Některé chudší země rostou vysokým tempem z nízké základny, komoditní ekonomiky profitují z těžby a velké rozvinuté státy si udržují dominanci hlavně absolutní velikostí ekonomiky.

Globální ekonomika se v roce 2026 nachází v prostředí cel, obchodních sporů, geopolitického napětí a roztříštěných dodavatelských řetězců. Otázka, které země skutečně bohatnou, je proto složitější než v časech stabilní globalizace. Nestačí sledovat pouze velikost ekonomiky. Stejně důležité je dívat se na výkon na obyvatele, tempo růstu a rozdíl mezi krátkodobým skokem a dlouhodobou strukturální změnou.

Investiční analytická platforma BestBrokers ve své nejnovější analýze porovnávala údaje Mezinárodního měnového fondu pro 144 zemí. Tým sledoval HDP na obyvatele v letech 2016 a 2025 a projekce pro rok 2026. Země seřadil podle procentuální změny HDP na obyvatele a zároveň zkoumal nominální velikost ekonomiky, aby odlišil rychlý růst z nízké základny od skutečně vysoké úrovně ekonomického výkonu.

Největší meziroční nárůst HDP na obyvatele zaznamenala Zambie. Její výkon na obyvatele se zvýšil mezi lety 2025 a 2026 o 38,95 procenta na 1 831 dolarů. Na dalších místech skončily Demokratická republika Kongo s růstem 28,74 procenta a Nigérie s růstem 27,23 procenta. Tato čísla působí výrazně, ale vyžadují opatrnou interpretaci. I po prudkém růstu zůstává HDP na obyvatele v těchto zemích pod hranicí 2 000 dolarů, tedy na úrovni typické pro nejchudší ekonomiky světa.

To je jeden z hlavních závěrů analýzy. Rychlý procentuální růst automaticky neznamená vysokou životní úroveň. Pokud země roste z velmi nízké základny, i silné dvojciferné tempo může v absolutních číslech znamenat jen omezený posun. Pro investory i ekonomy je proto důležité rozlišovat mezi dynamikou a bohatstvím.

Dlouhodobým vítězem poslední dekády je Guyana. Její HDP na obyvatele vzrostl mezi lety 2016 a 2026 o 452,24 procenta, z 6 006 dolarů na 33 167 dolarů. Hlavním důvodem je ropný boom, který zásadně změnil ekonomický profil země. Produkce se podle analýzy pohybuje kolem 900 tisíc barelů denně a příchod páté plovoucí těžební jednotky FPSO do guyanských vod má výkon země posunout nad jeden milion barelů denně.

Guyana je příkladem toho, jak může objev a rychlé využití přírodních zdrojů změnit statistiku HDP na obyvatele během několika let. Zároveň jde i o varování. Ropné ekonomiky mohou růst extrémně rychle, ale jejich dlouhodobá stabilita závisí na schopnosti proměnit komoditní příjmy v širší rozvoj, infrastrukturu, vzdělání, instituce a diverzifikaci hospodářství.

Z pohledu absolutního bohatství zůstávají na čele hlavně menší, vysoce produktivní ekonomiky. Podle analýzy má být v roce 2026 nejbohatší zemí světa podle HDP na obyvatele Irsko s výkonem 140 186 dolarů na osobu, což představuje meziroční růst o 7,30 procenta. Nad hranici 100 tisíc dolarů se mají dostat ještě Švýcarsko s 126 177 dolary, Singapur se 107 758 dolary a Norsko se 105 877 dolary.

Spojené státy jsou podle analýzy na pátém místě s HDP na obyvatele 94 430 dolarů. To ukazuje důležitý rozdíl mezi velikostí ekonomiky a výkonem na obyvatele. USA zůstávají největší ekonomikou světa s projektovaným nominálním HDP 32,38 bilionu dolarů, ale v přepočtu na obyvatele je předbíhá několik menších a specializovaných ekonomik.

USA a Čína však dál dominují světové ekonomice absolutní velikostí. Nominální HDP Spojených států má v roce 2026 dosáhnout 32,38 bilionu dolarů a Číny 20,85 bilionu dolarů. Společně tak představují přibližně 42,15 procenta celého globálního ekonomického výkonu. Pět největších ekonomik světa tvoří více než polovinu světového HDP.

U velkých ekonomik s nominálním HDP nad 500 miliard dolarů dosáhla největšího meziročního růstu HDP na obyvatele Kolumbie. Její výkon na osobu má vzrůst o 17,18 procenta na 10 104 dolarů. Následuje Izrael s růstem 15,69 procenta na 69 804 dolarů, Brazílie s růstem 15,22 procenta na 12 313 dolarů a Mexiko s růstem 14,83 procenta na 15 779 dolarů.

Výrazný růst velkých latinskoamerických ekonomik je důležitý hlavně v kontextu měnícího se globálního obchodu. Fragmentace dodavatelských řetězců, americká celní politika a geopolitické napětí mohou zvýhodňovat země, které jsou geograficky blízko velkým spotřebitelským trhům nebo dokážou profitovat z přesunu výroby. V případě Mexika jde také o téma nearshoringu, tedy přesunu výrobních kapacit blíže k USA.

Mezi velkými ekonomikami se vysoko umístilo i Polsko. Podle analýzy vzrostl jeho HDP na obyvatele mezi lety 2025 a 2026 o 10,44 procenta na 31 336 dolarů. To je podstatný signál pro celý region střední Evropy. Polsko se profiluje jako ekonomika, která kombinuje velký domácí trh, průmyslovou základnu, služby, zahraniční investice a stále silnější roli v evropských dodavatelských řetězcích.

V širším desetiletém pohledu patří v Evropské unii mezi nejvýrazněji rostoucí země Bulharsko. Jeho HDP na obyvatele se od roku 2016 zvýšil o 213,95 procenta na 23 848 dolarů. Rumunsko vzrostlo o 173,94 procenta na 25 693 dolarů a Polsko o 151,59 procenta na 31 336 dolarů. Jde o potvrzení pokračující konvergence části východní Evropy k bohatším ekonomikám Unie.

Pro Česko je tento vývoj důležitým srovnávacím rámcem. Česká ekonomika se podle databáze IMF citované ve veřejných agregovaných přehledech pro rok 2026 pohybuje v nominálním HDP na obyvatele nad hranicí 36 tisíc dolarů, tedy výše než Polsko i Slovensko. Samotná úroveň však není zárukou budoucího náskoku. Rozhodující bude tempo růstu produktivity, struktura investic a schopnost ekonomiky přecházet od montážního a subdodavatelského modelu k vyšší přidané hodnotě.

Český problém není jen v tom, zda HDP na obyvatele roste, ale jakým způsobem roste. Ekonomika zůstává silně napojená na průmysl, automobilový sektor, export a německý hospodářský cyklus. V čase, kdy se globální obchod fragmentuje a Evropa prochází energetickou, technologickou a průmyslovou transformací, je otázkou, zda Česko dokáže zvyšovat přidanou hodnotu rychleji než konkurenti v regionu.

Čtěte také:

Firmy v USA jsou o něco optimističtější, investice ale brzdí. Nejistota drží manažery při zemi

Evropský trh práce zpomaluje. Česko ještě přidává pracovní místa, Slovensko už ztrácí

Neamerické akcie letos porážejí S&P 500. Investoři znovu dostávají lekci z diverzifikace

Porovnání s Polskem, Rumunskem a Bulharskem ukazuje, že střední a východní Evropa už není homogenní blok levné pracovní síly. Jednotlivé země se začínají odlišovat velikostí trhu, kvalitou infrastruktury, schopností přilákat investice, tempem digitalizace a flexibilitou hospodářské politiky. Česko proto potřebuje více než setrvačnost exportního modelu. Potřebuje růst produktivity, kvalifikovanější pracovní sílu a lepší podmínky pro investice s vyšší přidanou hodnotou.

Na opačné straně žebříčku jsou země, které navzdory vysoké úrovni bohatství nebo strategickému významu čelí poklesu HDP na obyvatele. Katar má v roce 2026 zaznamenat pokles o 2,21 procenta a Japonsko o 0,75 procenta. Ještě výraznější je případ Íránu, kde se očekává meziroční propad o 19,91 procenta a za poslední dekádu pokles o 42,85 procenta.

Tato data připomínají, že HDP na obyvatele může být silně ovlivněn měnovými kurzy, cenami komodit, sankcemi, inflací, demografií i politickou izolací. Nominální údaje v dolarech jsou užitečné pro globální srovnání, ale nemusí vždy přesně odrážet domácí kupní sílu. Proto je vhodné doplňovat je také o paritu kupní síly, produktivitu, reálné mzdy a kvalitu institucí.

Z investičního hlediska analýza ukazuje tři odlišné typy růstu. Prvním je růst z nízké základny, který je vidět u zemí jako Zambie, Kongo nebo Nigérie. Ten může být procentuálně dramatický, ale absolutní úroveň bohatství zůstává nízká. Druhým je komoditní skok, typický pro Guyanu, kde ropa mění celý ekonomický profil země. Třetím je konvergenční růst, který je viditelný v části východní Evropy a může být dlouhodobější, pokud ho podporují investice, produktivita a integrace do větších trhů.

Pro investory i firmy je důležité, že globální růst se nerozděluje rovnoměrně. Některé země rychle bohatnou, jiné stagnují a další ztrácejí výkon na obyvatele navzdory významným přírodním zdrojům nebo velké ekonomice. V čase obchodních sporů a geopolitických bloků proto nestačí sledovat jen tradiční ekonomické velmoci. Příležitosti i rizika se stále více přesouvají do regionů, které před deseti lety stály na okraji investorské pozornosti.

Z pohledu Česka je hlavní odkaz pragmatický. Světová ekonomika se mění a konvergence není automatická. Pokud Polsko, Rumunsko nebo Bulharsko dokážou dlouhodobě zvyšovat HDP na obyvatele rychleji, Česko nemůže stavět jen na historické výhodě průmyslové základny. Potřebuje investice do technologií, vzdělání, energetické bezpečnosti, dopravní infrastruktury a institucionální stability.

Žebříček tak neukazuje pouze to, kdo v roce 2026 nejrychleji bohatne. Ukazuje i rozdíl mezi růstem a bohatstvím, mezi velikostí ekonomiky a výkonem na obyvatele, mezi krátkodobým komoditním boomem a dlouhodobou hospodářskou modernizací. Pro Česko je to připomínka, že skutečné bohatnutí země nevzniká jen růstem nominálních čísel, ale schopností měnit ekonomiku směrem k vyšší produktivitě a odolnosti.

Zdroj: IMF

Lem edit

Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Máte zájem o informační zpravodajský servis z investičního prostředí, nebo analýzu trhu na klíč podle Vašich požadavků? Napište na marketing@biztweet.eu

Pokud považujete texty Biztweetu za přínosné, věnujte jakýkoliv dar na tomto linku, získate předplatné