Evropská ekonomika vstupuje do další fáze s méně jednoznačným trhem práce. Po několika letech, kdy zaměstnanost překvapivě odolávala slabému růstu, energetickým šokům, inflaci i vyšším úrokovým sazbám, začínají data ukazovat zpomalování. Nejde o prudký zlom, ale o pozvolné vyčerpávání tempa, které bylo po pandemii mimořádně silné.

Nová analýza zkoumala 33 evropských zemí a kombinovala nejnovější data Eurostatu o zaměstnanosti s údaji o pracovních nabídkách z databáze EURES. Sledovala míru zaměstnanosti v roce 2026, změnu počtu pracujících mezi prvním čtvrtletím 2025 a prvním čtvrtletím 2026 a také pracovní místa inzerovaná přes EURES v období od 1. dubna 2025 do 31. března 2026.

Celkový obrázek je na první pohled stále pozitivní. Počet zaměstnaných lidí ve věku 20 až 64 let ve sledovaných zemích vzrostl z 238,9 milionu v prvním čtvrtletí 2025 na 239,2 milionu v prvním čtvrtletí 2026. To znamená přírůstek 332 tisíc osob, tedy růst o 0,14 procenta.

Z makroekonomického hlediska je to ale velmi slabé tempo. Evropa jako celek ještě pracovní místa vytváří, ale růst je úzký, nerovnoměrný a výrazně závislý na několika ekonomikách. Španělsko, Francie a Polsko dohromady přidaly 694 tisíc zaměstnaných osob. Bez těchto tří zemí by byl evropský obraz podstatně horší.

Největším vítězem je Španělsko. Počet zaměstnaných zde vzrostl z 21,417 milionu na 21,847 milionu, tedy o 430 tisíc lidí. V relativním vyjádření jde o růst o 2,01 procenta. Španělsko tak potvrzuje roli jednoho z nejdynamičtějších pracovních trhů v Evropě, přestože v minulosti patřilo k zemím s chronicky vysokou nezaměstnaností.

Druhá je Francie, kde zaměstnanost vzrostla o 142 tisíc osob, z 28,117 milionu na 28,259 milionu. Polsko přidalo 122 tisíc zaměstnaných a dostalo se z 16,588 milionu na 16,710 milionu. Právě kombinace francouzské velikosti, polské průmyslové kapacity a španělské dynamiky drží evropskou zaměstnanost v plusu.

Z menších trhů stojí za pozornost Portugalsko. Počet pracujících zde vzrostl o 82 tisíc, což odpovídá růstu o 1,66 procenta. To je více než dvojnásobek evropského průměru v procentním vyjádření. Silný výsledek zaznamenala také Bosna a Hercegovina, kde zaměstnanost vzrostla o 18 tisíc osob, tedy o 1,50 procenta.

Nejrychlejší procentuální růst ze sledovaných zemí ale vykázal Kypr. Zaměstnanost zde vzrostla o 2,52 procenta, což odpovídá 12 tisícům nových pracujících. Následuje Malta s růstem o 2,22 procenta a sedmi tisíci nově zaměstnaných osob. Tyto menší ekonomiky ukazují, že relativně malý absolutní přírůstek může mít výrazný dopad na celý pracovní trh.

Česká republika patří v absolutním vyjádření mezi země s růstem. Počet zaměstnaných ve věku 20 až 64 let vzrostl z 5,026 milionu na 5,047 milionu, tedy o 21 tisíc osob. Česko se tím dostalo do první desítky zemí s největším absolutním přírůstkem zaměstnanosti.

Český výsledek je však třeba číst opatrně. Přírůstek 21 tisíc zaměstnaných je pozitivní, ale nejde o výraznou expanzi. Spíše potvrzuje, že český pracovní trh zůstává napjatý a relativně odolný, nikoli že by vstupoval do nové růstové fáze. Pro ekonomiku založenou na průmyslu, exportu a vysoké zaměstnanosti je to smíšená zpráva. Zaměstnanost neklesá, ale prostor pro další růst počtu pracovníků je omezený.

Na opačné straně stojí země, kde zaměstnanost klesá. Největší absolutní propad zaznamenalo Turecko, kde počet pracujících klesl z 29,651 milionu na 29,259 milionu. To znamená pokles o 392 tisíc osob, tedy o 1,32 procenta. Turecko samo představuje více než polovinu kombinovaných ztrát zaměstnanosti ve všech zemích, které ve sledovaném období pokles zaznamenaly.

Výrazným negativním případem je také Maďarsko. Počet zaměstnaných zde klesl o 61 tisíc, z 4,542 milionu na 4,481 milionu. V procentním vyjádření jde o pokles o 1,34 procenta, tedy největší relativní propad mezi uvedenými zeměmi EU. To je signál, že část středoevropského trhu práce se dostává pod tlak.

Německo, největší evropská ekonomika, ztratilo 32 tisíc zaměstnaných. V absolutním vyjádření nejde vzhledem k velikosti německého trhu o dramatický pád, ale symbolicky je významný. Německo dlouhodobě čelí kombinaci průmyslového zpomalení, vysokých energetických nákladů, demografického stárnutí a slabší poptávky v některých exportních odvětvích.

Slovensko patří mezi země s největším poklesem. Počet zaměstnaných se snížil z 2,545 milionu na 2,520 milionu, tedy o 25 tisíc osob. Pro české čtenáře je tento údaj podstatný, protože Slovensko je strukturálně blízká ekonomika: průmyslově orientovaná, exportně závislá a silně napojená na automobilový sektor. Rozdíl mezi mírným růstem Česka a poklesem Slovenska ukazuje, že region střední Evropy není homogenní.

Pokles zaměstnanosti zaznamenaly také Srbsko, Itálie, Bulharsko, Dánsko, Nizozemsko a Finsko. V některých případech může jít o kombinaci slabší ekonomické aktivity, demografie, odchodů z trhu práce nebo strukturálních změn v odvětvích. Důležité je, že evropský trh práce už nelze popsat jednou větou. Některé země stále nabírají, jiné už ubírají.

Zvláštní obraz nabízí data o volných pracovních místech z EURES. Poptávka po pracovnících zůstává v Evropě velmi koncentrovaná. Nejvíce pracovních nabídek bylo ve sledovaném období evidováno v Nizozemsku, Německu a Francii. Nizozemsko vedlo s téměř 2,8 milionu volných míst, Německo mělo 2,4 milionu a Francie více než dva miliony.

Tato koncentrace ukazuje, že nejsilnější poptávka po pracovnících se drží v největších a ekonomicky nejaktivnějších trzích. Zároveň však vzniká zdánlivý paradox. Německo patří mezi země s nejvyšším počtem volných pracovních míst, ale současně vykazuje pokles zaměstnanosti. To naznačuje, že problémem nemusí být jen nedostatek poptávky po práci, ale také nesoulad mezi volnými místy a dostupnými pracovníky.

Právě strukturální nesoulad se stává jedním z hlavních problémů evropského trhu práce. Firmy mohou mít otevřené pozice, ale nenacházet lidi s potřebnými dovednostmi, ochotou se stěhovat, jazykovou výbavou nebo kvalifikací. To platí zejména v technických profesích, zdravotnictví, sociálních službách, stavebnictví, dopravě, průmyslu a částech digitální ekonomiky.

Pro Česko je tento problém dlouhodobě známý. Nízká nezaměstnanost sice působí jako známka síly, ale pro firmy zároveň znamená omezený prostor k růstu. Pokud podniky nemohou najít pracovníky, odkládají investice, odmítají zakázky nebo přesouvají část aktivit jinam. Česká ekonomika proto nepotřebuje jen vyšší zaměstnanost, ale především vyšší produktivitu, lepší kvalifikace a větší schopnost přitahovat pracovníky do profesí s vyšší přidanou hodnotou.

Zaměstnanostní růst o 21 tisíc lidí může být pro Česko pozitivní zprávou, ale neřeší hlavní problém. Český pracovní trh je blízko kapacitních limitů. Demografie bude v dalších letech zvyšovat tlak na počet lidí v produktivním věku. Pokud se k tomu přidá slabší průmyslový růst v Německu a transformace automobilového sektoru, samotné udržení zaměstnanosti nemusí stačit.

Evropská data zároveň ukazují, že pracovní trh se začíná více dělit na země s růstovým impulzem a země s útlumem. Španělsko, Portugalsko, Kypr nebo Malta těží z kombinace služeb, turismu, migrace, investic a zlepšení po předchozích krizích. Střední a část jihovýchodní Evropy čelí většímu tlaku demografie, odlivu pracovníků a průmyslových změn.

Pro hospodářskou politiku z toho vyplývá několik závěrů. Prvním je nutnost investovat do kvalifikací. Pokud poptávka po práci existuje, ale lidé nemají potřebné dovednosti, nezaměstnanost ani volná místa samy o sobě nevysvětlují stav trhu. Klíčové je sladit vzdělávání, rekvalifikace a firemní potřeby.

Druhým faktorem je pracovní mobilita. Evropský trh práce je formálně propojený, ale v praxi zůstává mobilita omezená jazykem, bydlením, rodinnými vazbami, uznáváním kvalifikací a rozdíly v nákladech života. Pokud má Nizozemsko, Německo nebo Francie miliony volných míst, neznamená to automaticky, že je snadno obsadí pracovníci z jiných částí Evropy.

Třetím faktorem je dostupnost bydlení. Země a města s vysokou poptávkou po pracovnících často zároveň čelí vysokým nájmům a cenám bytů. To omezuje schopnost pracovníků se za prací stěhovat. Trh práce a trh bydlení proto nelze oddělovat. Pokud lidé nemohou bydlet tam, kde jsou pracovní příležitosti, zůstávají volná místa neobsazená.

Čtvrtým faktorem je produktivita. Evropa si nemůže dlouhodobě pomáhat pouze růstem počtu pracujících. V řadě zemí bude pracovní síla stagnovat nebo klesat. To znamená, že hlavním zdrojem růstu musí být vyšší produktivita práce, automatizace, digitalizace, lepší management a přesun pracovníků do odvětví s vyšší přidanou hodnotou.

Čtěte také:

Neamerické akcie letos porážejí S&P 500. Investoři znovu dostávají lekci z diverzifikace

Svět má už 1830 jednorožců. USA dominují, Evropa se opírá hlavně o Británii

Vlastní bydlení se vzdaluje. Na zálohu na byt je v části Evropy potřeba šetřit celé roky

Český motiv je zde zřetelný. Česko sice zaměstnanost mírně zvýšilo, ale jeho další růst nebude stát na tom, že do ekonomiky jednoduše přibudou statisíce nových pracovníků. Rozhodující bude, zda se podaří zvýšit hodnotu práce. To znamená méně závislosti na levné montážní výrobě, více technických dovedností, větší podporu inovací a efektivnější využívání pracovní síly.

Pro firmy je analýza BestBrokers praktickým signálem, že éra snadno dostupných pracovníků se nevrací. I když se evropský růst zaměstnanosti zpomaluje, nedostatek lidí v klíčových profesích může přetrvávat. Firmy proto budou muset více investovat do automatizace, interního vzdělávání, flexibility práce, náboru ze zahraničí a udržení stávajících zaměstnanců.

Pro zaměstnance je vývoj dvojznačný. Slabší růst zaměstnanosti může snížit vyjednávací sílu v některých odvětvích, ale strukturální nedostatek pracovníků v jiných profesích bude dál podporovat mzdy. Nejlepší pozici budou mít lidé s kvalifikací, která odpovídá dlouhodobé poptávce: technické profese, zdravotnictví, péče, digitální dovednosti, energetika, stavebnictví, doprava a odborné služby.

Pro vlády je hlavním rizikem iluze, že nízká nezaměstnanost znamená zdravý trh práce. Trh může být napjatý, ale neefektivní. Může mít mnoho volných míst, ale zároveň nedostatek vhodných uchazečů. Může zaměstnávat velký počet lidí, ale v odvětvích s nízkou produktivitou. Právě v tom spočívá strukturální problém Evropy.

Závěr analýzy je proto střízlivý. Evropský pracovní trh ještě roste, ale už jen velmi pomalu. Růst je koncentrovaný do několika zemí a část Evropy zaměstnanost ztrácí. Poptávka po pracovnících zůstává vysoká, ale soustředí se do několika velkých ekonomik a naráží na nedostatek vhodných kandidátů.

Česko je zatím na straně mírného růstu. To je lepší výchozí pozice než u Slovenska, Maďarska nebo Německa, které zaměstnanost ztratily. Zároveň však nejde o důvod k uspokojení. Český pracovní trh vstupuje do období, kdy bude rozhodovat kvalita práce, nikoli pouze její množství.

Evropa se tak dostává do bodu, kdy samotná odolnost trhu práce přestává stačit. Další fáze bude záviset na tom, zda země dokážou propojit zaměstnanost s produktivitou, vzděláváním, mobilitou a dostupným bydlením. Pokud ne, mohou i miliony volných míst existovat vedle zpomalující zaměstnanosti.

Země s největším růstem zaměstnanosti mezi Q1 2025 a Q1 2026

Španělsko – z 21,417 milionu na 21,847 milionu, růst o 430 tisíc osob
Francie – z 28,117 milionu na 28,259 milionu, růst o 142 tisíc osob
Polsko – z 16,588 milionu na 16,710 milionu, růst o 122 tisíc osob
Portugalsko – z 4,951 milionu na 5,033 milionu, růst o 82 tisíc osob
Řecko – z 4,156 milionu na 4,190 milionu, růst o 34 tisíc osob
Švédsko – z 4,873 milionu na 4,905 milionu, růst o 32 tisíc osob
Belgie – z 4,930 milionu na 4,951 milionu, růst o 21 tisíc osob
Česko – z 5,026 milionu na 5,047 milionu, růst o 21 tisíc osob
Odemknout článek