Evropa se demograficky rozděluje. Malta, Irsko a Portugalsko posilují pracovní populaci, Německo ztrácí statisíce lidí v produktivním věku
Zatímco část evropských ekonomik řeší dopady veder, stávek a slabší produktivity, hlubší problém se odehrává na trhu práce. Některé země rychle rozšiřují populaci v produktivním věku, zatímco jiné ztrácejí pracovní sílu, na níž stojí jejich budoucí růst.
Evropská ekonomika nevstupuje do roku 2026 pouze s otázkou inflace, úrokových sazeb nebo průmyslové konkurenceschopnosti. Stále důležitějším faktorem se stává demografie. Počet lidí v produktivním věku začíná mezi evropskými zeměmi vytvářet výrazné rozdíly, které mohou v dalších letech rozhodovat o růstu, investicích i atraktivitě jednotlivých trhů.
Nová analýza společnosti PlayersTime sledovala 31 evropských zemí podle 11 ukazatelů pokrývajících demografii, ekonomickou aktivitu, inovace, bydlení a další faktory. Cílem bylo vyhodnotit, které země si v posledních letech budují nejsilnější předpoklady pro růst v roce 2026.
Jedním z nejvýraznějších zjištění je rozdíl ve vývoji populace v produktivním věku. Zatímco některé země pracovní sílu rozšiřují, jiné ji rychle ztrácejí. Nejde přitom pouze o statistickou odchylku. Velikost pracovní populace přímo ovlivňuje daňové příjmy, kapacitu firem růst, dostupnost služeb, tlak na mzdy, dlouhodobou udržitelnost veřejných financí i schopnost ekonomik přitahovat investice.
.png)
Nejrychlejší relativní růst zaznamenala Malta. Její populace v produktivním věku vzrostla mezi lety 2024 a 2025 o 10500 osob, tedy o 2,67 procenta. Na první pohled jde o malý absolutní přírůstek, ale v poměru k velikosti země je to nejvyšší nárůst v Evropě.
Za Maltou následuje Irsko s růstem o 62700 lidí, což představuje 1,77 procenta. Třetí je Portugalsko, jehož pracovní populace vzrostla o 100400 osob, tedy o 1,50 procenta. Do první pětky se dostaly také Spojené království a Kypr. Británie přidala 589100 lidí v produktivním věku, což je nejvyšší absolutní nárůst v celém sledovaném souboru. V relativním vyjádření šlo o růst o 1,35 procenta. Kypr přidal 7800 lidí, tedy 1,25 procenta.
Tato skupina zemí ukazuje, že demografická dynamika v Evropě není rovnoměrná. Některé státy dokážou pracovní populaci stabilizovat nebo rozšiřovat díky kombinaci domácího vývoje, migrace, atraktivity trhu práce a kvality života. U Malty a Portugalska hraje roli také schopnost přitahovat nové obyvatele díky životnímu stylu, teplejšímu klimatu, pobřežnímu prostředí a vnímané vyšší kvalitě každodenního života.
Z ekonomického hlediska je tento vývoj důležitý. Růst pracovní populace vytváří širší základnu pro spotřebu, daňové příjmy i podnikání. Zvyšuje také pravděpodobnost, že firmy budou schopny obsazovat pracovní místa bez nadměrného tlaku na náklady. Neznamená to automaticky vyšší produktivitu, ale vytváří to lepší demografický základ pro expanzi.
Zajímavý je zejména vývoj ve Spojeném království. Británie nepředstihla menší země v procentuálním růstu, ale v absolutních číslech nemá konkurenci. Přírůstek 589100 lidí v produktivním věku během jediného roku naznačuje, že země si nadále udržuje silnou přitažlivost pro pracovníky hledající vyšší mzdy, větší pracovní trh a rozvinutější profesní příležitosti.
Významný obrat je patrný také v jižní Evropě. Portugalsko, Španělsko a Kypr v roce 2025 rozšířily populaci v produktivním věku po letech demografického tlaku. Právě tyto země byly po finanční krizi z roku 2008 často spojovány s odlivem mladých talentů, vysokou nezaměstnaností mladých a omezenými kariérními možnostmi. Část mladých profesionálů tehdy odcházela do silnějších ekonomik severní a západní Evropy.
Aktuální data naznačují, že některé země dříve spojené s odlivem talentů se stabilizují. V některých případech mohou dokonce začínat trend obracet. To může být důsledkem kombinace růstu vzdálené práce, nižších životních nákladů ve srovnání se severní Evropou, zlepšené podnikatelské infrastruktury, přílivu digitálních profesionálů a změny životních preferencí po pandemii.
Na opačné straně žebříčku stojí země, které o pracovní populaci přicházejí. Nejstrmější relativní pokles zaznamenalo Srbsko. Mezi lety 2024 a 2025 ztratilo 41500 lidí v produktivním věku, což představuje pokles o jedno procento. Následuje Rumunsko, kde pracovní populace klesla o 103000 osob, tedy o 0,85 procenta.
Největší absolutní pokles však zaznamenalo Německo. Největší evropská ekonomika přišla během jediného roku o 425800 lidí v produktivním věku, což odpovídá poklesu o 0,80 procenta. V první pětce zemí s největším poklesem jsou také Lotyšsko s úbytkem 9000 osob, tedy 0,78 procenta, a Maďarsko, které ztratilo 46200 lidí v produktivním věku, tedy 0,76 procenta.
Vývoj v Německu je zvlášť významný, protože nejde o okrajovou ekonomiku, ale o průmyslové jádro Evropy. Pokles pracovní populace zde může prohloubit již existující problémy: nedostatek kvalifikované pracovní síly, tlak na průmyslové náklady, pomalejší modernizaci firem a napětí ve veřejných financích. Pokud do ekonomiky vstupuje méně mladších pracovníků a část talentů hledá lepší příležitosti jinde, může to oslabovat dlouhodobý růstový potenciál.
U Srbska je problém odlišný, ale stejně vážný. Země čelí pokračujícímu odchodu mladých a kvalifikovaných pracovníků za vyššími mzdami a větší stabilitou. K tomu se přidávají nízká porodnost a stárnutí populace. Výsledkem je kombinovaný tlak, který může omezit schopnost ekonomiky přitahovat investice a budovat produktivnější odvětví.
Podobné riziko se týká i části východní Evropy. Tyto země často soutěží nízkými náklady, ale pokud zároveň ztrácejí pracovní sílu, jejich model se dostává pod tlak. Méně pracovníků může znamenat rychlejší růst mezd, ale také slabší dostupnost kvalifikací, nižší kapacitu firem expandovat a vyšší motivaci zaměstnavatelů přesouvat část aktivit jinam.
Analýza proto neukazuje jen demografické rozdíly. Popisuje také rozdílnou psychologii ekonomik. Podle Silvany Vladimirové, datové analytičky PlayersTime, se v zemích, kde populace v produktivním věku roste, vytváří pocit pohybu vpřed. Lidé vnímají větší konkurenci, ale také více příležitostí, širší kariérní mobilitu a dynamičtější sociální prostředí.
„V zemích, kde populace v produktivním věku roste, jako Malta, Irsko a Portugalsko, vzniká nenápadný, ale silný pocit pohybu vpřed. Lidé zažívají větší konkurenci, ale také více možností: více vrstevníků vstupujících na trh práce, větší kariérní mobilitu a více sociální dynamiky,“ komentuje Vladimirová.
Čtěte také:
Výdaje na obranu rostou. Nejrychlejší růst tržeb ale nemusí nabídnout tradiční zbrojařští giganti
Podle ní tento vývoj vytváří něco, co lze označit za „expanzivní nastavení mysli“. Jde o sdílený pocit, že budoucnost zůstává otevřená, příležitosti přibývají a zůstat v dané zemi může stále znamenat profesní i osobní posun. V delším čase takové vnímání podporuje důvěru, ochotu riskovat a optimismus při rozhodování o kariéře, podnikání nebo založení rodiny.
Naopak v zemích, kde populace v produktivním věku klesá, se atmosféra může posouvat k pocitu omezení. Menší počet lidí v ekonomicky aktivním věku často znamená klidnější pracovní trh, pomalejší obměnu, menší mobilitu a větší vnímání uzavírajících se příležitostí. I pokud ekonomika formálně zůstává stabilní, jednotlivci mohou vnímat, že možnosti se zužují a skutečný posun vyžaduje odchod do zahraničí.
To je důležitý aspekt, protože demografie nepůsobí pouze přes statistiky. Ovlivňuje i chování domácností, firem a investorů. Země s rostoucí pracovní populací mohou být vnímány jako trhy budoucnosti. Země se zmenšující se pracovní základnou mohou čelit odlivu talentů, nižší ochotě riskovat a slabší podnikatelské dynamice.
Z pohledu hospodářské politiky z toho vyplývá několik závěrů. Prvním je potřeba udržet mladé a kvalifikované pracovníky. To neznamená pouze vyšší mzdy, ale také dostupné bydlení, kvalitní veřejné služby, předvídatelné podnikatelské prostředí a možnost profesního růstu.
Druhým faktorem je schopnost přitahovat pracovníky ze zahraničí. Malta, Irsko, Portugalsko nebo Spojené království ukazují, že migrace a mezinárodní mobilita mohou výrazně změnit demografickou trajektorii. Zároveň však platí, že příliv pracovníků musí být doprovázen investicemi do bydlení, infrastruktury, školství a zdravotnictví, jinak může vytvářet nové sociální napětí.
Třetím faktorem je produktivita. Země se zmenšující se pracovní populací nemusí být odsouzeny ke stagnaci, pokud dokážou rychle zvyšovat produktivitu práce. To vyžaduje investice do automatizace, digitalizace, vzdělávání, rekvalifikací a lepšího využití starších pracovníků nebo žen, které jsou v některých zemích stále mimo trh práce více, než by odpovídalo jejich kvalifikaci.
Pro firmy se demografická mapa Evropy stává důležitým investičním ukazatelem. Rozhodování o umístění výroby, služeb, technologických center nebo regionálních centrál už nemůže vycházet pouze z daňových sazeb a aktuální úrovně mezd. Stále důležitější bude otázka, zda daná země bude mít v příštích letech dost lidí, kteří mohou pracovat, spotřebovávat, inovovat a zakládat nové firmy.
Růst pracovní populace také souvisí s bydlením. Země atraktivní pro nové pracovníky mohou narážet na zdražování nájmů a nedostatek dostupných bytů. Pokud se tento problém neřeší, demografická výhoda se může rychle změnit v sociální a politické napětí. Naopak země s úbytkem pracovní síly mohou mít v některých regionech dostupnější bydlení, ale slabší ekonomickou dynamiku a horší výhled veřejných služeb.
Evropa se proto demograficky nerozděluje jen na bohatší a chudší státy. Dělí se také na ekonomiky, které dokážou budoucí pracovní sílu přitahovat nebo udržet, a na ekonomiky, které ji ztrácejí. První skupina může získat výhodu v růstu, podnikání a inovacích. Druhá bude muset mnohem rychleji řešit kombinaci stárnutí, migrace, produktivity a kvality pracovního trhu.
Pro Českou republiku je tento vývoj relevantní i bez explicitního zařazení mezi největší vítěze nebo poražené ve zveřejněném výběru. Česká ekonomika dlouhodobě stojí na vysoké zaměstnanosti, průmyslu a relativně napjatém trhu práce. Pokud se regionální soutěž o pracovníky zesílí, nebude stačit spoléhat na geografickou polohu a průmyslovou tradici. Klíčová bude schopnost nabídnout kvalifikovaným lidem kombinaci mzdy, bydlení, veřejných služeb a kariérní perspektivy.
Pracovní populace se stává jedním z nejdůležitějších ukazatelů budoucího ekonomického růstu. Země, které ji dokážou rozšiřovat, budou mít lepší pozici v soutěži o investice, inovace i daňové příjmy. Země, které ji ztrácejí, budou muset hledat náhradu v produktivitě, technologiích a promyšlenější migrační politice.
Lem edit
Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu
Máte zájem o informační zpravodajský servis z investičního prostředí, nebo analýzu trhu na klíč podle Vašich požadavků? Napište na marketing@biztweet.eu
Pokud považujete texty Biztweetu za přínosné, věnujte jakýkoliv dar na tomto linku, získate předplatné