Stanislav Gross: Politická kometa, která rychle zhasla

Nová krev ČSSD měla reformovat zkostnatělé struktury sociální demokracie. Jeho kariéru však brzy spálily kauzy, korupce a zdravotní problémy.

Rychle letící kometa na české politické scéně rychle shořela. Po četných kauzách se jméno Stanislava Grosse spojovalo s oligarchii a tunelováním velkých průmyslových podniků. Z politiky ho však vyhnala také choroba, která mu smrt přivodila už v mladém věku.

V roce 1989 vstoupil do obnovené sociální demokracie. Díky komunikační zručnosti i schopnosti tvořit politické aliance rychle stoupal ve stranické struktuře. Už v roce 1990 byl zvolen předsedou Mladých sociálních demokratů, jímž byl do roku 1994. Při volbě předsedy strany na královéhradeckém sjezdu v roce 1993, kdy došlo k zásadnímu střetu různých proudů uvnitř strany, podpořili Mladí sociální demokraté s Grossem v čele Miloše Zemana, který překonal Pavla Nováka z centristického křídla i Jiřího Paroubka z rakovnického křídla.

Roku 1992 Gross kandidoval a byl zvolen do České národní rady, z níž se po rozdělení Československa stala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Od 17. ledna 1995 byl předsedou poslaneckého klubu ČSSD, jímž zůstal i po dalších dvojích volbách. Uvnitř ČSSD působil od 20. ledna 1996 jako odborný mluvčí pro resort bezpečnosti, současně byl členem předsednictva Ústředního výkonného výboru ČSSD.

Po červnových volbách 1998 a nástupu Miloše Zemana do premiérské funkce se Gross stal i místopředsedou Poslanecké sněmovny. O Stanislavu Grossovi se hovořilo jako o „zlatém dítěti“ sociální demokracie nebo české politiky. Z neznámého řadového člena na regionální úrovni se během pár let vypracoval na člena vedení celé strany. Také byl označován za „korunního prince“ Miloše Zemana. 5. dubna 2000 byl jmenován ministrem vnitra České republiky ve vládě Miloše Zemana. Gross zůstával nejpopulárnějším českým politikem a řízení téhož resortu mu bylo svěřeno i ve vládě Vladimíra Špidly (2002–2004).

V další předvolební kampani byl Gross jednou z hlavních tváří, které se na billboardech objevovaly vedle hesla „Jsme na Vaší straně“. Ve Špidlově vládě, která z voleb vzešla, se Gross stal také 1. místopředsedou.

V únoru 2004 Gross souhlasil s kandidaturou na předsedu strany, ke které ho navrhla středočeská organizace ČSSD, v níž měl velký vliv a podporu. Přelomovými se v červnu téhož roku staly historicky první české volby do Evropského parlamentu, v nichž ČSSD výrazně propadla.

Po Špidlově demisi Gross zahájil nová koaliční vyjednávání. Dne 26. července se ve svých 34 letech stal nejmladším premiérem v historii země. Vláda Stanislava Grosse byla jmenována 4. srpna 2004 a důvěru Poslanecké sněmovny získala 24. srpna.

Na konci ledna 2005 deník MF DNES kritizoval Grosse za nejasný zdroj financování jeho bytu v Praze na Barrandově za téměř 4,3 milionu korun. Za svá vysvětlení o údajné půjčce přes nemajetného strýce byl kritizován médii, českou pobočkou Transparency International a v únoru také interpelován opoziční ODS v parlamentu.

Ve stejném období týdeník Respekt upozornil na to, že firma vlastněná Šárkou Grossovou koupila dům za 5,9 milionu korun. Za úvěr na jeho pořízení ručila kontroverzní podnikatelka Libuše Barková, provozovatelka nevěstince, proti níž bylo vedeno trestní stíhání pro pojistný podvod. Na internetu se objevila petice vyzývající ke Grossovu odvolání, právní podklad jejích požadavků byl ovšem sporný.V březnu 2005 se konaly demonstrace za Grossovo odstoupení v Brně a Praze.

Pod rostoucím tlakem koaličních partnerů, zejména KDU-ČSL a jmenovitě jejího předsedy Miroslava Kalouska, Gross několikrát prohlásil, že odstupuje, jen aby svá prohlášení vzápětí odvolal. Do sporu vstoupil i Klaus výzvou obou stran k dohodě. Zatímco lidovci trvali na odchodu premiéra, poslanci ČSSD ho jednomyslně vyzvali, aby se zbavil lidoveckých ministrů ve vládě. Začátkem března KDU-ČSL poskytla ČSSD čas k vyřešení krize do jejího březnového sjezdu.

Klaus však do situace výrazně zasáhl prohlášením, že je připraven jmenovat nového sociálnědemokratického premiéra, který by měl většinovou podporu v poslanecké sněmovně, pokud po sjezdu už nebude premiérem Gross. I tak byl na XXXII. sjezdu ČSSD v Brně 26. března 2005 Stanislav Gross zvolen předsedou (s 291 hlasem oproti 203 hlasům pro Zdeňka Škromacha). Místo prvního místopředsedy obsadil Bohuslav Sobotka a Gross byl pověřen udržet vládu až do řádných voleb v červnu 2006.

Ministři za KDU-ČSL koncem března vládu opustili a ODS v poslanecké sněmovně vyvolala hlasování o důvěře 1. dubna 2005. To vláda ustála díky částečné podpoře koaliční US-DEU a také opoziční KSČM.

Koncem dubna Stanislav Gross podal demisi na funkci předsedy vlády, stranickým předsedou však zůstal. Na zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD 24. září 2005 pak oznámil, že rezignuje na funkci předsedy ČSSD a nebude kandidovat v dalších volbách do Poslanecké sněmovny.

Čtěte také:

Odkázaný na politiku? Kníže si nemusí zoufat

Kdo měnil pravidla hry: Václav Klaus

Kdo měnil pravidla hry: Milovaný i nenáviděný Mikuláš Dzurinda

Policisté vyšetřování finanční aféry nejprve v prosinci 2005 a podruhé v červnu 2007 odložili, když dospěli k závěru, že Gross se při nákupu bytu na pražském Barrandově nedopustil krácení daní ani jiného trestného činu či přestupku.

Od svého odchodu z politiky pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři Eduarda Bruny. V září 2007 odhalil týdeník Euro, že se Stanislav Gross stal 31% vlastníkem firmy Moravia Energo. Vzhledem k tomu, že zisky společnosti byly 126 a 100 milionů v roce 2005 a 2006, hodnota společnosti, asi desetinásobek ročního zisku, pravděpodobně přesahuje jednu miliardu korun a Grossův podíl je tedy asi 300 milionů korun. Gross argumentoval, že jako soukromá osoba má právo na soukromí a že koupil podíl od Roberta Sýkory za velmi malou částku, asi 30 milionů korun, které si půjčil. Protikorupční policie započala vyšetřování.

Později vyšlo najevo, že akcie koupil od Roberta Sýkory, bývalého náměstka ministra průmyslu, za 21 milionů korun, který se jich chtěl zbavit kvůli sporům s majoritním akcionářem Tomášem Chrenkem. Peníze na nákup akcií si půjčil od slovenské pobočky Key Investments. Když po Grossovi chtěli věřitelé splatit část dluhu, zachránil jej Richard Kučík půjčkou 13,5 milionu. Akcie potom prodal za 110 milionů korun společnosti Arca Capital Bohemia řízené slovenským podnikatelem Pavolem Krúpou.

Sérií několika zcela legálních kroků tak Gross získal mnoho desítek miliónů korun, tudíž svou investici dokázal během krátké doby zhodnotit téměř desetinásobně. Vzniká zde samozřejmě podezření, že ve skutečnosti veškeré transakce bývalého politika byly pouze krycí manévr, kterým chtěl Gross legalizovat černé peníze fakticky získané již během svého působení v politice. Poslanci ČSSD žádali po Grossovi uspokojivé vysvětlení, avšak k tomu se Gross neodhodlal. Případ poté šetřila policie.

Závěr krátkého života politické komety poznamenalo zákeřné onemocnění ALS. Když se začalo zhoršovat, Gross mluvil o obrácení se k Bohu. Jeho chování ve zdraví to však podle mnohých neomluvilo. Na následky nemoci 16. dubna 2015 zemřel. 

 

 

Biztweet