Když se demokracie stává největší překážkou evropské integrace
Minulý týden se nesl ve znamení německých voleb, jejichž výsledkem bylo oslabení pozice kancléřky Angely Merkel a vynucení si historicky první trojkoalice v německých dějinách.
Poznamenaly je nejen velmi špatné výsledky CDU-CSU a Sociálních demokratů, kteří získali spolu pouze přibližně 52 procent z celkového počtu odevzdaných hlasů. Druhým klíčovým tématem voleb byl nárůst preferencí AFD a FDP, které zastupují euroskepticky naladěné voliče, i když s odlišnou rétorikou a argumentaci, která je doprovázela. Z nudných voleb se tedy staly volby s významným dopadem na budoucí podobu evropské integrace.
V tomto trendu pokračuje Evropa i tento týden, ačkoli v mnohem méně medializované podobě. Referendum o nezávislosti Katalánska na Španělsku se totiž v tuzemských médiích příliš nepřebírali. Důvodem je i fakt, že toto referendum je v rozporu s ústavou.
To však nezabránilo tomu, aby se Katalánci zmobilizovali a nakonec toto referendum uskutečnily. Reakce španělské vlády byla ve světle nezákonnosti provedeného referenda přehnaná. Do oblasti vyslali policejní jednotky, které dostaly za úkol zavírat volební místnosti a zabraňovat lidem v odevzdání svého hlasu v tomto referendu.
V Katalánsku tak vypukla vlna občanských nepokojů. Španělsko z tohoto konfliktu zřejmě nevyjde se zvednutou hlavou, protože se snížilo k násilnému zásahu, ke kterému nikdy nemuselo dojít. Spolu s referendem o samostatnosti Skotska je to druhé významné referendum, které by mohlo překreslit mapu Evropské unie téměř přímo v jejím srdci.
Obě tyto události následují dlouhodobý trend v evropské politice. Tím trendem ukazuje, že na úrovni větších zemí se začínají prosazovat požadavky zejména národnostních skupin o svou nezávislost. Tyto trendy jdou v kontrastu se snahou evropských vlád o podporu vyšší míry integrace na úrovni Evropské unie.
Čtěte další komentáře autora:
Sever proti jihu. Trump zažehl válku amerických ideologických světů
Ekonomický kolaps venezuelského socialismu v přímém přenosu
V roce, kdy Brexit dominuje zahraniční tématice a Le Penová byla ve druhém kole francouzských voleb, výsledek německých voleb a katalánského referenda pouze potvrzují nálady obyvatelstva v evropských zemích. Ty mohou být finální brzdou pro procesy užšího integrování zemí EU a vytvoření užšího jádra.
Nebylo by to poprvé v historii Evropské unie, kdy by se právě demokracie dostala do konfliktu se zájmy evropských úředníků o vytvoření nadnárodních institucí, které by převzaly více kompetencí.
Referenda o evropské ústavě v Holandsku a Francii zastavily vytváření nové smlouvy a dílčí vylepšení zřejmě do budoucna stačit nebudou. V současnosti však na proces přestavby není Evropská unie připravena. Otázkou zůstává, do kdy se bude EU dařit vyhýbat se sebereflexi, která by jako jediná mohla přinést reálné zvýšení důvěryhodnosti a podpory integrace ze strany obyvatel členských zemí.
V kontextu nových výzev ze strany extrémní pravice se tak vynořuje pro lidi, kteří věří v EU, nelehký úkol. Musí čelit nejen výzvě extremistů, kteří zneužívají demokratické praktiky k získání hlasu a zároveň zpochybňují jeho opodstatněnost. Ale i obnovit důvěru v procesy evropské spolupráce a přijít s vizí, která možná bude měkčí formou evropského federalismu, avšak přežije testy ve volebních místnostech. Evropská unie musí aktivně naslouchat a přizpůsobit se obyvatelům členských zemí ne čekat, že oni se přizpůsobí jí.
Martin Reguli, analytik Nadace F.A.Hayeka
Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu