Ruskem se však od té doby staly trvalým faktorem ukrajinské politiky. Již tehdy byla Ukrajina konvenčně rozdělena na východní a západní. Politické a podnikatelské elity těchto částí Ukrajiny zastávaly protichůdné názory: západním oblastem Ukrajiny byla vlastní touha jít evropskou cestou rozvoje. Na východě se projevila touha posílit vazby se sousedním Ruskem a vytvořit federativní stát.