Česko má jeden z nejsilnějších trhů práce v Evropě. Problémem už není počet lidí bez práce, ale nedostatek správných dovedností

Český trh práce patří k nejsilnějším v Evropě. V roce 2026 mělo být zaměstnáno 82,8 procenta lidí v produktivním věku, což je třetí nejvyšší hodnota mezi sledovanými evropskými zeměmi.

Současně však firmy dál hledají desítky tisíc pracovníků, především v technických, provozních a službových profesích. Česko tak ukazuje paradox vyspělé průmyslové ekonomiky: práce je hodně, nezaměstnanost je nízká, ale nabídka pracovníků stále hůře odpovídá tomu, co ekonomika skutečně potřebuje.

Česká ekonomika dlouhodobě stojí na vysoké zaměstnanosti. Podle analýzy, která kombinuje data Eurostatu a evropského portálu EURES, dosáhla míra zaměstnanosti v Česku v roce 2026 hodnoty 82,8 procenta. Vyšší podíl zaměstnaných lidí v produktivním věku měly pouze Malta s 83,4 procenta a Nizozemsko s 83,3 procenta. Průměr Evropské unie činil 76,3 procenta.

Na první pohled jde o velmi silný výsledek. Česko dokáže zapojit do práce mimořádně velkou část populace a v tomto ohledu patří mezi evropské premianty. Jenže vysoká zaměstnanost zároveň znamená, že ekonomika má stále menší rezervy. Pokud už pracuje většina lidí, kteří pracovat mohou, další růst nemůže stát jen na tom, že firmy naberou další pracovníky. Musí přijít vyšší produktivita, automatizace, rekvalifikace a lepší využití kvalifikace lidí, kteří už na trhu práce jsou.

To je hlavní český motiv celé analýzy. Problémem už není jen nezaměstnanost. Problémem je stále výraznější nesoulad mezi strukturou pracovní síly a strukturou poptávky firem.

Počet zaměstnaných lidí v Česku mezi prvním čtvrtletím 2025 a prvním čtvrtletím 2026 vzrostl o 21 tisíc. V evropském srovnání jde o pozitivní vývoj, i když růst zaostával za největšími trhy, jako je Španělsko, Francie nebo Polsko. Český trh práce tedy dál rostl, ale ne explozivně. Spíše potvrzoval obraz stabilní, napjaté a strukturálně omezené ekonomiky.

Současně bylo podle podkladů mezi červencem 2025 a červnem 2026 v Česku evidováno 67411 volných pracovních míst. To je více než v Itálii, Bulharsku nebo Rumunsku a v evropském kontextu jde o výrazný objem poptávky po práci. Sekundární přehledy analýzy uvádějí Česko mezi zeměmi s vysokým počtem evidovaných volných pozic, přestože jde o ekonomiku s menší populací než většina velkých evropských států.

Největší poptávka v Česku směřovala k technickým pracovníkům. Podle dat bylo v období od 1. července 2025 do 30. června 2026 evidováno 9 954 volných míst v kategorii technických pracovníků. Druhou nejžádanější skupinou byli pracovníci osobních služeb s 5 886 místy. Následovali řidiči a obsluha vozidel s 4 871 místy, uklízeči a pomocní pracovníci s 3 896 místy a obsluha strojů a zařízení s 3 508 místy.

Do první desítky nejžádanějších profesí v Česku dále patřili pracovníci v kovovýrobě a strojírenství, pracovníci v ochraně a bezpečnosti, učitelé, technici v přírodních vědách a inženýrství a montážní pracovníci. Tento seznam říká o české ekonomice více než samotná míra zaměstnanosti. Ukazuje, že jádro poptávky zůstává v technických, provozních a službových profesích.

Česko tedy zatím neřeší pouze nedostatek programátorů, datových analytiků nebo specialistů na umělou inteligenci. Firmám chybějí také lidé, kteří udrží v chodu výrobu, logistiku, služby, údržbu, dopravu, bezpečnost a technické provozy. To odpovídá struktuře ekonomiky, která je silně průmyslová, exportní a napojená na evropské dodavatelské řetězce.

Podobný obraz je patrný i na evropské úrovni. Podle analýzy byli v Evropě v roce 2026 nejžádanější technicky orientovaní pracovníci se 735436 volnými místy. Následovali kancelářští odborní pracovníci, pracovníci v kovovýrobě a strojírenství, řidiči a obsluha vozidel a obsluha strojů a zařízení. Čtyři nejžádanější profesní skupiny dohromady představovaly více než 2,45 milionu volných míst.

Tato čísla jsou důležitá i kvůli debatě o umělé inteligenci. Ve veřejném prostoru se často zdůrazňuje, že budoucnost práce bude digitální a že ekonomiky budou potřebovat hlavně specialisty na AI, kyberbezpečnost a software. To je pravda, ale jen částečná. Evropský pracovní trh zároveň ukazuje velmi silnou poptávku po profesích, které souvisejí s fyzickým provozem ekonomiky: výrobou, dopravou, údržbou, strojírenstvím, službami a infrastrukturou.

Ekonomika budoucnosti tedy nebude jen digitální. Bude kombinovat digitální technologie s praktickými technickými dovednostmi. Firmy budou potřebovat lidi, kteří dokážou obsluhovat moderní stroje, udržovat automatizované linky, řídit logistiku, pracovat s daty ve výrobě, opravovat zařízení, zavádět robotiku a přenášet nové technologie do každodenního provozu.

Právě zde se otevírá české riziko. Země má stále silnou průmyslovou základnu, ale zároveň stárnoucí pracovní sílu, dlouhodobé napětí v technických profesích a nedostatečně rychlé přizpůsobování vzdělávacího systému. Pokud firmy hledají tisíce technických pracovníků, nejde o krátkodobý výkyv. Jde o strukturální problém, který může brzdit investice, růst produktivity i schopnost posouvat výrobu k vyšší přidané hodnotě.

Český pracovní trh má navíc specifický rys: vysokou zaměstnanost doprovází významná závislost na zahraničních pracovnících. V zadání analýzy se uvádí, že zahraniční pracovní síla v Česku se za poslední dekádu téměř ztrojnásobila. To ukazuje, že bez migrace by napětí na trhu práce bylo ještě výraznější. Zahraniční pracovníci pomáhají obsazovat pozice ve výrobě, logistice, stavebnictví, službách i dalších sektorech.

Zároveň však nejde jen o počet lidí. Evropská komise ve své letošní zprávě k Česku upozorňuje, že vysoká zaměstnanost sama o sobě neřeší všechny problémy trhu práce. Uvádí například, že v roce 2024 bylo zaměstnáno odhadem 66 procent ekonomicky aktivních ukrajinských uprchlíků, ale přibližně polovina z nich pracovala na pozicích, které neodpovídaly jejich kvalifikaci. To souvisí mimo jiné s uznáváním zahraničních kvalifikací a vysokým počtem regulovaných profesí.

To je pro Česko zásadní téma. Země dokáže zahraniční pracovníky zaměstnat, ale ne vždy dokáže využít jejich kvalifikaci. Pokud lékař, technik, učitel nebo inženýr pracuje pod úrovní své odbornosti, ekonomika sice získá zaměstnance, ale ztrácí část jeho potenciálu. V situaci, kdy firmy hlásí nedostatek kvalifikovaných lidí, je špatné využívání existujících dovedností drahý luxus.

Další slabé místo je digitální kvalifikace. Evropská komise uvádí, že podíl lidí alespoň se základními digitálními dovednostmi je v Česku relativně vysoký, 70,45 procenta a nad průměrem EU. Podíl ICT specialistů na celkové zaměstnanosti je ale 4,5 procenta, tedy pod průměrem EU 5,0 procenta. To ukazuje na přetrvávající úzké místo ve vyspělých digitálních dovednostech.

Tento kontrast je podstatný. Česko nemá problém pouze s elementární digitální gramotností. Problém je v tom, zda má dost lidí se skutečně pokročilými dovednostmi pro kyberbezpečnost, automatizaci, datovou analytiku, průmyslový software, umělou inteligenci a digitalizaci firemních procesů. Bez nich bude obtížné zvyšovat produktivitu v průmyslu i službách.

Čtěte také: 

Akcie poražené daňovým prodejem mohou v lednu ožít. Strategie ale není bez rizika

Dividendy nejsou jen o výnosu. Akcie s rychle rostoucími výplatami často porážely trh

Nejchytřejší země světa podle nové analýzy: vede Singapur, Evropa boduje výzkumem

Komentář Alana Goldberga z BestBrokers tento problém vystihuje přesně: Česko dokázalo zapojit do práce velmi velkou část populace, ale to ještě neznamená, že pracovní síla odpovídá směru, kterým se ekonomika posouvá. Pokud firmy zároveň poptávají technické, provozní a kvalifikované pracovníky a podnikové služby se posouvají k AI, kyberbezpečnosti a digitální transformaci, největší výzvou už není samotná nezaměstnanost, ale rychlost přizpůsobení pracovní síly.

Z pohledu české hospodářské politiky z toho plyne několik závěrů. První je nutnost posílit odborné a technické vzdělávání. Česko potřebuje více kvalitních absolventů technických oborů, ale také pružnější rekvalifikace pro dospělé pracovníky. Nestačí spoléhat na to, že školy samy dodají dostatek lidí pro průmysl, služby a digitalizaci. Firmy, stát i regiony musí více spolupracovat na tom, jaké dovednosti budou potřeba za pět nebo deset let.

Druhý závěr se týká regionů. Poptávka po technických a provozních profesích nebude rovnoměrná. Jiný problém řeší Praha s vysokým podílem služeb a digitálních profesí, jiný Moravskoslezský, Ústecký nebo Plzeňský kraj s průmyslovou základnou a výrobními firmami. Pokud má být trh práce efektivní, nestačí sledovat celostátní čísla. Je třeba řešit mobilitu, bydlení, dopravu, dostupnost školek, rekvalifikace a regionální propojení škol s firmami.

Třetí závěr je produktivita. V ekonomice s vysokou zaměstnaností nelze dlouhodobě růst hlavně přidáváním lidí. Pokud nejsou pracovníci, musí firmy investovat do technologií, automatizace a organizace práce. Nedostatek lidí tak může být paradoxně tlakem k modernizaci. Pokud ale firmy nemají kapitál, kvalifikované techniky a digitální specialisty, může se tento tlak změnit v brzdu.

Čtvrtý závěr se týká migrace. Česko bude zahraniční pracovníky dál potřebovat. Otázkou je, zda půjde pouze o doplňování lidí do méně kvalifikovaných pozic, nebo o řízenější získávání kvalifikace, kterou ekonomika postrádá. K tomu je potřeba rychlejší uznávání kvalifikací, lepší jazyková integrace, jasnější pravidla a schopnost udržet lidi dlouhodobě, nikoli jen dočasně zaplnit díry na trhu práce.

Pro investory a firmy je analýza signálem, že český trh práce zůstává silný, ale napjatý. Silná zaměstnanost podporuje spotřebu a stabilitu domácností. Nedostatek pracovníků však zvyšuje mzdové tlaky, komplikuje expanzi firem a může snižovat atraktivitu země pro některé typy investic. Investoři proto budou stále více sledovat nejen cenu práce, ale také dostupnost kvalifikace.

Pro zaměstnance je situace příznivější. V prostředí vysoké zaměstnanosti a trvalé poptávky po technických a provozních profesích mají pracovníci v řadě oborů silnější vyjednávací pozici. Zároveň však roste riziko pro ty, jejichž kvalifikace nebude odpovídat měnící se ekonomice. Jistotu nebude dávat jen to, že člověk pracuje, ale to, zda se jeho dovednosti dají použít i v modernější, digitalizovanější výrobě a službách.

Český trh práce tak vstupuje do nové fáze. Už nejde pouze o to, kolik lidí je bez práce. Důležitější bude, zda ekonomika dokáže sladit vysokou zaměstnanost s vyšší produktivitou, digitálními dovednostmi, technickým vzděláváním a lepším využitím zahraniční i domácí pracovní síly.

Hlavní závěr je střízlivý. Česko má jeden z nejsilnějších trhů práce v Evropě, ale právě proto se jeho slabiny stávají viditelnějšími. Pokud většina lidí už pracuje a firmy přesto hledají desítky tisíc zaměstnanců, problém není v nedostatku práce. Problém je v nedostatku správných dovedností na správném místě. Budoucí konkurenceschopnost české ekonomiky tak nebude určovat jen počet pracovních míst, ale schopnost lidí, škol a firem rychle se přizpůsobit tomu, jak se práce mění.

 

Autor analýzy: Alan Goldberg, BestBrokers

Lem edit

Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Máte zájem o informační zpravodajský servis z investičního prostředí, nebo analýzu trhu na klíč podle Vašich požadavků? Napište na marketing@biztweet.eu

Pokud považujete texty Biztweetu za přínosné, věnujte jakýkoliv dar na tomto linku, získate předplatné