Jak na moři zmizel běloruský disident

Běloruský opoziční činitel Anatol Kotau odjel v srpnu 2025 do Turecka a už se nevrátil. Nová investigace rekonstruuje jeho poslední známé hodiny na palubě rekreační jachty na Černém moři a otevírá otázky kolem možné operace u pobřeží Abcházie.

Když 21. srpna 2025 vystoupil z letadla v Istanbulu, působil čtyřicátník s plnovousem a hnědým tričkem jako běžný cestující. Manželce poslal krátkou zprávu: „Přistál jsem.“ Ona mu odpověděla emotikonem srdce.

O několik hodin později dorazil do přímořského Trabzonu na severovýchodním pobřeží Turecka u Černého moře a zamířil do místní mariny. Právě tam byla v 18:35 zachycena poslední známá fotografie Anatola Kotaua, když procházel hraniční kontrolou v přístavu.

Kotau však nebyl obyčejný turista. Šlo o bývalého běloruského státního činitele, který se stal disidentem, odešel z režimních struktur a našel útočiště v Polsku. Běloruské úřady jej označovaly za osobu spojenou s „protistátní“ činností. Byl hledán v Bělorusku, Rusku a dalších postsovětských zemích.

Z cesty do Turecka se nikdy nevrátil. Od té doby není jasné, kde se nachází ani zda je stále naživu.

Společná investigace Belarusian Investigative Center, Deutsche Welle a OCCRP nyní přinesla nové detaily o jeho zmizení. Reportéři vycházeli z policejních dokumentů, firemních záznamů, záběrů z bezpečnostních kamer, seznamů cestujících, hraničních záznamů, satelitních snímků, příspěvků na sociálních sítích a rozhovorů s informovanými osobami. Na základě těchto materiálů rekonstruovali poslední známé hodiny, které Kotau strávil na palubě rekreační jachty v Černém moři.

Podle zjištění investigativního týmu byla jachta, na níž Kotau cestoval se třemi dalšími pasažéry, pravděpodobně zadržena u pobřeží Abcházie. Jde o odštěpenecký gruzínský region podporovaný Moskvou, kde má Rusko silnou vojenskou přítomnost.

Zdroje obeznámené s incidentem novinářům uvedly, že Kotau byl z jachty převezen na hlídkový člun. OCCRP sice nedokázalo nezávisle potvrdit, co přesně se na moři odehrálo, ale satelitní snímky získané reportéry ukazují plavidlo, které krátce před údajným zadržením vyplouvalo ze základny v okolí využívaném ruskou Federální službou bezpečnosti, známou jako FSB. Ruská pobřežní stráž je přitom součástí FSB.

Zásadní roli v příběhu hraje seznam cestujících. Ten odhaluje, kdo se toho dne plavil na jachtě společně s Kotauem. Mezi pasažéry byli dva ruští muži. Jeden z nich byl místním funkcionářem spojeným s vládní stranou Jednotné Rusko. Oba se následně vylodili v Abcházii, místo aby se s ostatními vrátili do Turecka.

Záznamy zároveň ukazují, že těsně předtím, než Kotau v Trabzonu nastoupil na palubu, z jachty vystoupil jiný běloruský muž. Ten v minulosti pracoval pro firmu vlastněnou bývalým členem běloruského Výboru státní bezpečnosti, tedy zpravodajské služby známé pod sovětskou zkratkou KGB.

Čtěte také:

Centrální banky dál sázejí na zlato. Polsko nakupuje nejrychleji, Turecko masivně prodává

Malé americké firmy letos překonávají S&P 500. Tento ETF je ale porazil ještě výrazněji

Ruští platební zprostředkovatelé na Telegramu nabízejí obcházení sankcí

Tento bývalý příslušník KGB měl navíc podle zjištění reportérů osobní vazbu na Kotaua. V seznamu hostů plánované svatební oslavy Kotaua a jeho manželky v roce 2020 byl označen jako „přítel“. E-maily a příspěvky na sociálních sítích ukazují, že oba muži byli v Bělorusku opakovaně fotografováni společně.

Mnoho otázek však zůstává nezodpovězených. Není jasné, zda Kotau věděl, kdo další bude na jachtě cestovat. Není známo, co přesně o ostatních pasažérech věděl ani proč se ocitl v jejich společnosti. OCCRP nepotvrdilo, jakou případnou roli mohly tyto osoby v jeho zmizení sehrát. Jejich profily ale vyvolávají otázku, zda šlo pouze o náhodu.

Po Kotauově zmizení běloruské úřady uvedly, že jej nedrží ve vazbě. Ruská FSB rovněž popřela, že by měla informace o jeho pobytu. Běloruská vláda, ruská FSB ani další pasažéři identifikovaní novináři na žádosti o komentář nereagovali.

Kotauovi je nyní 47 let. Ve státní správě Běloruska dlouho stoupal. Vystudoval prestižní moskevskou univerzitu pro diplomaty, kterou navštěvují zejména studenti z postsovětských zemí. Kariéru začal na běloruském ministerstvu zahraničí, poté působil na ambasádě ve Varšavě a později přešel do prezidentské administrativy v Minsku.

V roce 2015 byl jmenován generálním tajemníkem Národního olympijského výboru Běloruska, kterému předsedal sám prezident Alexandr Lukašenko.

Jeho kariérní trajektorie se však později změnila. Po krátkém působení v soukromém sektoru pracoval ve Správě majetku prezidentské administrativy, kterou vedl Viktor Šejman, blízký Lukašenkův spojenec sankcionovaný Evropskou unií a Spojenými státy kvůli údajnému podílu na zmizeních politických odpůrců z konce 90. let a počátku 21. století.

Po sporném vítězství Lukašenka v prezidentských volbách v srpnu 2020 a následném násilném potlačení protestů podal Kotau rezignaci. Krátce poté v médiích uvedl, že není připraven pracovat pro tým, který popírá nebo zlehčuje události po volbách, včetně vražd a mučení.

„I jediná oběť je ve 21. století nepřijatelná pro zemi, která se nazývá evropskou,“ řekl tehdy.

Stejně jako řada dalších disidentů odešel do Polska, kde získal status uprchlíka. Nadále kritizoval běloruský režim, mimo jiné i za podporu ruské invaze na Ukrajinu. Provozoval také telegramový kanál, který zveřejňoval zákulisní informace ze státních úřadů a detaily o osobním životě a pohybu Alexandra Lukašenka.

V roce 2024 jej běloruský soud v nepřítomnosti odsoudil k dvanácti letům vězení mimo jiné za „extremismus“ a „spiknutí“ proti vládě. Byl rovněž přidán na ruský mezistátní seznam hledaných osob.

Podle běloruského právníka a bývalého prezidentského kandidáta Alese Michaleviče byl Kotau pro režim osobou, kterou chtěl Minsk dostat zpět, ať už legální, nebo nelegální cestou.

„Lidé jako já jsou pro režim jednoduše nepřátelé. Lidé jako on jsou ale zrádci. A to je pro režim mnohem vážnější,“ řekl Michalevič.

Navzdory tomu, že byl hledaným mužem, Kotauovi přátelé uvedli, že někdy naznačoval, že si udržuje kontakty s vysoce postavenými představiteli běloruské vlády. Zároveň býval tajnůstkářský ohledně svých cestovních plánů. Krátce před cestou do Turecka několika lidem v exilové komunitě řekl, že se brzy budou moci vrátit domů.

Jeden z jeho přátel, Ruslan Chazin, uvedl, že vůbec nechápal, proč to Kotau říká. Když se jej na to přímo zeptal, Kotau se podle něj jen usmál a odpověděl: „No, dozvíš se to později.“

Ráno 21. srpna 2025 vplula do mariny v Trabzonu třicetimetrová rekreační jachta pod britskou vlajkou. Podle seznamu cestujících plavidlo s názvem Shells vezlo členy posádky a tři pasažéry. Právě na tuto jachtu Kotau později nastoupil. Lidé z jeho okolí uvedli, že neměli informace o důvodech jeho cesty. Kdo plavbu zorganizoval a kdo nakonec zařídil jeho odstranění z paluby, zůstává neznámé.

Reportéři prověřili uniklá data o zaměstnání a hraničních přechodech, aby zjistili více o dalších pasažérech. Zjistili, že dvě osoby měly v minulosti vazby na ruského politika nebo na bývalé zaměstnance běloruských bezpečnostních struktur.

Jedním z pasažérů byl Bělorus Jury Puzikau, který z lodi vystoupil v Trabzonu krátce předtím, než na ni nastoupil Kotau. Podle uniklých pracovních záznamů získaných BIC Puzikau dříve pracoval pro tři soukromé subjekty založené nebo provozované bývalými členy běloruské KGB.

Záznamy neukazují, že by Puzikau sám byl zpravodajským důstojníkem, ani že by jeho cesta do Turecka souvisela se státní bezpečností. Data pouze dokládají, že od těchto firem dostával mzdu, bez detailů o jeho konkrétní roli.

Jedním z jeho dřívějších zaměstnavatelů v Bělorusku byla společnost BTS Global. Ta má smlouvy s běloruskou vládou a vyráběla drony předváděné při běloruských vojenských střelbách s Ruskem v roce 2025. Firma na žádosti o komentář nereagovala.

Zakladatelem BTS Global byl Jury Serych, bývalý člen běloruské KGB. Ten podle zjištění reportérů vlastnil nebo zakládal i další Puzikauovy bývalé zaměstnavatele. Serych měl navíc vlastní vazbu na Kotaua.

Oba muži se objevují na více fotografiích zveřejněných na sociálních sítích v roce 2019 sportovním klubem Vozroždenije, kde Serych působil jako manažer a kde Puzikau také dříve pracoval.

E-maily poskytnuté BIC jedním ze zdrojů ukazují, že Serych byl pozván na plánovanou svatební oslavu Kotaua a jeho manželky před jejich odchodem z Běloruska v roce 2020. Na seznamu hostů byl popsán jako „přítel“. E-maily obsahují také záznamy o tom, že Kotau v předchozím roce žádal Serycha o dar pro sportovní organizaci.

Muži se zřejmě potkávali i profesně. Serych i jeho manželka pracovali podle uniklých pracovních záznamů a archivovaných verzí webu Národního olympijského výboru Běloruska pro tuto instituci v době, kdy ji Kotau v roce 2015 vedl jako generální tajemník.

Ani Puzikau, ani Serych na žádosti o komentář týkající se jejich vztahu s Kotauem nebo událostí na jachtě nereagovali.

Po Puzikauově vystoupení zůstali na palubě pro cestu, ke které se měl Kotau připojit, dva ruští pasažéři: Pjotr Grib a Jurij Golovanov. Podle uniklých hraničních záznamů cestovali dva týdny předtím společně z Moskvy do Istanbulu.

Grib několik let působil jako asistent městského zastupitele narozeného v Bělorusku, který byl spojen s vládní stranou Jednotné Rusko ve městě Soči. Městská samospráva v Soči vyzdvihovala Gribovu práci při distribuci zásob místním mužům bojujícím v ruské válce proti Ukrajině. Oficiální publikace jej v únoru označila za šéfa místní rady pro urbanistické úpravy.

Druhý ruský pasažér, Golovanov, má jen omezený veřejný profil. Uniklé pracovní záznamy však ukazují, že dříve působil jako šéf lidských zdrojů ve firmě, která zajišťovala dopravní logistiku pro vládní a firemní akce v Petrohradě.

Přesná povaha vztahu mezi Kotauem a dalšími pasažéry zůstává nejasná. Grib ani Golovanov nereagovali na otázky týkající se jejich cesty do Trabzonu nebo vztahu ke Kotauovi.

Seznamy cestujících a přístavní kamery ukazují, že Kotau nastoupil na Shells přibližně ve stejnou dobu jako poslední další pasažérka jachty, Ázerbájdžánka žijící v Dubaji s jordánským pasem jménem Qahira Eynalova.

Podle Kotauovy manželky a přítele Kotau pravidelně cestoval do Dubaje za obchodem. Reportéři však nezjistili, jak se s Eynalovou seznámil. Textové zprávy poskytnuté BIC zdrojem ukazují, že Kotau a devětačtyřicetiletá Eynalova se znali nejméně dva roky a komunikovali spolu o obchodních i osobních věcech.

Eynalova na otázky týkající se Kotaua ani událostí na jachtě nereagovala.

Celý případ ukazuje, jak obtížné je v autoritářském postsovětském prostoru oddělit osobní kontakty, obchodní vazby, bezpečnostní struktury a politickou represi. V příběhu Kotauova zmizení se protínají Bělorusko, Rusko, Turecko, Abcházie, Polsko i Dubaj. Zároveň se v něm objevují osoby s vazbami na bývalé zpravodajské prostředí, ruskou komunální politiku, vojenskou logistiku i podnikatelské struktury.

Z dostupných důkazů nelze definitivně určit, kdo operaci zorganizoval ani kde se Anatol Kotau nyní nachází. Investigace však přináší dosud nejucelenější rekonstrukci jeho poslední známé cesty a upozorňuje na okolnosti, které jen stěží působí jako běžná náhoda.

Pokud byl Kotau skutečně odveden z jachty u pobřeží Abcházie, šlo by o další případ, kdy se hranice mezi exilovým bezpečím a dosahem autoritářských režimů ukazuje jako mimořádně křehká. Pro běloruské exulanty by to znamenalo jasný signál: ani pobyt mimo Bělorusko nemusí být automatickou ochranou před režimem, který své odpůrce považuje nikoli jen za politické protivníky, ale za zrádce.

Autoři: Maksym Savchuk, Yana Mickevich, Dzmitry Charapahau, Kelly Bloss a Alina Tsogoeva

Lem edit, Biztweet

 

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí

Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu, nebo nás podpořte na herohero.co