Ten se začal prezentovat jako pastevec, kterého šamani na peruánské hoře přivedli na správnou cestu, na znak čeho si změnil jméno na Antonio „protože to tak cítí, že ho to nejvíc vystihuje“. Bohům Inků zřejmě nepřekáželo, že má na účtu miliardy korun, které mu podle švýcarských soudů nepatří.

Bývalý manažer Mostecké uhelné společnosti je podle aktuální obžaloby vinen z toho, že s kolegy způsobil státu škodu přesahující 3,2 miliardy korun.

„Já jsem se na zahájení tohoto hlavního líčení už doslova těšil, protože ukončí 20 let mého trápení a plně věřím, že zde budu mít konečně příležitost vysvětlit vám i veřejnosti, co jsem skutečně při záchraně a stabilizaci Mostecké uhelné dělal a jak jsem to s ní myslel,“ uvedl v úvodní řeči před aktuálně probíhajícím (podzim 2018) soudem v České republice.

Cítí se nevinný, jako obětní beránek a na svou práci v minulosti, jakožto i v současnosti je hrdý.

Z kádráka kapitalista

Kdo vlastně obviněný je? Po studiu na vysoké škole Koláček pracoval v pražských Čokoládovnách. Hned po pádě bývalého režimu ovšem přijal nabídku Komerční banky a stal se jejím personalistou, kde přicházel do styku s nejvíc motivovanými nově vznikajícími kapitalisty.

V roce 1994 založil s Petrem Krausem společnosti Newton Financial Management Group, která obchodovala s cennými papíry. V roce 1995 ho Komerční banka, jako akcionář, prosadila do představenstva Mostecké uhelné společnosti.

V jednom čase tedy působil v dozorčí radě Komerční banky, patřil mezi vedoucí postavy Mostecké uhelné společnosti a zároveň byl generálním ředitelem Appian Group, která Mosteckou uhelnou ovládla. V roce 2005 pak v dolech sám získal 40-procentní podíl, který prodal miliardáři Pavlu Tykačovi. Odhad jeho majetku tehdy zněl na 8 až 9 miliard korun.

Rozdílné justice

To se už o jeho obchody s Mosteckou uhelnou zajímala nejen česká policie. Osobitý podnikatel na to nereagoval se strachem. Nadále podnikal a založil centrum pro duchovní a osobní rozvoj Maitrea.

Antonín Koláček, dnes už Antonio čelí takřka 20 let opakovanému vyšetřování ze strany české justice a policie. Celá kauza byla třikrát odložena, pokaždé s konstatováním, že se žádný trestný čin nestal, ale vždy byla opět po čase znovu otevřena.

Na rozdíl od Česka, kde dochází neustále k pochybením soudů a prokuratury, prokuratura ve Švýcarsku jej v této kauze v říjnu 2013 uznala vinným z podvodu, praní špinavých peněz a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Odsouzen byl za to na 52 měsíců odnětí svobody, s odvoláním neuspěl.

Čtěte také:

Radim Fiala: Skutečně jen dvojka?

České plány Ficova muže

Zdeněk Zemek: hašení oslněné oceli lázeňstvím

Kontroverzí je také fakt, že krátce po vyhlášení rozsudku prohlásil, že někteří členové vlády Miloše Zemana v roce 1999 údajně věděli, že stojí za firmou Appian Group. Tvrdí také, že ve Švýcarsku jsou ukryty peníze i z dalších privatizací v České republice.

Společně s ním je odsouzených dalších pět osob. O tom kolik let a kde si odsedí rozhodne nejen švýcarská justice, ale také české soudy. Sám Koláček přiznává rozsáhlé majetky, ale tvrdí, že je má zmražené a označuje se za obětního beránka, který nic zlé nespáchal. Na tom, že o privatizaci státní firmy, kterou řídil, v prospěch firmy, kterou vlastnil, sám rozhodoval, dodnes nevidí nic zvláštního. Mluví o duchovnu náboženstvích a obskurních vysvětleních toho, proč na něj dopadl justiční trest.

Tomáš Lemešani

Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu