Rodina prezidenta Janukovyče. Jak proruský klan ovládl Ukrajinu

Proruský ukrajinský exprezident Viktor Janukovyč byl do Kyjeva dosazen Moskvou. Stála za nim také doněcká skupina oligarchů a mafie. Zradil je a přivlastnil si jejich majetky. Mezitím se stal z vlastizrádce miliardář.

Podnikatel, který se stal vysoce postaveným úředníkem, a přitom pokračuje ve svém podnikání, samozřejmě čelí obviněním z nekalých praktik. Ale co politik, který se stane velkopodnikatelem, když zastává vysokou státní funkci, zejména když se jedná o funkci prezidenta země? Viktor Janukovyč se takovým podnikatelem stal během svého prezidentství. Podle Anderse Aslunda, vedoucího výzkumného pracovníka Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku (Švédsko) a bývalého ekonomického poradce ukrajinské vlády, se majetek Janukovyčovy rodiny odhaduje na 12 miliard dolarů a do "prezidentské rodiny" patřili nejen Janukovyčovi synové, kteří "rodinné" záležitosti skutečně řídili.

Tento text je úryvkem z připravované knihy Ukrajina v plamenech. Podpořte ji, nebo si ji předobjednejte na tomto linku

Podle ukrajinského ministerstva vnitra se na praní peněz Janukovyčovy "rodiny" podílelo více než 50 bank. Mnohapatrová kancelář Janukovyčovy rodiny se nacházela v centru Kyjeva. Peníze se zde inkasovaly. Významnou roli v tomto řetězci sehrál Serhij Arbuzov, který se stal prvním místopředsedou vlády. Svou kariéru zahájil pod patronací své matky, ředitelky banky Donečyna, a poté přešel do čela Národní banky Ukrajiny.

Do rodinného klanu patřili také přátelé. Mladý charkovský přítel prezidentova syna Serhij Kurčenko se ve svých 28 letech po absolvování dvou vysokých škol přestěhoval z Charkova do Kyjeva a přes noc se proměnil v miliardáře, který skupuje ukrajinské podniky a majetek: podniky, stadiony, fotbalové kluby.... Pro začátek sjednotil v rámci "své" skupiny firem "Gas Ukraine" asi 55 společností plynárenského průmyslu registrovaných v Charkově a na Krymu. "Gas Ukraine" s obratem více než 10 miliard dolarů kontrolovala 18 procent ukrajinského trhu s plynem. Je samozřejmé, že "plynová princezna Ukrajiny" Julija Tymošenková se ve vězení cítila ještě nepříjemněji, když viděla, jak její podnikání přechází do jiných rukou. Ale i další podniky byly odváděny. Například charkovskému podnikateli Jaroslavskému byl odebrán fotbalový klub Metalist a stadion.

Později Kurčenko změnil strategii a vytvořil skupinu společností s názvem Východoevropská palivová a energetická společnost (VETEK), která jednala společně s ruskými společnostmi Lukoil a Sibněfť a skupovala síť čerpacích stanic a rafinerií na Ukrajině i v zahraničí (zejména v Německu). Aby si Kurčenko podmanil média, skoupil na příkaz Janukovyčova syna aktiva skupiny UMH (United Media Holding group), mediálního holdingu založeného dalším Charkovčanem Borisem Ložkinem. Ten zase spojil svůj podnik s Rinatem Achmetovem. "Janukovyčova rodina" tak odebrala část podniku svému vlastnímu sponzorovi Achmetovovi.

Janukovyč dobře chápal, že pro upevnění své osobní moci musí omezit vliv opozice, svých spolupracovníků ve Straně regionů a svých obchodních kolegů, i když se jedná o jeho vlastní bývalé sponzory a partnery. Janukovyč kupoval za nízké ceny části podniků od Rinata Achmetova, Dmytra Firtaše, Igora Kolomojského a Viktora Pinčuka. K těmto nájezdům byl využíván Serhij Kurčenko a podobní schopní mladí podnikatelé, kteří budovali řetězec firem k přeprodeji cizích podniků a praní peněz ze státního rozpočtu. Celé toto schéma samozřejmě mohlo existovat, pouze když generální prokurátor, ministr vnitra a SBU před vším zavírali oči. I tito lidé se stali členy "prezidentské rodiny".

Generální prokurátor Ukrajiny pan Pšonka a jeho syn inkasovali od podnikatelů "výpalné" v podobě úplatků. Při této příležitosti Ukrajinci s obvyklým humorem poznamenali, že hlavní obchodní kvalitou ukrajinského manažera není marketing, ale "úplatky". Válcujícími manažery však mohou být pouze lidé blízcí vládnoucí elitě. V tomto smyslu byli členy "Janukovyčovy rodiny" také ministr vnitra generál Zacharčenko a šéf SBU Oleksandr Jakimenko, jejichž hlavní činností bylo vyhledávání podnikatelů ochotných platit "rodině" výpalné.

Ve skutečnosti právě poté, co byli Janukovyčovi lidé - Pšonka, Zacharčenko a Jakymenko - jmenováni do těchto nejvyšších vládních funkcí a Oleksandr Klymenko, který rovněž vedl ukrajinskou celní službu, se stal ministrem příjmů a daní, začalo být ukrajinským oligarchům jasné, že se "prezidentská rodina" zabývá "nezákonnostmi" a že se s Janukovyčem není možné dohodnout po dobrém.

Doněcký klan, kdysi loajální Janukovyčovi, zahájil nevyhlášenou válku proti prezidentovi a jeho kumpánům. Jak v roce 2012 napsal V. Matvejev, jeden z výzkumníků oligarchického systému na Ukrajině, "prudké posílení klanu "Janukovyčů", který porušuje zájmy miliardářských oligarchů, povede v roce 2013 k prudkému zhoršení vztahů na Ukrajině a předvídatelným veřejným konfrontacím, které se pokusí sesadit Janukovyčův klan a jeho nejbližší kumpány". Ve svých předpovědích byl pozoruhodně přesný.

V autokratických zemích, jako je Ukrajina a Rusko, se podnikům spojeným s vládou daří tak dlouho, dokud se vláda nezhroutí. Pak se zhroutí jak byznys, tak vládnoucí strany. Není náhodou, že jakmile Janukovyč opustil Ukrajinu, vedoucí frakce v parlamentu rychle prohlásil, že nemá "nic společného s rodinou Janukovyče", a distancoval se od svého patrona. Je jasné, že když jsou u moci, snaží se "podnikatelé", kteří si koupili místa právě pod touto "střechou", rychle zbohatnout a vyvést svůj kapitál do zahraničí, diverzifikovat ho a skrýt pod cizími jmény. Jsou totiž časově velmi omezeni a chápou to.

V době, kdy byli u moci L. Kučma, J. Tymošenková, V. Janukovyč, se jejich okolí pohádkově obohacovalo a svým oponentům podkopávalo finanční základnu pod nohama nebo je dokonce zavíralo do vězení. Příklad Tymošenkové (v Rusku byl Tymošenkovou Michail Chodorkovskij) byl v tomto smyslu nejnázornější. Všichni chápali, že její případ je politický. To, že se vládnoucí "rodina Janukovyčů" snažila zničit její podnikání, bylo neméně zřejmé. Na tomto pozadí byla otázka, zda se Julija Tymošenková dopustila ekonomických trestných činů z hlediska platné trestní legislativy Ukrajiny, naprosto bezvýznamná (stejně bezvýznamná byla otázka, zda se Chodorkovskij dopustil trestných činů z hlediska platné trestní legislativy Ruska).

Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Pokud považujete texty Biztweetu za přínosné, věnujte jakýkoliv dar na Číslo účtu 1027300577/5500 IBAN: CZ1455000000001027300577 BIC/SWIFT: RZBCCZPP

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí

Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu