Slovenský generální prokurátor slaví porušování lidských práv

Zakrytí nájemných vražd, politické procesy i ututlaný vnitrostátní terorismus. Slovenský generální prokurátor Maroš Žilinka jde slavit červený stroj na smrt a nesvobodu. Nejde o premiéru.

Slovenský generální prokurátor Maroš Žilinka chystá návštěvu 300. výročí ruské a sovětské prokuratury.

Činí tak navíc těsně poté, co kritizoval obrannou smlouvu DCA se Spojenými státy americkými. Generální prokuratura vznesla proti dohodě 35 připomínek, včetně rizika zvýšeného hluku na letištích nebo nebezpečí pro Slovensko v případě, že by americká armáda pod Tatrami umístila jaderné zbraně. Mnoho z těchto bodů se týká oblastí, ve kterých nemá prokuratura kompetence a kterým nerozumí. Neznamená to, že nejsou posuzovány jinými kompetentními orgány.

Že jde o proaktivní politickou nadpráci potvrdil Žilinka, který jinak veřejně nekomunikuje, statusem na svém Facebooku. Komunikace à la Donald Trump je výsledkem pochopení jakékoli významné veřejné funkce jako role v reality show. Maroš Žilinka již dlouhodoběji nadbíhá extremistickému a ultrakonzervativnímu publiku. Zřejmě pro jeho blízké propojení s politickou stranou Sme Rodina, která jeho zvolení za generálního prokurátora prosadila.

Je nutno připomínat, že daleko překračuje to, čemu by se měl věnovat a vystupuje jako aktivní politik, který shání preferenční body. V případě aktivit pomáhajících nedemokratickému ruskému režimu však může být problém i jinde.

Snad jde jen o přehnanou konstrukci, ale v případě lidí, kterým zachutnala moc a jejichž životní hodnoty jsou definovány hlavně dosahováním atributů luxusního života, je tento cynismus na místě.

Objednejte si e-knihu, která odhaluje nepřátele demokracie a akci tajných služeb, která vedla k nástupu Vladimira Putina k moci. Podpořte vydání knihy Rusko v plamenech v Česku a vznik projektu, který odhaluje tuzemské dělníky propagandy:

 

Putinův režim si nechá jak dovnitř, tak navenek záležet na tom, aby byla jeho kritika zpochybňována. Využívá přitom často bývalých vrcholných politiků, ale i jiné viditelné postavy veřejného života v demokratických zemích, hlavně Evropské unii.

Jak to funguje? Zdánlivě neškodné a bezvýznamné návštěvy významných postav například z Evropské unie v Rusku jsou často spojeny se zajímavým honorářem, který dotyčný dostane například za proslov nebo účast na konferenci. Nejednou jsou dané osoby jako přátelé režimu obdarovány i věcně a nejednou taková návštěva dokáže vyřídit nějakou protislužbu – například přístup doporučené osoby z Unie k ruskému silně uzavřenému byznysu.

Maroš Žilinka byl na návštěvě v Rusku již v roce 2011, kdy jako náměstek ministra vnitra Daniela Lipšice navštívil ruské armádní kruhy, aby jim vzdal vděk a uznání za padlé vojáky rudé armády, kteří se spolupodíleli na osvobození slovenského území během II.světové války. Jde jistě o mravně znějící aktivitu, které není co zazlívat. Šlo však o zvláštní zapojení nepříslušného resortu vnitra - a osobitě pojatou oficialitu - není zvykem, že armádní kruhy navštěvuje za druhou stranu někdo z nearmádních kruhů.

Jde o důkaz toho, že se jedná hlavně o osobní proaktivitu Žilinky. Ta však v současnosti nabývá zhoubnějších rozměrů, které mají dopad na bezpečnost Slovenska a vyvolávají nedůvěru ze strany spojenců Slovenska v Evropské unii i NATO.

Po proaktivních neopodstatněných jednáních Maroše Žilinky s generálním prokurátorem Ruska v létě 2021 se chystá Žilinka Igora Viktoroviče Krasnova, vedeného na sankčních seznamech EU i dalších společenství, kterých je Slovensko členem, navštívit i při příležitosti 300. výročí ruské prokuratury.

Problematičnost je v tom, že v současnosti Žilinka zastává velmi viditelnou a významnou funkci, jejímž principem je mimo jiné hájit demokratické principy nezávislosti vyšetřovacích procesů a příprav obvinění. Do Ruské federace přichází v době, kdy tamní prokuratura, která úspěšně zničila nezávislá média, spouští čistky v neziskovém sektoru.

Čtěte také: 

Jak se Tatranský čaj pustil do proruské propagandy

Kromě upevňování moci a odstraňování jakýchkoli kritiků má ruská prokuratura na svědomí i tisíce životů politických vězňů – novinářů, politiků, aktivistů, jejichž vykonstruovanými procesy dostala za mříže a kde následně podlehli mučivým podmínkám.

Ruská prokuratura má na svědomí i utajování politicky motivovaných vražd, vražd v prostředí organizovaného zločinu či aktů vnitrostátního terorismu. Za vše hovoří uzavřené vyšetřování okolností několika výbuchů v ruských městech z roku 1999, které nasvědčovaly zapojení ruských tajných služeb do skutků, které si vyžádaly životy ruských občanů. Výbuchy byly bez důkazů označeny za teroristické útoky, vedly k válce v Čečensku a nástupu Vladimira Putina k moci.

Výkon funkce Maroše Žilinky je samostatnou kapitolou, která vyžaduje samostatný komentář. Jeho politické aktivity však ukazují na nebývalé opojení mocí a otevírají otázku, zda nenastavit ve slovenské legislativě širší možnost kompetenčních žalob vůči vedení prokuratury.

Aktivita Maroše Žilinky v krátkosti nastínila dvě možnosti. Buď ji vykonává ze zištných motivů, nebo nedemokratický režim potlačující svobodu skutečně obdivuje. Obě možnosti nás nemohou těšit. A Žilinka ví, jaké signály vysílá.

 

Tomáš Lemešani 

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí. Sleduje hrozby pro vývoj demokracie v regionu, kdo tyto hrozby způsobuje i možné důvody proč. Independence sleduje formy negativních vlivů, klíčové postavy a finance, které za tímto děním stojí. Právě sledovaní finančních toků a postav v zákulisí je tím, co Independence odlišuje od podobných projektů zaměřených na teoretické hodnocení hrozeb demokracie. 

Pokud chcete podpořit projekty Independence, můžete tak učinit darem na Číslo účtu 1027300577/6100 IBAN CZ4961000000001027300577 BIC (SWIFT) EQBKCZPP