Tvrdý nebo měkký brexit? Hrozí prásknutí dveřmi

Předstíraná diplomatická válka je definitivně za námi. Začíná se ta skutečná. Celé měsíce jsme mohli jen hádat, zda nás čeká "měkký" nebo "tvrdý" brexit - v závislosti na tom, jak to průběžně vypadalo se šancemi, že Británie i po uzavření rozvodové dohody zůstane členem společného trhu EU. Po víkendovém eurosummitu a prvních ostrých politických výstřelech však začíná být stále zjevnější, že nás čeká třetí scénář.

Přesně ten, o kterém byl jen málokdo ochoten spekulovat nahlas. Prásknutí dveřmi. Tedy scénář, ve kterém britské členství v EU zkrátka vyprší. Bez další dohody. Směřujeme tam. Pro nedostatek času na jednání. Pro nedostatek politické vůle přistát na oboustranně výhodnou dohodu. Pro šarvátky o rozvodový účet.

Obě strany mají na vyjednání nového uspořádání přesně dva roky - tedy do 29. března 2019. V tomto bodě Británie opustí EU bez ohledu na to, zda dohodu bude mít, nebo ne. Při zdravě skeptickém pohledu se dosažení smysluplné dohody jeví jako nesplnitelný úkol. Pro ilustraci - řádově jednodušší jednání mezi EU a Kanadou se táhly sedm let.

Výsledná dohoda CETA má zhruba dva tisíce stran, které pokrývají primárně otázky vzájemné obchodní výměny. Takové jednání jsou již z principu dlouhá a komplikovaná. Už jen proto, že regulace, které je nutné sladit, jsou komplikované.

S Británií je to však zcela jiný příběh. Po čtyřech dekádách členství budou jednání náročné I tematicky - musí pokrýt otázky samotného postupu jednání budoucích právních a obchodních vztahů, migrace, vzájemné garance rezidenčních a sociálních práv občanů a nakonec i vypořádání vzájemných finančních závazků. Zkrátka, dva roky by mohly být příliš málo i při maximální vůli dohodnout se.

I dobrá vůle je vzácným statkem

No ani jedna strana se netváří, že by to snad měla v úmyslu. Naopak. Napětí, které od loňského referenda bublalo převážně v pozadí, přerostlo do otevřeného konfliktu. Londýn od počátku trpí utkvělou představou, že je možné zbavit se povinností členství v EU, ale zároveň si zachovat jeho výhody. Nebo alespoň vybruslit bez ztrát.

Bruselem se zas šíří nutkavá potřeba unifikovat vše, co se hýbe. A kverulanty podle možností exemplárně vytrestat. Řekové by mohli vyprávět.

Víkendová večeře Junckera a Mayové mohla být dobrou příležitostí, jak před začátkem formálních jednání utlumit nezdravě vypjaté emoce. Namísto toho odstartovala diplomatickou válku.

Do médií začaly vzápětí unikat útržky naznačující, že propast mezi oběma tábory se může ukázat jako nepřekonatelná. Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung uvedl, že šéf eurokomise opouštěl Downing Street šokován Mayové neochotou ke kompromisu. A desetkrát skeptičtější ohledně vyhlídek, že se podaří dosáhnout oboustranně akceptovatelnou dohodu.

Lídři se totiž neshodli ani na komplexnosti nadcházejících jednání, natož na posloupnosti témat, či na finančním vyrovnání. Evropská komise hned v následujících dnech začala stupňovat tlak - přitvrzením právních i finančních požadavků. Mayová se v reakci nechala slyšet, že jednání s ní budou pekelně náročné.

A kdo to celé zaplatí?

Jednání se tak mohou zaseknout hned v úvodu. Na neshodách, o čem se vlastně mluvit dřív. Britové by se nejraději hned z kraje pustili do těch nejpodstatnějších záležitostí - budoucích obchodních vztahů. EU však podmiňuje tuto část jednání přednostním vyřešením otázky rozvodového účtu.

Dává to logiku. Británie v rámci svého členství v EU přijala jisté finanční závazky a její odchod způsobí zbylým členům neočekávané náklady na jejich pokrytí. Alespoň v rámci aktuálního programového období 2014 až 2020. Odhad přímých nákladů na straně EU - které by Británie měla zatáhnout - se původně pohyboval v blízkosti 60 miliard eur. Jde o všemožné položky od britského podílu na financování již schválených unijních projektů a programů, běžné náklady na administrativu EU, přes nutné stahování evropských institucí sídlících v Londýně až po důchody britských euroúředníků.

Čtěte další komentáře a analýzy:

Brexit ztracených příležitostí. A desítek miliard eur

Mýtus o trýznivém diktátu z Bruselu

OPEC si vylámal zuby. Americká břidlice opět nabírá na síle

Evropská komise však těsně před zahájením jednání na nátlak Němců a Francouzů ještě přitvrdila. Součástí britských závazků mají být nově i zemědělské dotace. Podle bruselského think-tanku Bruegel tak Británie čelí rozvodovému účtu ve výši 82 až 109 miliard eur. Tyto odhady jsou velmi hrubé. Počítají totiž s množstvím proměnných - například s datem, kdy Británie opustí EU, s jejím podílem příspěvků do evropského rozpočtu, ale i objemem peněz, které dostane zpět či od druhu závazků, které bude mít Británie uhradit.

O kus komplikovanější to však bude politicky. Britové mohou mastný účet pojmout jako otevřený pokus o vydírání, či rovnou urážku. A nebudou daleko od pravdy. Finanční požadavky EU navíc mohou napadnout jako neoprávněné. Proč by měla Velká Británie platit za další chod organizace, kterou opouští? Mayová se k této otázce zatím vyjadřuje nekompromisně. Británie nedluží Unii žádné peníze.

Tak nebo tak, pro zachování obecného blaha bude optimální, aby tato otázka nakonec nebyla předána až k mezinárodnímu rozhodčímu soudu. I bez toho je brexit favoritem. Stát se fiaskem v dějinách Evropské unie dosud nevídané magnitudy.

 

 

Tomáš Púchly

Podpořte nezávislou žurnalistiku platbou na IBAN CZ8920100000002100602454, nebo se registrujte a kupte přístup k exkluzivnímu obsahu, Děkujeme