Patřil mezi ně také Ľubomír Šidala. Prominentní socialistický obchodník, který stejně jako Babiš osnoval plány, jak využít svoje zkušenosti, ještě během zahraničních misí za komunismu.

Oba podnikatelé se dobře ,,oťukali" ještě během obchodních misí v Maroku. Šidala byl členem Babišova obchodního týmu. Oba tedy rozuměli stejnému obchodnímu segmentu a stejnému odbytišti – severní Africe a frankofonním zemím.

Společnou známost byli odhodlaní přetavit v obchodní spojení, které začali kovat hned po příchodu kapitalismu. Ľubomír Šidala stál u zrodu společnosti Sima, kterou převzal v roce 1993 a do které také vstoupili Erik Rakický - syn Antona Rakického, či Ivan Propper.

Knihu Z Bureše Babišem pouze na našich stránkách nabízí českým čtenářům objednávku knihy s dárkem na libovolnou českou adresu. Stačí uhradit 169 CZK na účet 1027300577/6100. Do poznámky pro příjemce stačí napsat své jméno a na adresu marketing@biztweet.eu zaslat adresu, kde si knihu přejete dodat. Nebo navštivte eshop

Šidala si už záhy po pádu komunismu vybavil (tehdy bylo veřejně známo, že si diplomatický pas lze jednoduše koupit) post honorárního konzula Maroka na Slovensku. Pouze čestný titul měl v devadesátých letech velkou cenu. Státy, které ještě neměly zkušenost s diplomatickými vztahy Slovenska s cizinou, někdy považovaly honorárního konzula za plnokrevného zastupitele zahraniční politiky státu. Diplomatický pas za pár tisíc korun si kvůli tomu nakupovala zejména mafie. Šidala se s diplomatickým titulem mohl chvíli a v jistých kruzích vydávat za autoritu, se kterou lze jednat o byznysu v severoafrické zemi.

Zkušenosti z Maroka posloužily Šidalovi k založení pěstitelské firmy Fertilagri, která do roku 2010 dovážela na český a slovenský trh zeleninu pěstovanou v severní Africe. V podniku si našli místo také další společníci z okolí Babiše.

Ľubomír Šidala založil i vinařství Vinidi. Známý je také z některých projektů výstavby dotovaných větrných elektráren. Podnikatel byl předsedou dozorčí rady Slovenské letecké společnosti a dodnes drží podíl ve firmě Agriplast, kde do roku 2005 vlastnil podíl také samotný Andrej Babiš.

Tato firma vyvolávala od počátku otázky. Nejasný předmět činnosti byl z hlediska její důležitosti vyvažován personálním obsazením jejích klíčových orgánů. Ve firmě se léta střídala jenom parta manažerů z nejbližší Babišovy blízkosti. Do roku 2005 v ní dokonce držel podíl samotný Andrej Babiš.

Tento fakt je z hlediska pozdějších podezření z lobbistické funkce firmy zcela zásadní. Vrcholnému politikovi a oligarchovi totiž vyvrací četná tvrzení o tom, že do politiky přišel, aby porážel korupční kořeny starých stran. Přinejmenším proto, že podle činnosti jeho firmy byl přímo na straně těch, které politiky korumpovali.

Společnost Agriplast vznikla v Praze v roce 1993. Zakládajícími společníky Agriplastu byli Andrej Babiš, Ivan Propper, Lubomír Šidala a Erik Rakický. Všichni drželi po 25 procentech akcií podniku. Tato firma měla také financovat náklady na pozdější sídlo Agrofertu.

Společnost, fungující dodnes i bez přímého zapojení Andreje Babiše, sehrála významnou roli při představě vlivu Babiše na politiky kolem sociální demokracie.

Právě z nejzkorumpovanějšího období ČSSD – let 1997 až 1998 – kdy byl místopředsedou strany a ministrem financí Ivo Svoboda, spojen s podsvětím a později pravomocně odsouzen za podvody, pochází kritický účetní záznam naznačující možnou angažovanost Agriplastu ve financování sociální demokracie.

Strana sháněla finance na fungování a provize za vstřícné kroky vůči lobbistům prostřednictvím firem Tia a Zora Euro, do kterých byli nastrčeni ekonomičtí manažeři ČSSD.

Sponzorské dary a půjčky inkasovaly výše uvedené firmy, odtud pak v případě potřeby putovaly na účty firmy Cíl, která vlastnila sídlo ČSSD Lidový dům.

Čtěte také:

Z Bureše Babišem: Rukojmí Babiše a Mečiara

Babišův (ne)přítel Vladimír Mečiar

Z Bureše Babišem: Elena Trenčianska

Způsob financování strany odhalil případ pokusu o nájemní vraždu. V březnu 1999 nájemní vrah postřelil do hlavy a hrudi oficiálního majitele společnosti TIA Ivana Lhotského. Lhotský útok přežil, ale zůstal invalidou (zemřel v roce 2016). Právě kvůli pokusu o jeho vraždu však vznikl policejní spis, ve kterém se nachází část účetnictví sociální demokracie.

Podle magazínu Reportér je v účetnictví sociální demokracie dar z daňového ráje v Panamě, který odhalily až aktuálně uniklé dokumenty společnosti Mossack Fonseca z takzvané kauzy Panama Papers.

Šlo o dar od firmy Beltomate hodnoty pět milionů korun. Beltomate založil v roce 1995 firmu Roland Schaer ve Švýcarsku. Dnes firma patří právě Ľubomíru Šidalovi.

Beltomate darovala peníze společnosti Zora Euro. Jejím vlastníkem byl přímo Ivo Svoboda. Ze Zora Euro odešly peníze společnosti Cíl, která financovala a vlastnila sídlo ČSSD.

Ľubomír Šidala je dodnes spolumajitelem asi desítky firem. Většinou nadále podniká s lidmi z party, která v devadesátých letech pomáhala spoluzakládat Agrofert a jeho klony. Je třeba jednatelem společnosti Lentimex International, kde podniká s Ivanem Propperem. Vlastní také společnost Conamis Transport, která navazuje na činnost Conamis Trading Ivana Proppera. Na stejné bratislavské adrese navíc sídlí další společnosti, které po pádu bývalého režimu spoluzakládali jako prostředníky pro vznik Agrofertu kolegové Babiše.

Jaký vztah má Šidala se samotným Babišem, není známo. Babiš jeho jméno nevzpomíná. A opačně se tak stalo naposled v zakázané knize Dušana Válka. Podle toho, jak se na adresu Andreje Babiše vyjádřil, zřejmě počítal s teplejším místečkem pod žárem slunce Babišova úspěchu.

,,Společně jsme za peníze z vlastních obchodů koupili domy v Praze a na naše náklady jsme je zrekonstruovali. Dnes je v nich jen on. Celý čas nás tahal za nos, že Agrofert staví v Čechách pro nás sedm a Petrimex zase, že ho buduje pro něj. Všechno si ale budoval jen pro sebe," řekl v knize Počestný Andrej Babiš Ľubomír Šidala.

Ukázka kapitoly z publikace Z Bureše Babišem, Tomáš Lemešani