Varšava vystavuje Berlínu účet za druhou světovou. Putin si mne ruce
Polská vládní strana Právo a Spravedlnost se snaží znovuotevřít historický spor o reparace, které mělo Německo po druhé světové válce zaplatit Varšavě. Podle odhadů polských médií by se vládní stranou nově propočítaná výsledná částka mohla vyšplhat až na 10 miliard zlotých.
Aféra, která se na první pohled řadí mezi politický bizár má však i důležitý politický přesah. Rostoucí konflikt mezi Berlínem a Varšavou totiž není v zájmu Evropy. Vzhledem k rostoucímu napětí mezi Kremlem Polsko zoufale potřebuje každého spojence. Naopak Evropa si nemůže dovolit rozhádat se s partnerem, který má bránit její strategickou vnější hranici.
Podle polské vládní strany Právo a Spravedlnost (PiS) má Varšava stále plné právo požadovat od Německa reparace za druhou světovou válku. Ostatně, není to poprvé.
Kauzu reparací se ultrakonzervativní PiS pokusil otevřít už v roce 2004. Tehdy požadovali od Berlína okolo 100 miliard dolarů. Podle odhadů polských médií by teď mohla požadovaná částka narůst o další dvě nuly.
Minulost necháme…. před sebou?
S návrhem přišel člen vládní strany Arkadiusz Mularczyk. Podle něj jsou polské požadavky oprávněné, neboť neexistuje žádný oficiální dokument, ve kterém by se Varšava písemně vzdala svého práva na reparace.
Komunisty okupované Polsko sice před více než 60 lety veřejně odmítlo jakoukoliv další poválečnou kompenzaci ze strany rozděleného a částečně také komunistického Německa. Podle PiS však tato deklarace byla vynucená nelegitimním režimem a tudíž neplatná.
Členové PiS se myšlenky chytili už v roce 2004. Využili svůj vliv v polském parlamentu a tlačili na vládu, aby znovuotevřela otázku německých reparací a poslala Berlínu oficiální žádost. Vzhledem k tomu, že před téměř 13 lety byly v Polsku u moci strany méně radikální, vláda se tehdejším tlakům ze strany Sejmu úspěšně vzepřela.
O Rusku a mezinárodním právu
Pokud Varšava chce znovu otevírat otázky minulosti, zůstává k zamyšlení, proč se zaměřuje pouze na Německo, když existují i další země, které na Polsku zanechaly vlastní zničující stopy.
Během komunistické okupace muselo Polsko, stejně jako ostatní členové východního bloku, platit Sovětům jakési pravidelné desátky. V případě Poláků se jednalo o platby v podobě uhlí, které Sovětský svaz vykupoval od své podřízené země za pouhou desetinu reálné hodnoty. Komunistické Rusko si během let 1945 až 1953 nechalo z Polska přivézt uhlí za více, než 836 milionů amerických dolarů.
Je zajímavé, že PiS tuto částku od Moskvy zpětně požadovat nehodlá, a že ani sám iniciátor celé kauzy s reparacemi Mularczyk by podobný návrh nepodpořil. Podle něj totiž Rusko, na rozdíl od Německa, nedodržuje mezinárodní právo, a tudíž jakékoliv vymáhací procesy v případě Moskvy zkrátka nemají smysl.
Jaké ponaučení si z Mularczykovy argumentace Německo odnese, zůstává ve hvězdách. Celou situaci však nelze vnímat pouze negativně. Berlín může být rád, že se PiS zastavil už ve 20. století a ve své historické obžalobě nejde hlouběji. V opačném případě by se v následujících měsících musel Bundestag zabývat polským účtem například za křížové války….
Ale vážně….
Ačkoliv celá situace na první pohled připomíná nejvíce politický bizár, rozhodně by neměla být podceňována. Čistě politicky je totiž zahrána naprosto brilantně a o to je nebezpečnější.
Útoky na Německo totiž PiS vráží klín do jinak velmi silně proevropské polské společnosti. Vládnoucí strana se snaží vzbudit proti-evropské nálady, které může v tom nejvhodnějším okamžiku proměnit v záminku pro vyjednávání o vystoupení Polska z EU.
Tím by PiS v čele s Jaroslavem Kaczynskim získala neomezenou moc při řízení země a osud liberální demokracie tak, jak ji známe, by byl pro naše severovýchodní sousedy jednou pro vždy zpečetěn.
Čtěte také:
Sever proti jihu. Trump zažehl válku amerických ideologických světů
Italský úklid: ozdravení, či kopanec bankovní unii?
Ekonomický kolaps venezuelského socialismu v přímém přenosu
Na druhou stranu však vláda staví jakékoliv opoziční hlasy do velmi ošemetné pozice. Zatímco volání po reparacích může v očích voličů vypadat jako ochrana národních zájmů, kritická opozice si může snadno vysloužit nálepku „proněmeckých kolaborantů.“
Jde tedy o velmi povedený tah PiS jak sobě přivodit popularitu širší veřejnosti a zároveň poškodit umírněnou proevropskou opozici. Zkrátka dvě mouchy jednou ranou.
Když se dva hádají, Putin se směje
Varšava zároveň hodně riskuje. Vzhledem k eskalujícímu napětí s Ruskem není moc rozumná strategie otevírat si druhou válečnou frontu s Německem. Pokud chce Polsko narůstající ruský tlak ustát, mělo by naopak pracovat na posílení svých aliancí a zajistit si podporu spojenců.
Na druhou stranu ani pro Evropu není konflikt s Polskem výhodný. EU potřebuje, aby stát, který hlídá její strategicky klíčovou vnější hranici, byl zároveň silným a spolehlivým partnerem. Je důležité na tuto skutečnost i při eskalující konfliktnost politiky vládní strany nezapomínat.
V reakci na ostrou mediální kritiku se poslanec Mularczyk zeptal polských novinářů, na čí straně stojí, když ve svém zpravodajství upřednostňují vztah k Německu před polskými nároky na poválečné reparace. Na místě je však také otázka, na které straně stojí Mularczyk a politické hnutí, kterého je členem.
Adéla Klečková
Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu