Příběh umlčeného vyšetřovatele. Kdo je Michail Trepaškin (část třetí)

Pokud se někdo vlivný vzepře režimu Vladimira Putina, riskuje smrt. Pokud je vlivný a chytrý dostatečně, uhraje to „pouze“ na zmizení a umlčení. V případě Michaila Trepaškina to dopadlo umlčením závažných podezření.

Ze zpráv advokáta Trepaškina pro klienty vyplývá, že shromažďoval informace také o Taťáně Koroljovové, která si zaregistrovala společnost pronajímající sklepy k umístění bomb jménem teroristů, kteří jednali na falešný pas. Podle tehdejších zpráv v tisku byla Koroljovová zadržena mezi prvním a druhým bombovým útokem, ale poté byla z neznámých důvodů propuštěna. Později tisk s odvoláním na zdroje z orgánů činných v trestním řízení uvedl, že Koroljovová byla údajně Gočijajevovou milenkou a uprchla s ním do Čečenska. Trepaškinovi se však podařilo zjistit, že Koroljovová nikam neodešla a v Moskvě působila i po celá léta po explozích, zaregistrovala si tam desítky nových firem.

Tyto důkazy o existenci "další osoby", která si sklepy pronajala, potvrzuje i výpověď samotného Achemese Gočijajeva, hlavního podezřelého. V červenci 2002 poslal Gočijajev písemné prohlášení a videozáznam ze svého azylu Yuri Felshtinskému, ruskému historikovi žijícímu v Bostonu a Alexandru Litviněnkovi, bývalému důstojníkovi FSB žijícímu v Londýně, který předtím napsal knihu o bombových útocích z roku 1999 a vyšetřováním se zabýval také.

Příběh umlčeného vyšetřovatele. Kdo je Michail Trepaškin (část první)

Příběh umlčeného vyšetřovatele. Kdo je Michail Trepaškin (část druhá)

Gočijajev tvrdí, že jménem jeho společnosti byly pronajaty čtyři moskevské sklepy, které však nepronajal on sám, ale jeho partner, který byl podle něj napojen na FSB. Jméno tohoto partnera neuvedl. Gočijajev tvrdil, že o výbušných zařízeních nic nevěděl. Řekl, že po druhém výbuchu, když si uvědomil, že na něj někdo ušil boudu, utekl.

Gočijajev také uvedl, že to byl on, kdo varoval úřady před dvěma dalšími bombami, které byly objeveny v Moskvě několik hodin po druhém výbuchu. Úřady nikdy nedokázaly vysvětlit, jak zjistily přesnou polohu obou výbušných zařízení.

Trepaškin zahájil vyšetřování na žádost dnes již zesnulého Sergeje Jušenkova, poslance Státní dumy, který podpořil teorii o zapojení FSB a vyzval k parlamentnímu vyšetřování "cvičení" v Rjazani. V dubnu 2002 odcestoval do Washingtonu, kde se setkal se zástupci ministerstva zahraničí a členy senátního výboru pro mezinárodní vztahy ve snaze přimět Spojené státy americké, aby se zajímaly o okolnosti nástupu Vladimira Putina k moci. Během této návštěvy se Jušenkov setkal s Alenou Morozovovou a doporučil sestrám, aby si najali Trepaškina jako svého právníka v Moskvě.

Po zveřejnění Gočijajevova dopisu v červnu 2002 požádal Jušenkov Trepaškina, aby případ vyšetřil jménem Veřejné komise pro vyšetřování bombových útoků z roku 1999, které předsedal společně s dalším poslancem Dumy Sergejem Kovaljovem. Důkazy, které Trepaškin plánoval předložit u soudu ve prospěch sester Morozovových, byly získány na základě tohoto vyšetřování.

Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu klikem na tento link

Jakmile Trepaškin začal spolupracovat s Jušenkovem, FSB proti němu okamžitě zahájila trestní řízení kvůli vyzrazení tajných informací. Jeho byt byl prohledán a on sám byl vyslýchán vojenskou prokuraturou. Poté Jušenkov jako poslanec Státní dumy oficiálně požádal prokuraturu, aby mu poskytla informace o Trepaškinově případu, díky čemuž se Trepaškinovi podařilo vyhnout zatčení.

17. dubna 2003 byl Jušenkov zabit. 3. července zemřel další člen Veřejné komise pro vyšetřování bombardování domů Jurij Ščekočichin, údajně na otravu. Hlavní hnací silou Komise byli Jušenkov a Ščekočichin. Po jejich smrti Komise fakticky ukončila svou činnost.

Čtěte také: 

Ekonomická válka se Západem. Jak si Kreml testoval EU

Rusko agrese stupňuje od devadesátých let. Jak zasáhlo v Kazachstánu, Bělorusku a Sýrii

Hlavním vyšetřovatelem údajných teroristických útoků tak zůstal Michaila Trepaškin, který seděl u soudu u vlastní obhajoby. Podpořit ho přišli aktivisté za lidská práva. Za jeho propuštění se na vlastní zodpovědnost zaručili významní veřejní činitelé, například poslanec Státní dumy Sergej Kovaljov, šéfka Moskevské helsinské skupiny Ljudmila Alexejevová, právnička a aktivistka za lidská práva Karina Moskalenková.

Mezinárodní komise právníků v Ženevě protestovala proti Trepaškinovu zatčení a označila ho za "parodii na právní stát". V dopise se skupina bývalých politických vězňů, včetně Jeleny Bonnerové a Vladimira Bukovského, obrátila na Amnesty International, aby Trepaškina uznala za politického vězně.

Odvaha Michaila Trepaškina přetrvávala a s pokusy rozvíjet vyšetřování nadálku pokračoval i ve vyšetřovací vazbě. Byl proto rychle odsouzen neveřejnými procesy. V září 2005, po odpykání dvou let trestu, byl podmíněně propuštěn, ale už o dva týdny později byl znovu zatčen. Po dalším neveřejném procesu byl advokát s řadou chronických chorob poslán na zbytek trestu do těžkého převýchovného vězení na Urale. Podle zpráv Amnesty International mu byla odepřena lékařská pomoc a byl umístěn na cele s pacienty s tuberkulózou. Po dvou letech této „převýchovy“ byl v roce 2007 propuštěn a jeho aktivity ve vyšetřování bombových útoků z roku 1999 opadly.

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí. Sleduje hrozby pro vývoj demokracie v regionu, kdo tyto hrozby způsobuje i možné důvody proč. Independence sleduje formy negativních vlivů, klíčové postavy a finance, které za tímto děním stojí. Právě sledovaní finančních toků a postav v zákulisí je tím, co Independence odlišuje od podobných projektů zaměřených na teoretické hodnocení hrozeb demokracie.

Pokud chcete podpořit projekty Independence, můžete se stát patronem projektu klikem na tento link, anebo darem na Číslo účtu 1027300577/6100 IBAN CZ4961000000001027300577 BIC (SWIFT) EQBKCZPP