Světová ekonomická moc zůstává koncentrovaná. USA a Čína vytvoří přes 40 procent globálního HDP

Globální ekonomika se mění pod tlakem cel, obchodních sporů, geopolitického napětí i přesunu dodavatelských řetězců. Nejnovější analýza založená na datech Mezinárodního měnového fondu však ukazuje, že skutečná ekonomická váha zůstává mimořádně koncentrovaná.

Spojené státy a Čína mají v roce 2026 společně vytvořit 53,24 bilionu dolarů HDP, tedy přibližně 42,15 procenta světového výkonu. Pět největších ekonomik pak představuje více než polovinu globální produkce.

Světová ekonomika je v roce 2026 větší než kdykoli dříve, ale její mocenská struktura se mění pomaleji, než by naznačoval každodenní tok zpráv o nových trzích, regionalizaci výroby nebo nástupu globálního Jihu. Podle analýzy založené na datech IMF má světový nominální HDP v roce 2026 dosáhnout 126,395 bilionu dolarů. To je meziročně o 6,87 procenta více a zároveň více než dvojnásobek úrovně z roku 2009, kdy světová ekonomika vytvářela zhruba 61,3 bilionu dolarů.

Nominální HDP není dokonalým měřítkem blahobytu. Neříká, jak je bohatství rozděleno mezi obyvatele, nebere v úvahu cenovou hladinu ani životní náklady a je citlivé na pohyb měnových kurzů. Je však velmi důležité pro pochopení ekonomické síly. Ukazuje, kde se soustředí produkční kapacita, finanční zdroje, firemní zisky, daňová základna, investice a geopolitický vliv.

Právě v tomto pohledu zůstávají Spojené státy jednoznačným lídrem. Americká ekonomika má podle projekce BestBrokers v roce 2026 dosáhnout nominálního HDP 32,38 bilionu dolarů. To odpovídá přibližně 25,6 procenta celého světového výkonu. Jinými slovy, Spojené státy samy vytvářejí více než čtvrtinu globální ekonomiky.

Zvlášť významné je srovnání s Evropou. Podle analýzy má být americká ekonomika v roce 2026 zhruba stejně velká, respektive mírně větší než souhrnný výkon více než 40 evropských zemí, jejichž kombinovaný HDP má dosáhnout 32,33 bilionu dolarů. To ukazuje rozsah americké ekonomické dominance. Evropa zůstává bohatým a průmyslově vyspělým regionem, ale jako celek je roztříštěná mezi mnoho států, měn, rozpočtových politik a regulatorních systémů.

Čína zůstává druhou největší ekonomikou světa. Její HDP má v roce 2026 vzrůst o 6,24 procenta na 20,852 bilionu dolarů, což odpovídá zhruba 16,5 procenta světové ekonomiky. Společně tak USA a Čína vytvářejí více než 42 procent globálního nominálního HDP. To potvrzuje, že navzdory debatám o multipolárním světě zůstává hospodářská osa planety výrazně dvojpólová.

Rozdíl mezi oběma zeměmi je však podstatný. Spojené státy mají výrazně vyšší HDP na obyvatele, hlubší kapitálové trhy, dominantní měnu, silnější technologický sektor a větší schopnost promítat hospodářskou sílu do globálních pravidel. Čína má naopak rozsah výroby, průmyslovou kapacitu, velký domácí trh a centrálně řízenou schopnost mobilizovat zdroje do prioritních odvětví. Rivalita těchto dvou ekonomik proto nebude pouze o velikosti HDP, ale také o technologiích, obchodu, kapitálu, měnách a kontrole strategických dodavatelských řetězců.

Třetí příčku drží Německo s projektovaným HDP 5,45 bilionu dolarů, tedy přibližně 4,3 procenta globálního výkonu. Následuje Japonsko se 4,38 bilionu dolarů a podílem 3,5 procenta a Velká Británie se 4,26 bilionu dolarů a podílem 3,4 procenta. Těchto pět ekonomik dohromady vytváří 67,33 bilionu dolarů HDP, tedy 53,31 procenta světové ekonomiky.

Koncentrace je patrná i při širším pohledu. Podle analýzy má v roce 2026 nominální HDP nad jeden bilion dolarů celkem 21 zemí. Dohromady vytvářejí 102,2 bilionu dolarů, tedy 80,9 procenta světového ekonomického výkonu. To znamená, že většina světové produkce je soustředěna do relativně úzké skupiny států.

Tato koncentrace má praktické důsledky pro investory, firmy i vlády. Země s největším HDP mají větší schopnost financovat obranu, infrastrukturu, výzkum, energetickou transformaci i průmyslovou politiku. Mají také silnější vyjednávací pozici v obchodních sporech a větší vliv na pravidla světové ekonomiky. Menší země mohou být velmi bohaté nebo inovativní, ale jejich schopnost samostatně měnit globální rovnováhu je omezenější.

To dobře ukazuje rozdíl mezi nominálním HDP a HDP na obyvatele. Nejbohatší zemí světa podle výkonu na obyvatele má být v roce 2026 Irsko s 140186 dolary na rezidenta. Za ním následují Švýcarsko s 126177 dolary, Singapur se 107758 dolary a Norsko se 105877 dolary. Spojené státy jsou mimo tuto čtveřici nejvýše, ale s hodnotou 94430 dolarů na obyvatele zůstávají pod hranicí 100 tisíc dolarů.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že velikost ekonomiky a bohatství obyvatel nejsou totéž. Irsko, Švýcarsko, Singapur nebo Norsko vytvářejí velmi vysoký výkon na osobu, ale jejich celková váha ve světové ekonomice je výrazně menší než u USA, Číny nebo Německa. Malé specializované ekonomiky mohou mít vysokou produktivitu, silné finanční nebo technologické sektory a vysoký životní standard, ale z hlediska globálního vlivu hraje rozhodující roli také rozsah.

Pro Česko je tato debata důležitá ve dvou rovinách. První je exportní. Česká ekonomika je otevřená, průmyslově orientovaná a silně napojená na evropské dodavatelské řetězce, zejména na Německo. Pokud Německo zůstává třetí největší ekonomikou světa a nejsilnějším evropským hospodářským centrem, je jeho vývoj pro české firmy zásadní. Německá průmyslová kondice, investice, energetické náklady a poptávka po automobilech či strojírenské produkci se přímo promítají do českého růstu.

Druhá rovina je strategická. Analýza ukazuje, že Evropa jako celek má ekonomickou váhu srovnatelnou s USA, ale její vliv je rozdělen mezi mnoho států. Pro středně velké země, jako je Česko, z toho plyne jasný závěr: samostatně nemohou konkurovat velikosti USA nebo Číny, ale mohou získávat vliv přes zapojení do evropského trhu, průmyslových aliancí, technologických projektů a společné obchodní politiky.

Čtěte také: 

Které země bohatnou nejrychleji? Světový růst se přesouvá mimo tradiční ekonomická centra

Firmy v USA jsou o něco optimističtější, investice ale brzdí. Nejistota drží manažery při zemi

Elektromobilů přibývá rychleji než nabíječek. Některým zemím vznikají nové „dobíjecí pouště“

Z českého pohledu je rovněž podstatné sledovat posun v Asii. Čína je druhá největší ekonomika světa a Indie již patří mezi ekonomiky s výkonem nad 4 biliony dolarů. To mění mapu globální poptávky. Pro exportéry, investory i výrobní firmy bude stále důležitější schopnost chápat nejen evropský a americký trh, ale také asijskou poptávku, konkurenci a technologické standardy.

Nárůst světového HDP o 6,87 procenta v nominálním vyjádření také neznamená, že svět bohatne rovnoměrně. Část růstu může odrážet inflaci, měnové změny a nominální přecenění, nikoli čistý růst životní úrovně. Proto je třeba vedle nominálního HDP sledovat i reálný růst, HDP na obyvatele, paritu kupní síly, produktivitu a příjmové rozdělení.

Ekonomická síla se navíc dnes stále více váže na odolnost. Velikost HDP sama o sobě nestačí, pokud je ekonomika závislá na zranitelných dodavatelských řetězcích, dovozu energií, slabé demografii nebo nízké inovační kapacitě. To platí pro velké i malé země. USA a Čína dominují rozsahem, ale čelí vlastním strukturálním problémům. Evropa má vysokou kupní sílu a kvalifikovanou pracovní sílu, ale řeší energetiku, regulaci, demografii a pomalejší růst produktivity.

Pro investory analýza připomíná, že globální diverzifikace není jen otázkou počtu zemí v portfoliu. Důležité je vědět, kde se skutečně koncentruje ekonomická hodnota. Pokud USA a Čína tvoří přes 40 procent světového HDP a pět největších ekonomik přes polovinu, nelze jejich vývoj ignorovat ani v globálně diverzifikovaném portfoliu. Zároveň však vysoký HDP neznamená automaticky nejlepší investiční výnos. Trhy mohou být drahé, měny volatilní a politická rizika podstatná.

Pro firmy je závěr podobný. Největší ekonomiky zůstávají klíčovými zdroji poptávky, kapitálu a technologií. Menší ekonomiky však mohou nabídnout vyšší dynamiku, specializované dodavatelské kapacity nebo výhodnější nákladové prostředí. Úspěšná strategie proto nespočívá jen v orientaci na největší trhy, ale ve schopnosti kombinovat stabilitu velkých ekonomik s růstem menších a rychleji se měnících regionů.

Hlavní závěr analýzy je jasný: světová ekonomika se sice proměňuje, ale její největší centra zůstávají pevně usazená. Spojené státy, Čína, Německo, Japonsko a Velká Británie vytvářejí více než polovinu světového nominálního HDP. Tato koncentrace vysvětluje, proč rozhodnutí Fedu, čínská průmyslová politika, německá výroba nebo britské finanční centrum mají dopad daleko za hranicemi vlastních zemí.

Pro Česko z toho plyne realistická lekce. Malá otevřená ekonomika nemůže soutěžit velikostí, ale může soutěžit kvalitou zapojení do hodnotových řetězců, produktivitou, technologickou úrovní, stabilitou institucí a schopností přitahovat investice. V době, kdy se světový výkon dál soustřeďuje do několika mocenských center, bude pro českou ekonomiku klíčové nebýt pouze subdodavatelem, ale posouvat se k vyšší přidané hodnotě.

 

Zdroj: BestBrokers, IMF

Lem edit

Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Máte zájem o informační zpravodajský servis z investičního prostředí, nebo analýzu trhu na klíč podle Vašich požadavků? Napište na marketing@biztweet.eu

Pokud považujete texty Biztweetu za přínosné, věnujte jakýkoliv dar na tomto linku, získate předplatné