Ekonomická válka se Západem. Jak si Kreml testoval EU

Zdánlivě méně podstatným dopadem ruské agrese na Ukrajině je vzniklé ekonomické napjatí. Ruská propaganda dopady sice zlehčuje, čísla však mluví jasně. Ona čísla bohužel vedení Kremlu netrápí tak, jak běžné obyvatelstvo. Platilo to také v letech před současnou válkou.

Trpí však samozřejmě také obyvatelstvo napadené země a chudší vrstva obyvatelstva na Západě. Ukrajina byla už nějakou dobu před současnou válkou a před napadením její východní části v minulosti ze strany Rusku opakovaně ekonomicky blokována.

Ať už zastavením energetických dodávek, stanovením nevýhodných cen na energetické dodávky od ruského partnera, či blokádou přeshraniční spolupráce ve východních oblastech. Svou roli hrál i značně korupční systém, který vybudoval pro-ruský prezident Janukovyč. Výsledkem byla nespokojenost obyvatelstva ve východních oblastech země, které si od připojení k Rusku po roce 2014 slibovalo kromě jiného také zlepšení ekonomické a sociální situace.

Výsledek ruské agrese většinu lidí z dobytých území na Donbasu zklamala. Boje zničily infrastrukturu, a kromě lidských ztrát přinesly také exodus existujících podniků. Nejistota kolem situace zahnala také několik velkých zaměstnavatelů, po kterých zůstaly prázdné továrny, často řízené neschopným managementem z prostředí proruských separatistů, či ruských vojáků. Korupce v nepřehledné situaci bez oficiální kontroly bujela ještě víc a nezměnily to ani zdánlivé masivní investice ze strany ruského státu.

Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu klikem na tento link

Kreml se snažil zachovat si tvář obnovou infrastruktury, kterou je možné vidět zejména na poloostrovu Krym.  Často tam však vidět spíše efekt Potěmkinovy vesnice, kdy nová špičková infrastruktura neslouží nikomu. V některých oblastech třeba dostávají zdarma plyn z východu, odřízla je však naopak elektrárna na západě. Chybí některé segmenty zboží a problém je se závody závislými od uhlí, kterého těžba zůstala převážně v rukou ukrajinského obyvatelstva západněji.

Testovaní Evropské unie

Po neuznané anexi Krymu šlo také o velkou zkoušku jednoty Evropské unie. Ta už prožívala silný rozvratný vliv v rámci euroskeptických nacionalistických sil v parlamentech vícero zemí, a tak nebylo jisté, jak dokáže na hrozbu na své východní hranici a na území zájemce o členství v její strukturách či pevnější spolupráci s největším hospodářským svazkem světa, reagovat.

Země Evropské unie navzdory několika pořádkovým agenturám, které společně hlavně pro záchranu migrantů na moři provozují, nemají společnou armádu, a navíc EU garantuje, že její zájmem je hájit mír a mírová řešení, ke kterým silové reakce nepatří. Právě to podněcuje Rusko arogantně testovat, jak daleko ho Unie pustí.

Čtěte také: 

Chapadla Kremlu v Bratislavě. Co jsou motivace jednoho z nejaktivnějších sluhů?

Rusko agrese stupňuje od devadesátých let. Jak zasáhlo v Kazachstánu, Bělorusku a Sýrii

Yuri Felshtinsky: Putin plánuje rozpoutat v Moldavsku válku podobnou té ukrajinské

Seskupení evropských států proto po ruském vpádu na Ukrajinu po roku 2014 přišlo k logickému závěru – jediný mírumilovný způsob, jak Rusku ukázat, že s jeho postupem Unie nesouhlasí, je ekonomický trest. Jde také o nepřímou pomoc v obraně partnerské Ukrajiny. Logika zavádění sankcí spočívá také v tom, že v konečném důsledku zasáhnou i armádu agresore. Způsobí totiž výpadky příjmů, které pak nebude možné investovat do zbrojení a zamezí některým zbrojním produkcím, či nákupům.

Evropská unie se společně s USA, Kanadou a Norskem už v březnu 2014 shodly na prvním balíku vůči Ruské federaci. Sankce byly rozšířeny o 149 ruských představitelů z armádních kruhů a okolí Vladimira Putina. Byl jim zakázán vstup do Unie, ale podstatnější byly zákazy jejich finančních transakcí. Výrazný zásah zaznamenaly některé energetické firmy, či banky – třeba na Západě aktivní Sberbank.

Už od počátku se v Evropě i z Moskvy ozývaly hlasy, které dopad sankcí zlehčovaly a zpochybňovaly jejich význam. Výjimkou nebyla ani česká vláda, která ústy předsedy vlády i ministra zahraničních věcí opakovaně nešťastně polemizovala o významu sankcí. Nejhlasitější kritik sankcí a jakékoliv agendy namířené na potrestání ruské agrese byl a dlouhodobě je prezident Miloš Zeman.

Ekonomická realita však už krátce po zavedení prvních balíků sankcí ukázala, zda jsou sankce proti režimu Putina funkční – v prvním roce po zavedení prvních balíčků se ruská ekonomika propadla o 9 procent. 

Rusko zavedlo odvetní sankce například na dovoz drůbežího masa, ryb, ovocí, vepřového, či hovězího. Šlo však do velké míry o snahu přinutit domácí producenty přesměrovat dodávky domácí poptávce. Tím Rusové vyvolali dojem, že zahraniční odbyt nepotřebují, vytvořily tlak, který snížil ceny potravin na domácím trhu a vytvořili berličku pro pro-ruské kritiky sankcí v zahraničí, kteří od té doby používají argumenty stylu: „Sankce docílili pouze to, že se Rusové stali potravinově soběstační a nepotřebují dovážet francouzské sýry.“

Kromě Miloše Zemana, či poslanců SPD taková tvrzení opakují také konzervativní euroskeptičtí politici demokratických stran. Pravdou však je, že si danou soběstačnost ruská populace moc neužívá. Navzdory umělému směřování nabídky na domácí trh, které poškodilo ruské exportéry a ekonomiku, se výrazně omezila nabídka na ruských potravinových pultech a výrazně oslabená měna způsobila, že si za rubly v kapse běžný člověk dokáže nakoupit méně potravin než před zavedením sankcí, ať už ruských nebo ne. 

Realita byla taková, že rubl ztratil už v roce 2014 vůči euru zhruba pětinu své hodnoty. Vůči americkému dolaru, na kterém je ruská ekonomika závislá (korporace a banky nakupují dolar pro krytí dluhů) se rubl propadl o 40 procent. V letech 2015–2016 ruská měna tato dna opakovaně přerážela.

Ohrožení civilistů na Západě

Součásti testování připravenosti evropských zemí na ruské agrese byly také provokace mimo ukrajinského území. Pravidelně docházelo třeba k přeletu ruských bojových letadel do vzdušného prostoru zemí Evropské unie – třeba v Nizozemsku a Dánsku, ale také vzdušných prostorů členů a spojenců NATO v jiných částech světa – třeba Turecku, či Jižní Koreji.

Došlo však také k výrazně nebezpečnějším a bohužel i tragickým incidentům. Nejvážnější se odehrál 17. července 2014 když nad ukrajinským územím sestřelily ruské rakety civilní let Malaysia Airlines 17 (MH 17), který směřoval z Amsterdamu do Kuala Lumpur. Neštěstí si vyžádalo celkem 298 mrtvých. Rusko toto neštěstí chtělo připsat ukrajinské armádě, řada důkazů však později usvědčila, že letadlo omylem sestřelily ruské zbrojní systémy řízeny Rusy a proruskými separatisty.

Smutný dosah ruských diverzních aktivit na Západě zaznamenalo také Česko, kde podle vícero důkazů a informací tajných služeb dva příslušníci ruské tajné služby GRU údajně způsobili výbuch muničních skladů ve Vrběticích. Kromě rozsáhlých materiálních škod si neštěstí vyžádalo dva životy.

 

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí. Sleduje hrozby pro vývoj demokracie v regionu, kdo tyto hrozby způsobuje i možné důvody proč. Independence sleduje formy negativních vlivů, klíčové postavy a finance, které za tímto děním stojí. Právě sledovaní finančních toků a postav v zákulisí je tím, co Independence odlišuje od podobných projektů zaměřených na teoretické hodnocení hrozeb demokracie.

Pokud chcete podpořit projekty Independence, můžete se stát patronem projektu klikem na tento link, anebo darem na Číslo účtu 1027300577/6100 IBAN CZ4961000000001027300577 BIC (SWIFT) EQBKCZPP