Brexit ztracených příležitostí. A desítek miliard eur
Britský odchod z EU až nápadně připomíná shakespearovskou tragédii. Od začátku víme jak se skončí ... otázkou zůstává, kolik aktů nás tam dovede.
Pravda, od referenda uběhlo už téměř osm měsíců a Británii dosud nepohltil mor ani bída, jak prorokovali věštci. Nenechme se ale zmást. Žádný brexit se zatím nekonal. Skutečnou cenovku tohoto počinu teprve uvidíme. Akorát nemusí být tak zjevná, jak bychom mohli čekat.
Exit může být jedině tvrdý
Brexit znamená brexit. Premiérka Theresa Mayová tuto frázi opakovala jako přeskakující deska odkdy se nastěhovala na Downing Street.
Půl roku sloužila jako enigmatický náhrada za jasný plán opuštění EU. Původní záměry se tak nějak automaticky točily kolem scénáře, ve kterém Británie vystoupí z politických struktur EU, ale současně si zachová přístup na společný evropský trh. Tím by voliči dostali, co žádali - aniž by utrpěly ekonomicky. I vlk by se najedl, i koza by zůstala celá.
No pečlivým čtenářům bylo již během referendum kampaně zlověstně zřejmé, že "ano" britského elektorátu může vyústit jedině do dvou scénářů: opuštění referendům slibů o kontrole migrace a zavržení bruselských regulací, nebo do tvrdého brexitu.
Důvod je prozaický. Uchopitelné ho ilustrují smlouvy zemí EFTA (Evropského sdružení volného obchodu) - Norska či Švýcarska - které si vyjednaly přístup na společný trh i jako nečlenové EU. Na oplátku se však museli zavázat, že v konkrétních oblastech budou přijímat legislativu podobnou té unijní. Akorát na její tvorbu nemají žádný dopad.
Ne, že by si Brusel potrpěl na šíření svých předpisů o jakosti okurek a banánů. Vzájemné uznání a harmonizace regulací zboží a služeb je nezbytnou součástí každé obchodní dohody na světě. Země EFTA však musely akceptovat i cosi o kus zásadnější. Neoddělitelnost čtyř svobod, na nichž je společný evropský trh postavený: volný pohyb zboží, kapitálu, služeb a ... pracujících.
Jakmile Theresa Mayová v polovině ledna potvrdila příslib o kontrole migrace, verdikt byl jasný. Bude to druhý scénář. Tvrdý brexit.
Náplast obchodních dohod
Jistě, Británie může prosperovat i bez přednostního přístupu na společný evropský trh. Zřejmě i bude. No šance, že díky odchodu z EU ekonomicky získá, se až podezřele blíží zázraku. I v případě, že v zázraky věříte ... ty v reálném světě mají nemilosrdnou cenovku.
Existuje očividná možnost jak kompenzovat škody tvrdého brexitu. Britská vláda se jimi i usilovně ohání. Nové obchodní dohody. Zní to skvěle. Ale má to hned dva háčky. První - vyjednání nových dohod trvá roky. Například jednání mezi EU a Jižní Koreou trvalo dva a půl roku. Jednání s Kanadou se táhly sedm let. Jednání s USA se vlečou od poloviny 90. let a obchodní dohoda je stále v nedohlednu. Rostoucí protekcionistické choutky napříč světem vyhlídkám na další šíření volného obchodu velmi nepřidávají.
Čtěte také:
Británie nakonec nepochybně uspěje. Ale podepsání mezivládní dohody je jen částí příběhu. Pak přijde na řadu ta, o které se již tolik nemluví. Ta část, ve které firmy budou nuceny nést nové celní a regulační náklady na obchod s EU a zahájí proces přeorientování svých obchodních aktivit na nové trhy.
To vše znamená skryté náklady, které se v makrodatech ztratí kdesi v projekci nižšího potenciálního růstu HDP. Pro lepší ilustraci dlouhodobých škod: podle prognózy britského ministerstva financí by britské HDP po 15 letech mohlo být až o 9,5 procenta nižší ve srovnání se scénářem, ve kterém by země v EU zůstala.
Brexit bude bolet - jak bylo zjevné již od začátku. Cenovka bude v desítkách miliard eur. Akorát se nebude pohybovat ani tak v rovině přímých nákladů, jako spíše částky ztracených příležitostí.
Tomáš Púchly
Podpořte nás platbou na IBAN CZ8920100000002100602454, anebo nákupem předplatného