PZO: PODNIKY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU COBY JÁDRO MOCI V ČESKU A NA SLOVENSKU

Časný kapitalismus se v Česku a na Slovensku nesl ve znamení raketového růstu několika podnikavců, kteří předběhli dobu. Znali se s politiky, měli kapitál, věděli jak podnikat a neváhali ani vteřinu. Podniky zahraničního obchodu stvořily finanční predátory s výhodou a neutišitelným hladem po ziscích.

Historické a ekonomické podmínky v Československu přály vzniku sice úzké ale vysoce motivované skupiny podnikavců, kteří budou po pádu železné opony na koni. Nepotismus, elitářství, či všudypřítomné malé domů a kšeftařství namíchaly v kombinaci s donášením, špiclováním a perzekucí nekomunistických elit, jedovatý koktejl osob, které sice oddaně líbali komunistům boty, ve skutečnosti však už pod otěžemi bývalého režimu budovali základy svých budoucích podnikatelských aktivit.

Vesměs šlo o management podniků, které měly k dispozici kontakt s otevřeným podnikáním v kapitalismu. Tato smetánka měla pracovat pro stát, ale dotek s možnostmi kapitalismu v ní neodvratně probouzel poznání, jak skrytě vydělávat.

Mezinárodní obchod – a to jak v exportním, tak v importním směru – řídili mezinárodní smlouvy. Ty podepisovala ČSSR s každou cizí zemí samostatně a konkrétně. Nejednou však vznikaly také případy, kdy byly mezinárodní dohody podepsané rámcově a se seskupením zemí – třeba RVHP. Zde vznikaly zárodky toho, čemu dnes říkáme lobbismus. Pro kšeftaře bylo zajímavé prosazovat dohody posilňující obchod se zbožím, na které měly dosah.

Obchodní činnost měla legálně na starosti skupina podniků zahraničního obchodu (PZO). Ačkoli do jejich rozvoje zasahovaly externí zásahy, z důvodu růstu průmyslu po ústupu následků druhé světové války došlo k dynamizaci nejlépe ilustrovanou faktem, že zatímco v roce 1953 v ČSR existovalo 27 podniků zahraničního obchodu, v roce 1990 jich bylo již 52. Pro pravdivý obraz je však nutné doplnit, že růst nezpůsobila pouze rostoucí produkce v zemi, ale také zoufalý nedostatek některých komodit, které nebyla schopna vyrobit.

Do obchodu se západními zeměmi promlouvala pravidla domluvená v rámci RVHP a zejména noty z Moskvy. Je tedy jasné, že pokud chtěl management svobodně pracovat nejenom na růstu společného socialistického majetku, ale také majetku vlastním, musel dbát na dobré vztahy s příslušníky tajných služeb. Ti byli na manažerech jezdících do ciziny nalepeni od rána do večera. Nejednou ne jenom kvůli jejich službě, ale také ze závisti, či ve snaze zapojit se do tajnůstkářských kšeftíků. K elitě vytvořené managementem podniků zahraničního obchodu to tak vytvořilo dvojice v podobě agentů StB, ale také služeb dalších komunistických zemí.

První obchody na vlastní triko probíhaly přirozeně skrytě. Zvykem bylo dělat nenápadné malé domů, či skryté vývozní a dovozní obchody. V socialismu bylo oficiálně z ideologických příčin, ve skutečnosti však z důvodu nedostatku v Československu zakázáno vyvážet určité zboží do ciziny, a to zejména do západních zemí. Management podniků však na služebních cestách domlouval limitované výhodné a utajené dohody na vývoz těchto komodit. Do všeho se samozřejmě muselo zapojit několik úředníků s krytím tajných služeb.

Provize šlo vydělat i na neoficiálních příplatcích. Za výhodnou cenu zboží nakoupeného od československého podniku zahraničního obchodu stačilo zaplatit menší sumy obyčejně v hotovosti nebo na zahraniční skrytá konta managementu PZO. O provize ostatních členů v podvodném řetězci se pak postaral manažer samotný.

Podobně to fungovalo v opačném směru. Pokud se zahraniční podnik domlouval na kontraktech na dovoz ceněného zahraničního zboží do Československa, s managementem bylo možné domluvit pro stát nevýhodné a pro dodavatele výhodné podmínky, taktéž za provizi. Provize měly rozličné formy od finančních darů až po to, že se z počtu dovezeného zboží v dovozních dokumentech v realitě co-to ztratilo. Nebylo proto výjimečné, že se pohlaváři bývalého režimu se rádi prezentovali luxusními západními výrobky, nebo je nejednou ze strachu ukrývali ve stodolách a po sklepech.

Ačkoli je známo, že někteří z manažerů podniků zahraničního obchodu disponovali majetkem, na který si navzdory na režimový standard nadstandardními výdělky vydělat nemohli a ačkoli bylo známo, že někteří z nich jezdí do ciziny nejen pracovně, ale také na dovolené a někdy i do vlastních víkendových domků, pohlaváři volali po potírání buržoazie na jiných místech.
Ruka ruku myje, já na bráchu, brácha na mně a podobná zlidovělá rčení vznikala právě v daných dobách. Souběžně s nimi i základní struktury budoucích elit v byznysu a kriminálním prostředí.

Z hlediska šedého byznysu se lidé z daných struktur už za komunismu učili jak uplácet, jak vytypovat uplatitelné partnery, jak nacházet jejich slabiny, jak je vydírat, ale když to bylo nutné, také umlčet.

Z hlediska podnikání však manažeři zapojeni do obchodů Československa se zahraničím získávali ještě více (a to si teď odmysleme ony nelegální přivýdělky).

Zástupci, kteří se účastnili obchodních procesů se zahraničními partnery viděli, jak vypadá volný trh. Viděli, jak vypadá soutěž. Naučili se porozumět potřebám partnerů a potřebám zákazníků, na kterých centrálně řízená ekonomika zapomínala.

Do budoucna tato skupina manažerů získala dovednosti ve vyjednávání, pochopila, jak využívat slabá místa druhých stran a prezentovat vlastní expertízu. Naučila se principy optimalizace nákladů a maximalizace zisků, či tomu, jak se adaptovat na tržní specifika. Budoucí podnikatelská elita Česka a Slovenska však získala také to, co vedlo k brutálnímu pokřivení rovných podmínek při vzniku volného trhu v devadesátých letech. Naučili se, že nejdůležitější je znát lidi na správných místech, naučili se, jak tyto kontakty využívat. V adresářích se nenacházeli pouze byznysmeni, ale také politici. A jedinými, kdo tyto adresáře držel byla právě ona vznikající budoucí průmyslnická, finančnická a kriminální elita z devadesátých let.

Důležitý byl už samotný charakter státního monopolu. Monopolizace většiny odvětví vedla k tomu, že know-how a kontakty měly pouze úzké skupiny manažerů, kteří mezi sebe nechtěli pouštět žádnou konkurenci. Nijak zvlášť to nepřekáželo ani Komunistické straně, která coby všelidová směs lidu vedena pohlaváři odborně nerozuměla procesům v podnicích a neuvědomovala si eventuální možnosti podnikavců ve strukturách národních podniků. Vedlo to přirozeně k vzniku stínové šedé sféry – něco se prezentovalo politickým představitelům, něco jiného se dělo v realitě. A stejný postup bylo možné aplikovat také u většiny obchodních aktivit.

Podle některých odborných názorů měla ekonomika v komunistickém Československu prvky silně potlačované tržní ekonomiky. To proto, že pětileté plány strany nebylo možné naplňovat, v jiných směrech zas produkce pětileté plány vysoce překračovala. Dlouhodobě tak podniky prezentovaly navenek něco jiného, než bylo skutečností, což souvisí s manažerskou komunikací uvedenou výše. Vše přálo vzniku šedého podnikání, a to ještě dlouho před liberalizací trhu.

Čtěte také: 

Rodina prezidenta Janukovyče. Jak proruský klan ovládl Ukrajinu

Kučmagate. Jak se chtěl ukrajinský prezident zbavit novináře

Za obřím plánem u Hostivařské přehrady stojí mocné postavy

Co se týče sektorového zaměření československého hospodářství, bylo zřejmé, že přeje budoucím průmyslníkům. Vycházejíc z dědictví první republiky byly na území Čech, Moravy a Slovenska proslulé strojařské, ale také chemické a zbrojařské firmy. Ty se socialistickému vedení během dekád centrálně řízené ekonomiky nepovedlo na rozdíl od některých jiných oborů zničit. Průmysl byl dokonce v některých případech i díky poptávce zemí RVHP posílen. Země tohoto uskupení se mezinárodními smlouvami snažily jedna od druhé využít právě tu část produkce, která je v daném regionu doménou.

Už za bývalého režimu došlo také k menšímu zápolení mezi slovenskými a českými manažery. Slováci si stěžovali na to, že většinu klíčových podniků ovládala Praha. Na Slovensku fungovaly většinou pobočky těchto podniků. Výsledkem tlaku bylo slovenské převážení a ovládnutí klíčových částí některých podniků jako Chemapol, Koospol, Centrotex, Omnia, Drevounie, Kerametal, Martimex, Technopol, Incheba, Strojexport, či Slovart. V Bratislavě se zároveň vytvořila pobočka Československé obchodní a průmyslové komory a filiálka Československé obchodní banky. Vedlo to také k širšímu přerozdělení kompetencí mezi mikroregiony a nutnosti respektu českého managementu ke slovenské elitě. I zde je vidět vznik některých partnerství, které přetrvaly také po rozpadu Československa.

Partnerství vznikla v organizovaném zločinu, ale také v některých sektorech formujících příští finanční skupiny. Zde vznikaly vlivné skupiny a jména jako třeba Tkáč, Haščák, Široký a Babiš. Jejich aktivity poznamenaly vývoj prvních dekád tržní liberalizace na Slovensku a v Česku podobnou měrou.

Důležitou součástí formování budoucích byznysových siločar bylo také zpřístupnění kapitálu. Finanční transakce podniků obchodujících se zahraničím bylo zpočátku v rukou Živnostenské banky v Praze. Po letech došlo k racionálnímu kroku odebrat monopolní rozhodování z uzavřené centralizované instituce a mírnou liberalizaci přinesl vznik výše uvedené Československé obchodní banky. Slovenská emancipace během let otevřela stejné pravomoci také tamní Tatra bance. Souběžně s financováním zahraničního obchodu a produkce exportérů vznikla nutnost vzniku státních pojišťoven. Už zde tak vznikly propojení manažerů, kteří byli na jedné straně jako jediní schopni organizovat obchodní projekty, na straně druhé těch, kteří jako jediní disponovali možností operací s kapitálem.

 

Tomáš Lemešani

Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Pokud považujete texty Biztweetu za přínosné, věnujte jakýkoliv dar na Číslo účtu 1027300577/5500 IBAN: CZ1455000000001027300577 BIC/SWIFT: RZBCCZPP

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí

Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu

Odemknout článek

Byznys Biztweet Byznys

  • 5 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb
Top

Standard Biztweet Standard

  • 1 Kredit
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu

Můj stát, moje firma aneb Z Babiše Burešem Biztweet Můj stát, moje firma aneb Z Babiše Burešem

Muj stát, moje firma

Oblíbené motto „řídit stát jako firmu“, které do české politiky přinesl fenomén Andreje Babiše, definuje změny, jimiž česká společnost prošla mezi lety 2013–2021. Populismus kombinován s politikou nenávisti přinesl na pozadí ekonomické konjunktury Andreji Babišovi nebývalou popularitu. Společnost zas nebývale rozdělil a přinesl řadu nevratných změn. Titul Můj stát, moje firma odhaluje skutečnou výši dotací, které pobírají firmy, jejichž konečným uživatelem výhod je Andrej Babiš, jejich neobvyklý úspěch v získávání veřejných zakázek či to, jak podnikatelské impérium oligarchy po jeho vstupu do politiky vzkvétalo. Kniha se věnuje také otázce konfliktu zájmů a stavu, kdy veřejné peníze slouží zájmům velkopodnikatelů. Osobitě sleduje zneužívání politicky získaných pravomocí či pokřivení konkurenčního boje a trhu jako takového. Každému čtenáři také lidsky vysvětlí, jak na tento stav doplácí život běžného občana. Pokud je náhod příliš mnoho, nejde o náhodu. A tou, zdá se, nebyl ani průnik oligarchy Babiše do české politiky. Ideálním načasováním dosáhl toho, co se žádnému jinému velkopodnikateli nepodařilo. Česko řídil jako firmu. Svou firmu.

Podpořte Biztweet Biztweet Podpořte Biztweet

Líbí se Vám skutečně odborná a skutečně nezávislá tvorba Biztweetu?  Na nezávislost se nehráme, nemáme skryté sponzory, majitele, ani dárce, kteří si kupují naši vstřícnost. 

Podporu v hodnotě 1000 CZK můžete provést v našem eshopu. Pokud chcete darovat více, stačí produkt Podpořte Biztweet naklikat v košíku opakovaně. 

Biztweet

Rusko v plamenech Biztweet Rusko v plamenech

Kniha sleduje mimořádný příběh stojící za falešnými islamistickými útoky na Moskvu, které spustily ruskou invazi do Čečenska. Na základě série oficiálních prohlášení a znalostí Alexandra Litviněnka tato výjimečná kniha ukazuje, že k útokům islamistů vůbec nedošlo. Šlo o akci naplánovanou tajnou službou FSB s cílem dosadit Vladimira Putina na post prezidenta. Kniha také popisuje transformaci bývalé KGB v síť nových tajných služeb a způsob, jak tyto služby stvořily autoritativní režim v Rusku.

marketing@biztweet.cz

Rusko v plamenech

Golden Biztweet Golden

  • 10 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb