Evropské sankce měly omezit přístup ruského obranného průmyslu ke kritickým technologiím. Nové zjištění investigativních médií však ukazuje, že část zakázaného vybavení se do Ruska dál dostávala přes prostřednické země.

Podle obchodních a celních dat získaných The Kyiv Independent a italským IrpiMedia, partnery sítě OCCRP, bylo v letech 2023 a 2024 do Ruska dodáno evropské kovozpracující vybavení v hodnotě přesahující pět milionů dolarů. Dodávky směřovaly do dvou významných ruských metalurgických firem: Aluminum Metallurg Rus, zkráceně AMR, a Stupino Metallurgical Company, známé jako SMK.

Vývozcem byla turecká společnost Redwing Metal Uluslararasi Ticaret Anonim Sirketi. Podle zjištění médií posílala do Ruska specializované průmyslové technologie vyrobené v několika evropských zemích včetně Itálie, Německa, Španělska a České republiky.

Obě ruské společnosti, AMR a SMK, jsou součástí ruského obranně-průmyslového ekosystému. Vyrábějí speciální kovové slitiny potřebné pro bojová letadla a řízené střely. Mezi nimi je podle ukrajinských úřadů i střela Ch-101, která 14. května zasáhla budovu v Kyjevě a zabila 24 civilistů.

Zjištění upozorňuje na slabé místo evropského sankčního režimu. Evropská unie zakazuje přímý i nepřímý prodej vybraného zboží do Ruska. V praxi je však obtížné zabránit tomu, aby evropské výrobky nejprve skončily u firem v zemích, které se k sankcím nepřipojily, a následně byly reexportovány do Ruska.

Právě takový mechanismus se podle zjištění investigativních médií mohl odehrávat v tomto případě.

Ředitel pro politiku a advokacii v Economic Security Council of Ukraine Roman Steblivskyi upozorňuje, že přímý nákup zařízení, jako jsou CNC stroje, z Evropské unie pro dodání do Ruska už možný není. V tomto smyslu podle něj sankce fungují. Slabina ale vzniká v okamžiku, kdy do řetězce vstupují země bez vlastních sankcí proti Rusku.

„Země jako Kyrgyzstán, Uzbekistán, Hongkong nebo Turecko nemají vůči Rusku sankce, což firmám se sídlem v těchto státech výrazně usnadňuje pořizování a reexport takového zboží,“ uvedl Steblivskyi.

Dodané vybavení podle dat nezahrnovalo pouze jednotlivé stroje. Vedle CNC soustruhů určených ke tvarování kovu šlo také o pec pro tepelné zpracování kovů, hydraulický lis, stroj pro předmontáž hliníkových disků a pásové dopravníky.

Podle Alexe Bashinského, spoluzakladatele amerického Global Sanctions Training Institute, nejde při pohledu na seznam dodávek o náhodný soubor běžného průmyslového zboží.

„Dohromady to nevypadá jako náhodný koš obyčejných průmyslových produktů. Spíše jde o klíčové schopnosti pro moderní metalurgickou výrobní linku, které mohou potenciálně podporovat ruskou obranně-průmyslovou základnu,“ uvedl Bashinsky, který je zároveň členem Mezinárodní pracovní skupiny pro sankce vůči Rusku.

Podobně hodnotí situaci také Erlend B. Bjortvedt, zakladatel norské konzultační společnosti Corisk, která se zabývá sankcemi a jejich obcházením. Po prostudování údajů o zásilkách upozornil, že některé položky byly zakázány už v první polovině roku 2022. To podle něj dokládá, že byly velmi brzy rozpoznány jako důležité pro ruské válečné úsilí.

Společnost Redwing Metal vznikla v Turecku krátce po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Podle firemních záznamů ji spoluvlastní nizozemský občan žijící ve Švýcarsku Alexander Tattersall, který drží 40procentní podíl. Téměř všechny zbývající akcie vlastní turecký právník Veysel Cengiz Soylemezoglu.

Tattersall v písemné odpovědi uvedl, že je s činností Redwing Metal obeznámen pouze částečně.

„Jsem konzultantem turecké společnosti Redwing Metal na částečný úvazek a mám omezené znalosti o jejím provozu,“ uvedl Tattersall.

Čtěte také:

Jak na moři zmizel běloruský disident

Centrální banky dál sázejí na zlato. Polsko nakupuje nejrychleji, Turecko masivně prodává

Malé americké firmy letos překonávají S&P 500. Tento ETF je ale porazil ještě výrazněji

Zároveň odmítl, že by společnost vědomě posílala sankcionované zboží do Ruska.

„Podle mého nejlepšího vědomí se Redwing Metal nikdy nepodílela na žádných schématech zasílání sankcionovaného zboží do Ruska,“ dodal.

Tattersall je přitom nejen uváděn jako spoluvlastník firmy, ale zároveň je podle zjištění médií jedinou kontaktní osobou uvedenou na jejím webu.

Druhý akcionář, Veysel Cengiz Soylemezoglu, zpochybnil „zdroj a zákonnost“ dat, která vývozy do Ruska ukazují. Podle něj se tvrzení a předpoklady o údajných obchodních tocích nezdají být podloženy faktickými informacemi.

Obchodní data použitá v investigaci pocházejí ze čtyř soukromých komerčních databází, které agregují celní informace z celého světa.

Data podle autorů ukazují, že Redwing Metal vyvážela vybavení do ruských podniků AMR a SMK. Finanční záznamy uvádějí, že obě společnosti vlastní Nikolaj Timokhin. Ten je zetěm Igora Zavjalova, zástupce šéfa ruského státního obranného konglomerátu Rostec, který je pod sankcemi.

Napojení Tattersalla na AMR se však podle zjištění neomezuje jen na vývozy přes Redwing Metal.

Tattersall v odpovědi uvedl, že je generálním ředitelem společností AMR Trading AG ve Švýcarsku, AMR Trading Inc. ve Spojených státech a AMR Trading Germany GmbH a že je plně obeznámen s jejich aktivitami. Zároveň odmítl, že by se tyto firmy podílely na obcházení sankcí nebo podporovaly obranný či vojenský průmysl v jakékoli jurisdikci.

Tyto společnosti podle článku vyvážely hliníkové slitiny z Ruska do Evropy a Spojených států. Autoři zároveň uvádějí, že neexistuje tvrzení, že by se právě tyto firmy podílely na obcházení sankcí.

Údaje z uniklých ruských daňových dat a veřejně dostupných soudních záznamů však ukazují, že AMR a SMK v letech 2022 až 2025 prodávaly kovové komponenty více než 40 ruským obranným firmám. Mezi jejich klienty byli výrobci tanků, dělostřelectva, bojových letadel, řízených a balistických střel i dalších typů zbraní.

AMR navíc držela licenci ruské tajné služby FSB, která jí umožňovala provádět práci zahrnující používání informací tvořících státní tajemství.

Podle Bashinského z Global Sanctions Training Institute mohou podobné zásilky znamenat právní riziko i pro evropské občany zapojené do firemních struktur. Pokud by se prokázalo, že občan EU vědomě pomáhal obcházet vývozní omezení přes zprostředkovatele ve třetí zemi, mohl by podle něj čelit finančním sankcím i trestnímu stíhání podle práva příslušného členského státu.

Bjortvedt z Corisku dodává, že takové postihy dosud nejsou uplatňovány běžně. Právní riziko ale podle něj existuje.

Celní záznamy uvádějí konkrétní modely evropských strojů, které Redwing Metal v letech 2023 a 2024 poslala do Ruska. Mezi nimi byly čtyři CNC soustruhy vyrobené italskou společností M.C.M. Madar Costruzioni Meccaniche S.P.A., známou jako MCM. Ty byly na konci roku 2023 dodány ruské SMK.

MCM v písemné odpovědi potvrdila, že v roce 2023 prodala produkty společnosti Redwing Metal. Zástupce firmy uvedl, že smlouva výslovně zakazovala reexport do zemí, oblastí nebo subjektů podléhajících restriktivním opatřením. Firma zároveň dodala, že nemá žádné informace o tom, že by zboží prodané Redwing Metal bylo reexportováno do Ruska.

Ostatní společnosti, které dodaly kovozpracující vybavení ruským firmám, na dotazy neodpověděly.

Celní data zároveň ukazují, že Redwing Metal nedodávala pouze metalurgické vybavení. Do roku 2024 posílala také evropské provozní vybavení pro stavbu lodí v hodnotě 1,3 milionu dolarů společnosti známé jako SMK-Snab. Ta později změnila název na Systems of Metallurgical Supply.

Podle popisů v ruských celních datech šlo mimo jiné o lodní kotvy, kotevní navijáky, ventilátory ventilačních systémů, palubní systémy čištění odpadních vod a další zboží určené k instalaci na dvě rozestavěné lodě spojené s programy ruského námořnictva. Jedna z nich, Mikhail Kalashnikov, byla dokončena v polovině roku 2025, tedy méně než rok po posledních dodávkách.

Ruské společnosti ani jejich vlastník Timokhin na žádosti o komentář nereagovali.

Podle ruských celních dat vyráběla ventilátory pro lodní ventilační systémy německá společnost Wolter GmbH Maschinen- und Apparatebau KG. Její jednatel Michael Kresse uvedl, že je obtížné určit, kdo mohl toto zboží turecké společnosti skutečně prodat.

Podle něj mohlo pocházet z mnoha distribučních kanálů, včetně skladových prodejců.

Případ ukazuje širší problém západních sankcí vůči Rusku. Formální zákaz přímého vývozu do Ruska sice omezuje legální přístup ke kritickým technologiím, ale neřeší zcela riziko reexportu přes třetí země. Pokud evropský výrobce prodá zařízení firmě v zemi, která sama sankce vůči Rusku neuplatňuje, může být obtížné kontrolovat, kde zařízení nakonec skončí.

Pro evropské regulátory tak podobná zjištění představují důležitý test. Nejde pouze o to, zda je sankční seznam dostatečně široký, ale zda existují účinné mechanismy pro sledování konečného uživatele, vymáhání smluvních zákazů reexportu a postih firemních struktur, které mohou sloužit jako prostředníci.

V době, kdy ruský zbrojní průmysl dál využívá specializované slitiny, obráběcí stroje, loďařské vybavení a další průmyslové technologie, se právě kontrola dodavatelských řetězců stává jedním z klíčových frontových bodů ekonomické války.

Autoři: Alisa Yurchenko a Lorenzo Bodrero

Lem edit, Biztweet

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí

Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu, nebo nás podpořte na herohero.co