Praha se v evropském srovnání životních nákladů neřadí mezi nejdražší města v absolutních částkách. Potraviny, veřejná doprava nebo běžná zábava zde stále vycházejí levněji než v řadě západoevropských metropolí. Přesto je pro člověka žijícího sám česká metropole finančně náročná.

Důvod je jednoduchý: bydlení roste rychleji než mzdy.

Nová analýza finanční platformy Tradingpedia porovnala 37 evropských hlavních měst podle toho, jak velkou část místních čistých měsíčních příjmů spolknou základní životní náklady. Do výpočtu zahrnula náklady na bydlení, potraviny, dopravu, energie, osobní péči a přiměřené výdaje na volný čas. Pracovala přitom s průměrnými čistými měsíčními mzdami, tedy příjmy po odečtení daní a povinných odvodů.

Výsledek pro Prahu je nepříjemný. Průměrné základní měsíční náklady jednotlivce podle analýzy dosahují 1631 eur, tedy zhruba 40200 korun. Průměrná čistá měsíční mzda v Praze přitom činí 2019 eur, tedy přibližně 49700 korun. Základní výdaje tak spotřebují 80,8 procenta čistého příjmu.

Po zaplacení běžných nákladů zůstává jednotlivci v průměru 388 eur, tedy asi 9500 korun měsíčně. To zahrnuje prostor pro úspory, mimořádné výdaje, investice nebo vyšší spotřebu. V evropském srovnání to z Prahy dělá jedenáctou nejméně dostupnou metropoli, pokud se životní náklady poměřují s místními mzdami.

Praha tak vychází méně dostupně než Vídeň nebo Madrid. Ve Vídni podle analýzy základní životní náklady spotřebují 60,5 procenta průměrného čistého příjmu, v Madridu 76 procent. Naopak o něco horší situace je v Budapešti, kde náklady představují 85,3 procenta příjmu, a zejména ve Varšavě, kde dosahují 96,1 procenta.

Klíčovým problémem Prahy je bydlení. Pronájem skromného studia o velikosti 45 metrů čtverečních mimo nejdražší části města spolu s energiemi, internetem a základními domácími výdaji vychází na 1123 eur, tedy asi 27227 korun měsíčně. To samo o sobě odpovídá 55,63 procenta průměrné čisté měsíční mzdy.

Čtěte také:

Česko patří mezi země s nejpomalejším růstem příjmů v Evropě. Slovensko ho předběhlo

Osm microcap akcií, u nichž analytici čekají trojciferný růst tržeb do roku 2028

Vzácný signál varuje před medvědím trhem. Akcie po něm padaly ve dvou třetinách případů

Jinými slovy, člověk žijící v Praze sám vydá více než polovinu čistého příjmu jen na nájem a základní náklady spojené s bydlením. Na všechny ostatní položky, tedy jídlo, dopravu, hygienu, zábavu, zdravotní výdaje, oblečení, rezervu nebo spoření, mu zbývá méně než polovina příjmu.

To je zásadní rozdíl oproti běžné debatě o drahotě. Praha není nejproblematičtější proto, že by zde byly extrémně drahé potraviny nebo veřejná doprava. Problémem je fixní náklad na bydlení, který dopadá zejména na jednotlivce a domácnosti s jedním příjmem.

Potraviny patří v Praze v evropském srovnání stále mezi relativně dostupnější položky. Základní měsíční nákupní koš pro jednu osobu vychází podle analýzy na 134,90 eura, tedy přibližně 3325 korun. To je méně než v Londýně, kde činí 165,70 eura, v Paříži s částkou 184,42 eura nebo v Bernu, kde dosahuje 332,94 eura.

Praha je však v této položce dražší než některé regionálně blízké metropole. Ve Varšavě vychází základní potravinový koš na 124,04 eura a v Tallinnu na 122,20 eura. Česká metropole tak zůstává levnější než velká západoevropská centra, ale vůči části střední a východní Evropy už cenovou výhodu ztrácí.

Výrazně lépe si Praha vede v dopravě. Třicetidenní předplatné na městskou dopravu stojí 550 korun, tedy přibližně 23 eur. Jízdenka pokrývá metro, tramvaje, autobusy i lanovku na Petřín a pro cestování po městě nejsou potřeba další zónové příplatky. V evropském srovnání jde o jednu z nejlevnějších veřejných doprav v hlavních městech.

Rozdíl oproti Londýnu je mimořádný. Londýňané podle analýzy platí za obdobnou měsíční dopravu zhruba 231 eur, tedy přibližně desetkrát více. Praha je levnější i než blízká Budapešť, kde měsíční doprava vychází na 26 eur, nebo Bratislava s částkou 35 eur.

Také náklady na zábavu jsou v Praze nižší než v mnoha jiných metropolích. Typický obyvatel podle analýzy utratí za volnočasové aktivity 306,78 eura měsíčně, tedy přibližně 7565 korun. To je méně než polovina částky, kterou v průměru vydá obyvatel Londýna. V britské metropoli dosahují měsíční výdaje na zábavu 719,56 eura.

Praha je v této kategorii levnější také než Vídeň, kde se měsíční náklady na zábavu pohybují kolem 457,21 eura, a mírně levnější než Varšava s částkou 326,95 eura. Dvě vstupenky do divadla stojí v Praze podle reportu zhruba 128 eur, zatímco londýnské ceny ve West Endu jsou více než dvojnásobné.

Ani levnější zábava však automaticky neznamená vysokou dostupnost. Přiměřené volnočasové výdaje v Praze představují 15,2 procenta průměrné čisté mzdy. To je méně než ve Varšavě, kde jde o 17,11 procenta, nebo v Budapešti, kde zábava odpovídá 17,51 procenta příjmu. Zároveň je to však srovnatelné s Vídní, kde jsou absolutní ceny zábavy vyšší, ale také mzdy jsou výrazně vyšší.

Zcela jinak vypadá situace rodin. Zatímco jednotlivec v Praze naráží na vysokou zátěž nájmem, domácnost se dvěma příjmy stejný problém zvládá lépe. Rodina se dvěma dospělými a dvěma dětmi podle analýzy čelí celkovým měsíčním životním nákladům 2678 eur, tedy zhruba 66000 korun. Tyto výdaje zahrnují větší byt o velikosti 86 metrů čtverečních, potraviny, dopravu, osobní péči a zábavu.

Při dvou průměrných čistých mzdách dosahuje příjem pražské domácnosti 4037 eur, tedy přibližně 99500 korun měsíčně. Celkové náklady tak spotřebují 66,33 procenta příjmu domácnosti. To je stále vysoké číslo, ale ve srovnání s jednotlivcem jde o výrazně lepší situaci.

Praha je podle této metodiky pro rodiny dostupnější než Bratislava, kde náklady spotřebují 67,06 procenta příjmů, Varšava s podílem 76,8 procenta nebo Atény, kde jde o 82,26 procenta. Naopak méně dostupná je než Budapešť, kde rodinné náklady představují 62,58 procenta příjmů, nebo Riga s podílem 60,23 procenta.

„Praha čelí stejné výzvě jako mnoho evropských metropolí: náklady na bydlení rostly mnohem rychleji než mzdy. Průměrný člověk žijící sám utratí více než polovinu svého měsíčního příjmu za nájem, takže mu zbytek musí stačit na potraviny, dopravu, osobní péči, zábavu a úspory. Výsledkem je, že téměř 80 procent mzdy jednotlivce spotřebují základní životní náklady,“ komentuje Brian McColl z Tradingpedia.com.

Podle něj se obraz výrazně mění u rodin. Pokud se náklady na bydlení rozloží mezi dva příjmy, nájem představuje zhruba 41 procent příjmů domácnosti. Rodinám tak na konci měsíce zůstává výrazně více disponibilních peněz než jednotlivcům.

„Praha není zvlášť drahá kvůli každodenním nákladům. Naopak, potraviny, doprava a další rutinní výdaje zůstávají ve srovnání s průměrnou mzdou relativně dostupné. Skutečný problém dostupnosti leží v bydlení. Nájem nepřiměřeně zatěžuje jeden příjem, zatímco domácnosti se dvěma výdělky mohou stejný fixní náklad rozložit mnohem pohodlněji,“ dodává McColl.

Z ekonomického pohledu analýza potvrzuje několik dlouhodobých trendů. Praha zůstává silným trhem práce s vyššími příjmy než zbytek Česka, ale její výhoda se částečně ztrácí v nákladech na bydlení. Město přitahuje pracovníky, studenty, expaty i firmy, což zvyšuje tlak na byty. Nabídka bydlení však dlouhodobě nedokáže držet krok s poptávkou.

Výsledkem je situace, kdy relativně slušná průměrná čistá mzda nemusí znamenat vysokou životní úroveň. Pro jednotlivce, kteří nejsou vlastníky bytu a musí si bydlení pronajímat, se Praha stává městem s omezeným prostorem pro úspory. To může mít dopad na spotřebu, mobilitu pracovních sil, rozhodování mladých lidí o zakládání rodiny i schopnost města přitahovat talenty.

Zároveň platí, že dostupná doprava a relativně nižší ceny běžných služeb zmírňují tlak, ale nedokážou kompenzovat nájemní trh. Pokud více než polovina čisté mzdy padne na bydlení, levná tramvajenka nebo dostupnější potraviny mění celkový obraz jen omezeně.

Pro českou hospodářskou politiku z toho vyplývá jednoznačný závěr. Debata o životní úrovni v Praze nemůže stát pouze na růstu mezd. Stejně důležité je zrychlení výstavby, stabilnější nájemní trh, dostupnější bydlení pro střední třídu a lepší koordinace rozvoje města s dopravní a technickou infrastrukturou.

Praha tak není typickým příkladem drahé západoevropské metropole, kde jsou nákladné téměř všechny položky každodenního života. Je spíše příkladem města, kde jeden dominantní náklad deformuje celou bilanci domácnosti. Bydlení se stalo hlavním filtrem dostupnosti.

Pro jednotlivce je Praha podle analýzy jedním z méně dostupných evropských hlavních měst. Pro rodiny se dvěma příjmy je situace příznivější. Tento rozdíl ukazuje, že v české metropoli už nestačí ptát se pouze na výši průměrné mzdy. Rozhodující je, kolik příjmů domácnosti pohltí nájem – a kolik peněz po něm skutečně zůstane na život.

Lem edit

Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Máte zájem o informační zpravodajský servis z investičního prostředí, nebo analýzu trhu na klíč podle Vašich požadavků? Napište na marketing@biztweet.eu

Pokud považujete texty Biztweetu za přínosné, věnujte jakýkoliv dar na tomto linku, získate předplatné