Ukrajina v plamenech: "BANDEROVCI": nástroj propagandy, část II
Povstalecké hnutí Stepana Bandery na Ukrajině je kontroverzní téma. Dezinformátoři a ruská propaganda je označuje za xenofobní nacionalisty kolaborující s Hitlerem. Pro Ukrajince jde o symbol nekonečného boje za svobodu. Skutečnost je mnohem komplikovanější. Banderovci na Ukrajině válčili dekády. Nepřítelem pro ně byl bolševik i nacista. Část II.
Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí. Sleduje hrozby pro vývoj demokracie v regionu, kdo tyto hrozby způsobuje i možné důvody proč. Independence sleduje formy negativních vlivů, klíčové postavy a finance, které za tímto děním stojí.
Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu
Ukrajina v plamenech: "BANDEROVCI": nástroj propagandy, část I
Svědčí o tom skutečnost, že v hitlerovských věznicích a koncentračních táborech se ocitly tisíce ukrajinských revolucionářů v čele se S. Banderou a mnoha dalšími předními členy našeho hnutí.
V německých věznicích zahynuli pod hlavněmi gestapa na celém území Ukrajiny takoví přední banderovci jako Ivan Klyv-Legenda (Lvov), Dimitrij Myron-Orlik (Kyjev), Mykola Lemik (Charkovská oblast), Pantelejmon Sak-Mohyla (Kyjev, původem z východních oblastí), Serhij Šerťuk (Kryvyj Rih, původem z východních oblastí) a stovky dalších.
Za námi, banderovci, jsou tři roky podzemního a povstaleckého boje proti hitlerovským okupantům. Na nacisty jsme stříleli, místo abychom s nimi spolupracovali. To ví nejen celý ukrajinský národ, ale i celý svět.
My, banderovci, jsme bojovníci za zájmy pracujících mas, ne obhájci vykořisťovatelských tříd.
Bolševičtí lháři se nás snaží představit sovětským masám jako obhájce zájmů "kulaků" nebo "buržoazie". I to je odporná lež. S těmito společenskými třídami nemáme nic společného, ani pokud jde o cíle našeho boje, ani pokud jde o sociální původ a třídní příslušnost účastníků našeho hnutí.
Pokud jde o sociální cíle našeho boje, my, banderovci, bojujeme za vybudování beztřídní společnosti. Jsme proti návratu statkářů a kapitalistů na Ukrajinu.
Jsme pro zničení nové vykořisťovatelské parazitické třídy na Ukrajině – třídy bolševické šlechty, kterou tvoří šéfové strany, ministerstva vnitra a bezpečnosti, administrativy a armády. Jsme pro veřejné vlastnictví nástrojů a výrobních prostředků.
Jsme proti kolchozům, protože jsou hlavní příčinou chudoby a smrti ukrajinské vesnice. Chceme, aby otázku formy využívání půdy v nezávislém ukrajinském státě vyřešilo samo ukrajinské rolnictvo.
Jak můžeme být s takovými sociálními cíli našeho boje obhájci "kulaků" nebo "buržoazie"?
Totéž platí o sociálním zázemí účastníků našeho hnutí. "Měšťáka" mezi námi nikdo nenajde, ani kdyby ho hledal se svíčkou v ruce.
Nejsou mezi námi ani žádní "kulaci". Západoukrajinské rolnictvo je v obecné rovině malorolnické nebo přinejmenším středněpříjmové. Drobní rolníci a bezzemci, rolníci bez půdy, dělníci, studenti, středoškoláci, inženýři, lékaři, právníci, učitelé – to je sociální původ všech členů našeho hnutí.
Můžeme my, synové pracujícího a vykořisťovaného lidu, bojovat za zájmy vykořisťovatelských tříd? Mohli bychom bojovat proti svým otcům? Podporovaly by nás ukrajinské pracující masy tak široce, když bojujeme za cíle, které jsou jim cizí? Každému správně uvažujícímu člověku by mělo být jasné, že ne.
Několik slov o naší minulosti
Současnost i minulost banderovců jsou slavné a hrdinské. Mnozí z nás, většinou starší revolucionáři, jsou dlouhodobými politickými vězni bývalých polských, rumunských, hitlerovských a později bolševických věznic a koncentračních táborů, často odsouzenými na doživotí.
Nejeden z nich má stále ještě pocit, že ho poutají vězeňská pouta. Nejednomu z nich polská policie, rumunská sigranza, německé gestapo a bolševické ministerstvo vnitra zlomily žebra a vyrazily zuby. Mnozí z nás se vydali na cestu revolučního podzemního boje proti okupantům, když nám bylo pouhých 14-16 let.
V podzemních celách, v podzemní revoluční práci jsme strávili nejlepší léta dospívání. Všechny naše nejvroucnější mladické sny a nejušlechtilejší mladické pohnutky jsou spojeny s podzemím, s revolučním bojem.
Pronásledován policií, vždy ohrožen vězením, koncentračním táborem, policejními kulkami, často finančně nezajištěn, ukrajinský revolucionář vždy odvážně, obětavě, s nejvyšším nasazením hrdinně plnil své revoluční povinnosti – povinnosti vedoucího bojovníka revoluce, organizátora a vůdce lidu v jeho boji proti okupantům.
Navzdory všem obtížím, navzdory všem překážkám jsme my, banderovci, vždy šli za lidmi, za masami, nesli jim revoluční slovo pravdy, duchem je podporovali a často se bránili teroru svým odvážným revolučním jednáním.
Pro ukrajinské masy byl ukrajinský revolucionář vždy vzorem vlastenectví, odvahy, nezlomnosti, hrdinství a nejlepších občanských a revolučních ctností. Proto nás dnes lidé tolik milují a podporují.
Čtěte také:
Ukrajina v plamenech: ORANŽOVÁ REVOLUCE, část I
Ukrajina v plamenech: ORANŽOVÁ REVOLUCE, část II
Vzniká kniha o okolnostech války na Ukrajině. Autoři spustili sbírku na její přípravu
Proč my, ukrajinští revolucionáři a povstalci, bojujeme proti bolševickým utlačovatelům a vykořisťovatelům?
Někteří lidé, zaslepení bolševickou propagandou, kteří věří, že bolševici "vyřešili národnostní otázku nejlépe na světě", "vybudovali socialismus" a zavedli "skutečně lidovou demokracii", možná nechápou, proč my, banderovci, bojujeme proti bolševikům, proti sovětskému režimu.
Vše, co bolševická propaganda říká o politice bolševické strany a úspěších sovětské moci, je rovněž zákeřná a nestydatá lež. Pravda o Sovětském svazu je pravým opakem toho, co o něm tvrdí bolševická propaganda.
Proč bojujeme proti bolševikům?
My, banderovci, bojujeme proti bolševikům, protože provádějí politiku krutého národnostního útlaku a hospodářského vykořisťování jak vůči Ukrajině, tak vůči ostatním neruským národům SSSR.
Ukrajinský lid, stejně jako ostatní neruské národy v postsovětském prostoru, nemá v SSSR žádná národní a politická práva a je v pozici totálního politického zotročení. Takzvaná Ukrajinská SSR, stejně jako všechny ostatní takzvané svazové republiky, není "nezávislým státem ukrajinského lidu", jak o ní bolševici lžou, ale obyčejnou správní jednotkou, obyčejnou bezmocnou provincií bolševického impéria.
Ani Nejvyšší rada Ukrajinské SSR, ani její "vláda" nemají ani stín práv, která tyto instituce obvykle mají ve skutečně nezávislých státech.
Takzvaná suverenita svazových republik je jen fikce, prázdná fráze, která slouží bolševikům k oklamání pracujících mas Sovětského svazu a celého světa, fráze bez sebemenšího praktického významu. Ani "nejvyšší rada" Ukrajinské SSR, ani její "vláda" nemohou samy o sobě bez souhlasu centra v Moskvě nic podniknout.
Ukrajinský lid, stejně jako ostatní neruské postsovětské národy v bolševickém systému SSSR, je fakticky zbaven jakékoli možnosti svobodného projevu a nezávislého řízení svých záležitostí. Bolševické imperialistické centrum, bolševická Moskva, rozhoduje o všem jen podle svých vlastních imperialistických zájmů, zcela ignoruje potřeby jednotlivých národů a obvykle popírá jejich nejživotnější práva.
Bolševici Ukrajinu brutálně hospodářsky vykořisťují, stejně jako všechny ostatní tzv. svazové republiky. Kremelští imperialisté využívají Ukrajinu především jako surovinovou základnu pro průmysl v centrálním Rusku.
Na Ukrajině, stejně jako ve všech ostatních svazových republikách, prováděli bolševici politiku brutálního kulturního útlaku. Během let bolševické vlády na Ukrajině zlikvidovalo ministerstvo vnitra stovky ukrajinských vědců – historiků, jazykovědců, literárních vědců, ekonomů, umělců a zničilo stovky spisovatelů a básníků.
Ukrajinským osobnostem bylo zakázáno tvořit v národně vlasteneckém duchu. Tím je zcela zablokován jakýkoli rozvoj ukrajinské kultury.
Veškerý život na Ukrajině je rusifikovaný. Ve všech správních, kulturních a hospodářských institucích, na všech univerzitách a institutech skutečně převládá ruština. Ukrajincům je vnucována nepřímým nátlakem. Ruština v armádě nedílně dominuje. Všude je zaváděna rusko-šovinistická imperialistická ideologie a každá ukrajinská svobodná myšlenka a vlastenecké ukrajinské cítění jsou pronásledovány.
Dějiny Ukrajiny a dějiny ukrajinské kultury jsou překrucovány v rusko-šovinistickém, imperialistickém duchu a je veden boj proti fascinaci rodnou minulostí. Ukrajinský tisk, rozhlas, divadlo, literatura a věda na Ukrajině byly zcela postaveny do služeb rusifikační politiky bolševických utlačovatelů.
Cílem bolševické kulturní politiky na Ukrajině je úplná kulturní asimilace Ukrajiny a úplná likvidace kulturní identity ukrajinského národa.
Bolševičtí kati masivně fyzicky ničí ukrajinský lid. Třikrát během své nadvlády na Ukrajině záměrně způsobili hladomor. Na Ukrajině dosud zemřelo asi 8 milionů Ukrajinců jako oběť tohoto záměrného hladomoru.
Statisíce ukrajinských mužů a žen byly vystěhovány na Sibiř a do Střední Asie. Zde jsou nuceni žít v nelidských podmínkách a hromadně vymírají.
Bolševičtí kati vyhladili statisíce ukrajinských vlastenců ve vězeních, vyhnanstvích, koncentračních táborech, v přímém boji, přímým zastřelením. Jen v posledních letech v boji proti našemu osvobozenecko-revolučnímu hnutí zničili několik desítek tisíc Ukrajinců.
Takto vypadá "nejlepší řešení národnostní otázky v SSSR bolševiky" v praxi. Můžeme my, ukrajinští vlastenci, s takovou situací klidně souhlasit? Můžeme my, ukrajinští vlastenci, nebojovat proti bolševickým otrokářům, když vidíme, že připravují úplné zničení Ukrajiny?!
My, ukrajinští revolucionáři a povstalci, bojujeme proti bolševikům, protože v SSSR vytvořili režim bezohledného sociálního útlaku a ekonomického vykořisťování pracujících mas.
Bolševici nevytvářejí v SSSR beztřídní společnost nebo komunismus, ale nový utlačovatelský a vykořisťovatelský systém. Místo bývalých vykořisťovatelů – statkářů a kapitalistů – dnes zaujímají noví sociální parazité – šéfové bolševické strany, administrativy, hospodářského života, armády.
Tito šéfové se již definitivně zformovali do nové vykořisťovatelské třídy – třídy bolševických velkostatkářů. Vytvoření této parazitické vykořisťovatelské třídy je založeno na jejích politických privilegiích: monopolním postavení komunistické strany, její neomezené moci, naprosté absenci kontroly mas nad komunisty.
Tato třída, která má neomezená politická práva a v důsledku toho je neomezeným vlastníkem veškerého bohatství SSSR, si zajistila všechny ekonomické výhody sovětské společnosti. Vytvořila si luxusní životní podmínky a žije si skvěle.
V době, kdy miliony dělníků žijí v naprosté bídě a hladu, si bolševičtí velmoži stanovili neuvěřitelně vysoké platy a mají všeho dostatek: dobře jedí, dobře se oblékají, užívají všech kulturních statků a baví se, jak se jim zlíbí. Bolševická šlechta si tento pohodlný a luxusní život zajistila na úkor vykořisťování pracujících mas – na úkor vykořisťování dělníků, kolchozníků a pracující inteligence.
Marxova slova, že "hromadění bohatství na jednom pólu společnosti je vždy doprovázeno chudobou na pólu druhém" (cituji zpaměti), jsou důležitá nejen ve vztahu ke kapitalistické společnosti, ale také ve vztahu ke společnosti sovětské.
Nikde jinde na světě nežijí pracující lidé v takové ekonomické bídě jako v SSSR, zemi údajně "vítězného socialismu". Nikde jinde na světě nejsou fyzické síly pracujících vykořisťovány v takové míře jako v SSSR – státě údajně "dělníků a rolníků". Nikde jinde na světě na pracující netlačí tolik různých zákonů, "norem", "plánů" a "povinností" jako v Sovětském svazu.
Reálné mzdy dělníků a zaměstnanců v postsovětském prostoru jsou neobvykle nízké. Ty jsou nedostatečné i pro nejnižší životní náklady. Stachanovština a společenské soutěže vymačkávají z dělníků a kolchozníků všechny fyzické síly. Bolševičtí velkostatkáři okrádají kolchozníky o všechny produkty jejich práce. Vysoké daně, trvalé a vysoké půjčky, "dobrovolné příspěvky" odčerpávají z pracujících poslední haléř.
Sovětský průmysl, který pracuje pro válku, nikdy nevyrábí v potřebném množství spotřební zboží, manufaktury. Nebyl to "radostný a blahobytný" život, který bolševici poskytli dělníkům bývalého carského Ruska, ale nové otroctví, nové zotročení, nový sociální útlak a ekonomické vykořisťování. Bolševičtí utlačovatelé vlastně postavili dělníky Sovětského svazu do pozice dávných otroků.