Ikea: Nehezká historie hezké rodinné firmy

Miliardář Ingvar Kamprad založil fascinující síť levného a praktického nábytku. S historii Ikey se však spojují také nehezké zprávy. Majitele pojí k fašismu.

Ingvar Kamprad narozený 30. března 1926 ve Švédsku je proslulý vlastní skromností. Ať už jde o skutečnost, nebo ne, je pravdou, že na laciných cenách a poctivosti stojí celé PR švédské nábytkářské sítě. Dnes vyrábí až pětinu světového nábytku.

Kamprad ji založil v sedmnácti letech z peněz, které dostal od otce jako odměnu za dokončení střední školy.

K podnikání byl Ingvar Kamprad veden od mala. Už jako školák prodával zápalky, ozdoby na vánoční stromky či kuličkové pera. Část tohoto sortimentu mu zůstala v nabídce dodnes.

Založení Ikea v roce 1943 se však spojuje také s nacistickými rozpaky. Je zřejmě pravdou, že podnikat v šílené době nešlo bez svolení úřadů, ale stoprocentní jistotou je i to, že Ingvar Kamprad v roce 1942 vstoupil do Per Engdahlovy nacistické skupiny. Z kooperace s nacisty však nebyl nikdy oficiálně obviněný. Svůj vstřícný postoj dnes označuje za mladickou chybu a opakovaně se za něj omluvil.

Tak, nebo tak, myšlenka obchodní sítě zůstává originálním příkladem využití lidské spořivosti. Ikea, jejíž název vznikl z počátečních písmen jména Ingvar Kamprad, farmy Elmtaryd, kde se narodil a vesnice Agunnaryd, kde vyrůstal, prodávala smíšené zboží.

Po čtyřech letech přidala i nábytek a po dalších čtyřech se na něj specializovala. Od počátků fungovaní firmy byla základním kamenem myšlenka dostupnosti. Místo drahých materiálů a složitých montáží výrobce nábytku ušetřil tím, že použil levnější materiály a nábytek nechal montovat samotné zákazníky. To se přirozeně promítlo do cen zboží a začalo podrážet nohy nábytkářské konkurenci. Již v padesátých letech firma navrhovala design nábytku tak, aby si jej klienti dokázali lehce složit sami doma.

Dvacet let po založení firma expandovala mimo domovské Švédsko, do Norska, Dánska, na celý kontinent a pak i do světa. Dnes má více než 200 poboček ve 30 zemích.

Čtěte také:

Jobs: Diktátor nebo inspirace?

Bratři Kochové: sponzorské jádro republikánů

Larry Ellison: pravý americký sen

Těžko říct, nakolik je šetrnost majitele nábytkářského gigantu pravdivá a nakolik PR. Stala se ovšem příkladem mnoha přívrženců firemních škrtů. Zaměstnanci Ikea stoprocentně recyklují, mají nařízení psát na obě strany papírů a mají přidělené množství materiálu, který mohou v jednu dobu spotřebovat.

Samotný Ingvar Kamprad se prý přiznal, že aby nemusel nakupovat sůl a pepř, bere si je z restaurací.

Jezdí ve 20 let starém Volvu, využívá slevové kupony a pokud mu to situace umožňuje, stravuje se výhradně ve své síti obchodů.

Šetří i na daních. Aby obešel daňový systém, využil neobvyklou kličku. Ikea mu administrativně prakticky nepatří. Majetek obchodní sítě spravuje nizozemská nadace Stichting INGKA. Ta se ovšem nevěnuje jen charitě, ale i veškeré obchodní činnosti. Jde pouze o Kampradův tah, jak se vyhnout vysokým daním. Samotný Kamprad je předsedou nadace.

Kontroverzní podnikatel je tedy mužem rozporů, který společnost rozděluje na ty co ho milují a ty co nenávidí. Ať jste už na kterékoliv straně, musíte uznat, že tenhle „stařík na zabití“ umí jak šetřit.

 

 

Biztweet