Ekonomický kolaps venezuelského socialismu v přímém přenosu

Politickým diskuzím ve střední Evropě však dominuje rostoucí popularita extrémních řešení. Demonstrují to preference extrémní pravice a levice napříč zeměmi střední Evropy.

Na Slovensku tento extrém reprezentuje strana Mariana Kotleby, zatímco v České republice se hlavním strašákem znovu stává nereformovaná Komunistická strana Čech a Moravy. Ta v průzkumech dosahuje druhé místo za populistickým hnutím ANO.

Lidé podporují tyto politické projekty často kvůli opozici těchto stran vůči všemu cizímu, migrantům, zahraničnímu kapitálu nebo předpisům ze strany Evropské unie

Frustraci z běžných politických stran přenášejí do naděje, že ten, kdo nabízí radikální řešení, bude jediný s reálnou šancí něco dosáhnout. Zkušenosti ze světa nám však mohou být důkazem, že to tak většinou nebývá.

Máme totiž poslední rok jedinečnou příležitost vidět ekonomický úpadek někdejší výkladní skříně latinsko-amerického socialismu, Venezuely.

Země s obrovským potenciálem a významnými zásobami ropy ve světě se pod vedením Jednotné socialistické strany Huga Cháveze a Nicolase Madura změnila k nepoznání. No ne k lepšímu.

Pod vlivem levičáckých opatření se skutečně začala snižovat nerovnost mezi obyvatelstvem. Vláda přijala opatření, která podporovaly chudé. Avšak mohla to dělat pouze díky příjmům z ropy. Ty umožňovaly dělat štědré sociální výdaje, aniž vytvářely v zemi silnou hospodářskou základnu pro fungování státu.

Zároveň vláda dusila zemi nejen ekonomicky, ale i politicky, formou represí. No vláda Huga Cháveze si kupovala podporu běžných občanů pomocí vládních výdajů.

Avšak pod vlivem propadů cen ropy od roku 2014 začalo ve Venezuele docházet k něčemu, co se nedá nazvat jinak než ekonomický kolaps v přímém přenosu.

Čtěte také:

TPP vstává z mrtvých. Volný obchod má naději i v éře Trumpa

Brexit ztracených příležitostí. A desítek miliard eur

Mýtus o trýznivém diktátu z Bruselu

Inflace v roce 2016 dosáhla úrovně kolem 700 procent. Spolu s přepadem veřejných financí a nuceným ukončením štědrých sociálních programů to znamenalo katastrofu pro chudé obyvatele Venezuely.

Odhaduje se, že přibližně 87 procent obyvatelstva nemá dostatek financí na potraviny. Jelikož vláda dlouhodobě kontroluje výšku cen potravin, police v obchodech zůstávají prázdné. Aby vláda zmírnila rady v obchodech, lidé mají povoleno nakupovat potraviny ve státních obchodech maximálně dva dny v týdnu.

Kvůli šetření se vláda dokonce v roce 2016 rozhodla vypnout elektřinu během 40 dní zhruba v polovině svých států na čtyři hodiny. Tento postup pomohl i ke kolapsu místního zdravotnictví. Tomu chybí 80 procent základního materiálu a postupně ho opouští velká část doktorů, kteří odcházejí do zahraničí.

Demokratický socialismus samozřejmě dlouhodobě odsuzoval jakoukoliv politickou kritiku. V posledních letech se však uchyloval k politickým represím ve zvýšené míře. Navíc kvůli kontroverzním rozhodnutím Nejvyššího soudu proti opozici, ale i zvyšující se kriminalitě ze strany státních složek, se zhroutila důvěra občanů k státním institucím jako takovým.

Země je na pokraji politického kolapsu, který se na rozdíl od sametové revoluce v zemích východní Evropy nemusí skončit mírovou cestou a nemusí přinést návrat demokratických institucí.

Ponaučení z příkladu Venezuely je jasné i pro Slovensko a Českou republiku. Když nastane krize důvěry v běžné demokratické strany, lidé s oblibou začnou naslouchat komunistům či fašistům.

Měli bychom se však podívat nejen do naší historie, ale i do současné situace v zemích, které mají populisté a extremisté v područí desítky let.

Extrémní řešení mohou znít velmi líbivě, ale mohou nás vrátit do doby, kterou si Slovensko už zažilo. V jednom případě se to skončilo Slovenským národním povstáním a ve druhém sametovou revolucí. Ty by nám měly být připomínkou, že na tom můžeme být mnohem hůř.

 

Martin Reguli, analytik Nadace F. A. Hayeka

Podpořte nezávislou žurnalistiku platbou na IBAN CZ8920100000002100602454, nebo se registrujte a kupte přístup k exkluzivnímu obsahu, Děkujeme