Mýtus o trýznivém diktátu z Bruselu
Britové si na svou národní hrdost sahat jen tak nenechají! Jakmile se euroúředníci pokusili učinit přítrž jejich tradičním britským párkům, na ostrovech to vyvolalo patřičnou vlnu rozhořčení a odporu. Hrozilo, že kvůli regulacím budou párky na pultech figurovat pod označením "emulgované střívko s vysokým obsahem tuku". Ačkoli je tato povídačka starší než samotná EU, ještě loni jí podle průzkumů věřilo šest procent Britů. Darmo, barvité příběhy utkví v lidové paměti lépe než suché statistiky.
Úsměvně chabé povědomí o regulacích se však lehce může obrátit na existenční problém. Například v bodě, kdy na podobných mýtech dokážete postavit úspěšné referendum o vystoupení země z největšího obchodního bloku na světě - který svým členským zemím dokázal přinést v historii nevídanou míru prosperity.
Brexitéři se takhle před referendem oháněli (mimo jiné) tím, že Británie bude prosperovat více, pokud se vymaní z trýznivého područí bruselských regulací, které ostrovní ekonomiku nepřiměřeně dusí.
Konfrontace s realitou: Británie je v oblasti zboží a služeb druhou nejméně regulovanou ekonomikou ze zemí OECD. Stejně je na tom tamní trh práce, který patří mezi nejsvobodnější v rámci klubu vyspělých ekonomik.
Jistě, Británie může po brexitu z regulací ještě ukrojit a zapudit například kritizovanou Směrnici Evropské komise o pracovní době. No byla by to skrz naskrz odvážná vláda, pokud by se rozhodla vysvětlovat voličům, proč jim ruší (v Evropě standardní) nárok na čtyři týdny placeného volna ročně.
A i když je pravdou, že Brusel má místy tendenci ordinovat více regulace než je třeba, největší břemeno nakonec pramení z britských zákonů. Podle hodnocení OECD jde speciálně o domácí legislativu upravující územní plánování a využívání půdy. Důsledky jsou citelné. Těžkopádná domácí legislativa způsobuje, že výstavba nových obytných nemovitostí v Británii dosahuje jen poloviční úroveň oproti 60. letem - i přes rapidní nárůst populace.
Čtěte další komentáře a analýzy:
Brexit ztracených příležitostí. A desítek miliard eur
Zároveň je důvodem relativního nedostatku kancelářských prostor, a tím pádem i vyšších cen za jejich pronájem. To zase způsobuje bolehlav firmám. Zkrátka a jasně, členství v EU je pro Británii jen sotva překážkou osekávání nepřiměřeného regulačního břemena.
A konečně nezapomínejme, že pokud si chce Británie zachovat přístup ke společnému trhu, podstatné evropská pravidla a standardy musí respektovat i jako nečlen. Zdaleka přitom nejde o mánii typickou pro diktátorský Brusel.
Hoc by se Británii podařilo úspěšně zakousnout například do jednání s USA, aktuálně pod taktovkou nepředvídatelných vrtochů Donalda Trumpa, stále by čelila stejnému scénáři.
Každá obchodní dohoda na světě je totiž z velké části právě o vzájemném uznání či harmonizaci regulačních standardů. Aby si obchodníci i zákazníci na obou stranách hranice dokázali udržet přehled o kvalitě produktů, které kupují.
Britové tomu neuniknou, ať se již rozhodnou obchodovat s kýmkoli. Zkrátka a dobře: tvrzení, že Británie bude regulačně svobodnější, pokud Unii opustí, je ... jen další z populárních oblíbených mýtů o EU.