Babiš média ovlivňuje dlouhodobě. Říká co psát a co ne

Článek o historicky rekordní státní dotaci pro Babišovo Duslo ne, obdivný komentář od Jančury ano. Slovenské Hospodárske noviny, Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, ale také knižní trh, znají Babišův vliv. Redaktorům říká čemu se věnovat a čemu ne. Máme k tomu důkazy. Přečtěte si ukázku knihy Z Bureše Babišem.

K budování pozice oligarchu neodmyslitelné patří zajišťování pozice v médiích. Silná pozice v byznysu a propojení s politikou přirozeně přináší otázky novinářů. Lehčí než na ně odpovídat je někdy novináře zaměstnat. A při dotazech zahrát na zaměstnaneckou morálku.

Andrej Babiš si nutnost urvat si nějakou tu zář reflektorů uvědomil kolem roku 2012. Už do této doby Agrofert bojoval o co nejpozitivnější mediální obraz, tak jako většina firem, štědrým nákupem reklamy, která vytvářela pozici inzerenta, bez kterého to nejde a se kterým slabší vedení redakce muselo obsah článků o firmě konzultovat.

V době, kdy se Babiš pevně rozhodl zabojovat o popularitu v české politice si ovšem správně uvědomil, že politika přinese mnohem více drobnohledu na minulost i současnost Agrofertu a podnikatele samotného.

Průnik do médií přišel v roce 2011. Těsně před tím, než bylo jasné, že Babiš opřel veškerou finanční i personální sílu Agrofertu do politiky, pochopil, že potřebuje mediální pojistku. Koncem roku 2011 a začátkem roku 2012 tak založil firmu AGF Media. Ta začala záhy vydávat nejrozšířenější bezplatní titul v celém tuzemsku 5plus2. Jak podezřívaví tušili správně, nešlo o naplnění snahy bojovat za nezávislost médií. Samotný Agrofert přiznal, že má nový titul holdingu zejména prezentovat přínosy podnikání této skupiny na českou ekonomiku. Investigativu tedy nebylo možné očekávat. Spíš záplavu informací o novinkách, kterými holding Andreje Babiše posouvá byznys stále o level výše. Podle analýzy Newton Media informoval v roce 2012 5plus2 o vlastním majiteli v 67 procentech pozitivně a zbytek tvořili zejména neutrální sdělení.

Ke skutečnému mediálnímu guru má však Andrej Babiš blízko od roku 2013. Po legendární příhodě, kdy na sociální síti napsal "Zítra si něco koupím", nastala v mediální branži opravdová panika.

Skupina Agrofert uzavřela s německou společností Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft mbH smlouvu na koupi mediální skupiny MAFRA. Tato transakce z 26.6.2013, znamenala pro Babiše opravdovou ránu, která děsila konkurenty, ale i novináře.

„Skupinu MAFRA považuji za velmi silného hráče na českém mediálním trhu, především v oblasti seriózní žurnalistiky. Její akvizice bude mít pro naši mediální divizi řadu synergií a umožní nám hledat další nákladové úspory například při fungování našeho týdeníku 5plus2. Dosavadní aktivity obou skupin nejsou vzájemně v konkurenčním postavení, naopak jsou velmi komplementární, a proto je akvizice mediální skupiny MAFRA velmi důležitým krokem v naší strategii vybudovat významnou mediální skupinu, která bude mít silné postavení na trzích České republiky a Slovenska,“ řekl k akvizici Andrej Babiš, tehdy generální ředitel a předseda představenstva Agrofert Holdingu.

Ještě před akvizicí Mafry došlo k nákupu významného titulu na Slovensku. Zdeněk Bakala se chtěl dlouhá léta zbavit značky slovenských Hospodárských novin. Prodělávající ovšem zvučná značka na slovenském trhu se Babišovi hodila do jeho představy vlastnit vše relevantní, co o jeho podnikání a vedlejších činnostech píše. Proto už v dubnu 2013 došlo k podpisu dlouze očekávaného kontraktu.

Právě tato transakce hodně vypovídá o tom, proč si Babiš dovolil vynaložit na ovládnutí mediálního domu nemalé peníze. Bez toho, aby autor této publikace (autor Z Bureše Babišem byl zaměstnancem Hospodárských novin od listopadu 2012 do ledna 2014) prozrazoval detaily z dění uvnitř redakce podléhající vnitřním komunikačním omezením, lze popsat atmosféru mezi pracovníky před a během prodeje za pozitivní.

Jeden z tehdy dvou ekonomických titulů na trhu dlouhodobě postrádal silnější vedení a ekonomickou podporu, díky čemuž se stával snadnou kořistí nátlakových kampaní velkých PR agentur. Redaktoři, ale také další pracovníci očekávali od změny navýšení platů, které se při nástupu běžně pohybovaly těsně nad minimální mzdou v republice a zlepšení technického zázemí.

Opak se stal pravdou. Do nakladatelství zasedli bývalí manažeři z Agrofertu, kteří neměli žádné zkušenosti s médii a použili klasickou strategii škrtů. V zdecimované redakci, kde výkonnější redaktoři běžně připravovali celou tiskovou stranu denně, přišlo propouštění. Hromadní, které osekalo asi třetinu pracovních smluv. Zbytku byly zmražené platy a zkušené novináře nahradili absolventi.

Zdecimovaná redakce přešla obměnou když autorské články nahradila přebíraným propagačním materiálem. Nezapomenutelná zůstala také návštěva Andreje Babiše, který si do redakce odběhl pár týdnu po uzavření transakce z bratislavského soudu, který rozhodoval o pravdivosti svazků, usvědčujících jej ze spolupráce s STB. Na opakované dotazy redaktorů a dalších pracovníků, zajímajících se o motivaci při akvizici ztrátového titulu, odpověděl jako pravý miliardář. Prý ani neví, ale značku HN má rád. Novináři to vzali jako pochvalu a ptali se dál na to, co se Babišovi na HN líbí nejvíc. Na to jim odpověděl, že se nepamatuje na to, kdy naposled Hospodárske noviny četl.

I když se navzdory rozpačitému působení v slovenských médiích pokoušel vyhýbat alespoň nařčení ze zasahování do obsahu novin, ani to mu nevydrželo věčně. Kromě samotných novinářů si způsob informování o dění ve skupině Agrofert v rámci vydavatelství Andreje Babiše povšimla i nezisková organizace Transparency International.

Jednou ze změn zavedených novým vedením redakce HN a sesterských médií bylo podle ni zrušení zahraniční redakce a stabilní strany věnované zahraničí. I tu může být částečně důvod, proč HN o některých věcech v české politice přináší méně informací než ostatní deníky.

Titul zmínil od ledna 2014 do dubna 2016 jméno Babiše ve více než stovce článků. Podobně jako v ostatních médiích i v HN vyšla většina z nich více méně neutrálním duchu. V každém šestém článku byl však Babiš vykreslený pozitivní. Pro srovnání - v slovenských bulvárech Nový čas a Plus 1 den, to byl každý šestnáctý článek a deníky Šport, SME či Denník N nechválily Babiše vůbec.

Předobjednávky publikace Z Bureše Babišem přijímame také na adrese marketing@biztweet.eu

V květnu 2014 HN publikovaly rozhovor s Andrejem Babiše. Už v titulku, který zněl "V politike som omylom, niesom vhodný typ" byl zřetelný odkaz kampaně českého ministra financí. Autorka rozhovoru přitom celý rozhovor klade dotazy, na které odpovídal Babiš v kampani, veškeré kritice a polemice se zjevně vyhýbá. Spor mezi Andrejem Babišem a Ústavem paměti národa byl v médiu uveden pouze jednou, při vynesení verdiktu prvního stupně, který souhlasil s verzi stěžovatele – tedy podnikatele a politika.

Z deníku, který se věnuje zejména byznysu a ekonomice zcela vypadla jakákoliv zmínka o rekordně vysoké dotaci pro Duslo Šaľa. Chemička Agrofertu, která získala za podivných okolností dotaci 58 milionů eur pobouřila slovenskou veřejnost a získala titulní strany téměř všech větších médií. Hospodárske noviny měly podle informací autora této publikace téma zpracováno na jednu stranu. Při poslední předvýrobní poradě však článek vedení redakce stáhlo a bez vysvětlení téma zcela opomenulo.

Publikovat negativní články a přitom očekávat příjem od Andreje Babiše je poměrně odvážná představa. Podnikatel dlouho dobu projevuje jeho pečlivou kontrolu mediálního obrazu. Ačkoli se před vstupem do politiky pasoval o roli bojovníka proti korupci, watchdogu a podporovatele transparentnosti, dnes útočí na novináře, žaluje média a jakoukoliv negativní zprávu o něm, jeho podnikání, či politice považuje za osobní útok.

Kromě neustálých právních, verbálních i správních útoků na Českou televizi o tom přesvědčuje také útoky na nezávislé projekty. Hodně vypovídá třeba právní hrozba americkému magazínu Foreign policy.

První takový přitom přišel ještě dávno před tím, než se ocitl v politice. Kniha Dušana Valka „Počestný Andrej Babiš“ , která mapovala postup Andreje Babiše k pozici byznysového mogula, byla po vydání v roce 2002 zakázána. Nákladným procesem Babiš prosadil názor, že se v knize vyskytovaly spekulace a od autora Dušana Válka vymohl odškodné 800 tisíc korun. Novináře to stálo soukromý majetek a de facto osobní krach.

Čtěte také:

Bez nich by to nešlo: Anton Rakický

Biopaliva: Český či Babišův výklad?

Dobrá zpráva pro dotační podvodníky? Vyšetřují šéfa OLAF

Citlivé vnímaní mediálního obrazu potvrdil majitel Agrofertu také ve vydavatelství MAFRA. Z titulů skupiny odešli desítky novinářů i členů vedení redakcí. Do pozice šéfredaktora Lidových novin byl dosazen Ištván Léko, který je osobním známým Andreje Babiše a který byl v minulosti obviňován z preferencí pro Babiše také v pozici šéfredaktora týdeníku Euro.

Těsně po koupě mediálního domu pobouřil novináře, kteří ještě nedali výpovědi a pořád věřili, že politik do dění v redakci nebude zasahovat. Osobně rozhořčeně telefonoval do redakce Lidových novin a dožadoval se odpovědi, proč v novinách chybí zpráva z tiskové konference jeho politického hnutí ANO 2011, přestože na ní redaktor novin byl. Rozčiloval se, že ostatní média jeho vystoupení zveřejnila. Vyvolal tak oficiální protest novinářů a další výpovědi těch, kteří se do experimentu s novým majitelem pouštět nechtěli.

Mediální scénou zatřásla také kauza z období demise kabinetu Bohuslava Sobotku. Na internetu se objevily nahrávky, zachytávající rozhovory Andreje Babiše s redaktorem mediálního domu Mafra.

V pozici ministra financí a majitele domu (později Mafru přesunul do svěřeneckého fondu, formálně tedy majitelem není pozn.autora) na nich oligarcha domlouval vydání článků o politických spolupracovnicích i konkurentech. Babiš přímo vybízí redaktora k tomu, aby napsal očerňující články třeba o ministru vnitra Milanovi Chovancovi.

Kromě samotného faktu, že v případě potvrzení pravosti nahrávky existuje důkaz o opakovaném přímém vlivu Babiše na jeho média, pobouřil také slovník a obsah telefonátů. Premiéra Bohuslava Sobotku v něm například označil za „svini“, ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka za „debila“. Vydavatelství Mafra reagovalo na nahrávky propuštěním redaktora Marka Přibila. Andrej Babiš zpochybnil jejich pravost a nechtěl se k nim vyjádřit. Později jejich pravost přiznal, setkání s redaktorem označil za chybu, ale obsah označil za sestřihaný a k okolnostem se nevyjádřil.

 

Biztweet

Odemknout článek

Standard Biztweet Standard

  • 1 Kredit
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
Top

Byznys Biztweet Byznys

  • 5 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb

Golden Biztweet Golden

  • 10 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb