Přijaté i vystavené daňové doklady patří z pohledu DPH mezi hlavní dokumenty, se kterými musí každý podnikatel umět pracovat. Přítomný je nejen při prokázání nároku na odpočet daně na vstupu, ale je důležitý i pro plátce. Všichni plátci DPH jsou totiž povinni uchovávat v zákonem stanovené lhůtě všechny daňové doklady - vystavené i přijaté. Tuto roli jim nyní částečně usnadňuje elektronická evidence tržeb, která správu dokladů v mnoha případech deleguje Finanční správě.

V průběhu zdaňovacího období každý plátce přijímá od jiných subjektů doklady za různé přijaté platby a sám vystavuje druhým stranám různé typy dokladů. Ne všechny patří do kategorie daňových dokladů. Daňový doklad je v současnosti plátce povinen vystavit na tři typy úkonů : dodání zboží, převod nemovitosti, nebo poskytnutí služby.

Pokud jako kritérium pro členění daňových dokladů zvolíme rozlišení mezi příjemcem plnění a plátcem, který takovéto plnění uskutečnil, můžeme daňové doklady rozdělit na přijaté daňové doklady, vystavené daňové doklady.

Oba doklady znamenají pro příjemce a vystavitele daňového dokladu odlišné povinnosti z hlediska DPH. U vystavitele je částka uvedená na dokladu daň, kterou musí přiznat a zaplatit, a u příjemce daňového dokladu představuje částka DPH uvedená na daňovém dokladu nárok na odpočet daně.

Podmínku vystavení daňového dokladu „na vyžádání“ je nutné vnímat především ve vztahu k neplátcům – osobám povinným k dani. Pro plátce daně, kteří přijímají v průběhu zdaňovacího období velké množství zálohových plateb od neplátců, by to znamenalo značné administrativní i ekonomické zatížení. Plátce daně, který uskutečňuje zdanitelné plnění, by však měl bez vyžádání vystavit daňový doklad, pokud je příjemcem zdanitelného plnění plátce daně, protože lze předpokládat, že příjemce plnění bude mít zájem uplatnit si nárok na odpočet daně. Mezi speciální typy dokladů patří v případě dovozu a vývozu zboží rozhodnutí vydaná příslušným celním orgánem.

Summa summarum, s daňovými doklady nejsou žerty. Přemýšlejte o tom, kdy je vystavovat, ale bez nich byste neměl fungovat běžně.

Čtěte také:

Firemní akce. Odměna, či trest?

Chci podnikat. Musím skončit v práci?

Zaměstnanec má být partnerem. Korporátní přístup je zhoubný

Každý daňový doklad obsahuje kromě zákonných náležitostí další údaje, které nejsou povinné, ale jsou pro danou obchodní transakci nebo vystavitele dokladu důležité (např. číslo účtu, datum splatnosti atd.). Rovněž uspořádání předepsaných náležitostí na daňovém dokladu není zákonem stanoveno, proto v tomto směru nejsou plátci DPH nijak omezováni. Je pouze na rozhodnutí vystavitele daňového dokladu jaký vzhled a uspořádání údajů uvedených na dokladu zvolí. Řada plátců používá standardní uspořádání a klasické formuláře – faktury, někteří plátci volí atypické uspořádání i grafický vzhled dokladu, aby se odlišili.

Běžný daňový doklad, který vystavujete při přijímaní objednávky, nebo naopak při tom, když druhé straně platíte, musí obsahovat několik náležitostí. Těmi základními jsou údaje o jednotkové ceně bez daně, slevě a rozsahu plnění. U takzvaného souhrnného daňového doklad, kdy na jeden doklad evidujete několik plateb za určité období, je důležité jednotlivá zdanitelná plnění uvádět pouze jednou. Pro každé samostatné zdanitelné plnění je nutno uvádět datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, jednotkovou cenu bez daně a slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, základ daně, sazbu daně a výši daně.

Vzhůru k obchodu. Nezapomeňte však na své povinnosti. Vystavit doklad je jednodušší než vysvětlovat zanedbání daňové dokumentace před finančním úřadem.

Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu