Výsledkem jsou vyšší administrativní náklady, nižší předvídatelnost podnikání a slabší schopnost firem investovat, inovovat a konkurovat globálním hráčům.

Evropská ekonomika vstupuje do fáze ostřejší globální soutěže, kde rozhoduje rychlost inovací, dostupnost kapitálu, produktivita práce a schopnost škálovat podnikání přes hranice. V takovém prostředí se regulace stává nejen nástrojem ochrany spotřebitele, bezpečnosti či životního prostředí, ale i přímým faktorem konkurenceschopnosti. Pokud je regulační rámec nadměrný, nečitelný nebo nestabilní, přestává být „pravidlem hry“ a mění se v nákladovou bariéru.

Pro Českou republiku je to o to citlivější, že jde o otevřenou, exportně orientovanou ekonomiku s významným průmyslem a hlubokým zapojením do evropských dodavatelských řetězců. Praktická rovnice je jednoduchá: čím více času a peněz firmy spotřebují na compliance, výkaznictví, výklady předpisů a administrativu, tím méně zdrojů zbývá na vývoj, digitalizaci, investice a růst mezd.

Regulace sama o sobě není problém. Problém je její objem, složitost a nepredikovatelnost

Podnikatelská kritika se většinou netýká samotné existence pravidel, ale především:

• objemu povinností, které se kumulují napříč oblastmi (daňové, pracovní, sektorové, environmentální),
  
• komplexnosti a interpretovatelnosti (bez externích poradců je často obtížné určit, co přesně je povinné),
  
• časté změnovosti (povinnosti se mění rychleji, než se stihnou propsat do interních procesů),
  
• nejasných legislativních harmonogramů (krátké přechodné lhůty, slabé testování dopadů, metodiky „až po schválení“).
  

Důsledkem jsou nadměrné administrativní a časové náklady. Ty navíc dopadají nerovnoměrně: nejvíce zatěžují malé a střední firmy, které nemají vlastní právní a compliance týmy. Z makro pohledu to snižuje dynamiku trhu, brzdí vznik nových firem a zhoršuje schopnost existujících podniků rychle růst.

Bariéra vůči globální konkurenci: když compliance vytlačuje investice

Mimo EU často firmy fungují v prostředí, kde je regulace:

• jednodušší (méně vrstev, výjimek a metodických doplňků),
  
• stabilnější (méně změn v krátkých intervalech),
  
• nebo cílenější (pravidla se více zaměřují na rizikové segmenty místo plošného dopadu).
  

Evropská reakce na legitimní cíle – bezpečnost, klimatické ambice, transparentnost – se však v praxi může měnit v „inflaci pravidel“. Firmy přitom regulaci nehodnotí jen podle účelu, ale podle nákladů implementace, rizika sankcí při odlišném výkladu a nejistoty, zda se pravidla znovu nezmění. V takovém prostředí se investice odkládají, rozpočty přesouvají do administrativy a část inovací migruje do jurisdikcí s nižší transakční zátěží.

Pro Česko to má ještě jeden efekt: pokud je evropský rámec náročný a domácí implementace je navíc „přísnější než nutné“, země si sama vytváří konkurenční nevýhodu v rámci jednotného trhu.

Český úkol v Bruselu: tlačit na zjednodušení a „quality control“ regulací

Česko nemá být pasivním příjemcem evropských pravidel, ale aktivním hráčem už v raných fázích vyjednávání. Praktický cíl je jasný: zlepšit kvalitu regulace, její srozumitelnost a předvídatelnost.

Klíčové priority:

1. Prosazovat deregulaci a zjednodušování tam, kde regulace nepřináší přiměřený veřejný přínos vůči nákladům.
   
2. Zvýšit předvídatelnost regulačního cyklu – realistická přechodná období, jasné metodiky a jednotné výklady napříč státy.
   
3. Vyžadovat včasné konzultace s praxí – ne formální připomínkové řízení na konci, ale testování dopadů v průběhu.
   
4. Preferovat stručná a jednoznačná pravidla před rámcovými předpisy, které se pak „doplňují“ složitými výjimkami a pokyny.
   

Smyslem je kultura „regulace s kalkulačkou“: každé nové pravidlo musí projít tvrdým testem, zda přínos převyšuje náklady na straně firem i státu.

Domácí prostředí: harmonizace ano, goldplating ne

Při tvorbě českých předpisů je zásadní, aby byla legislativa plně harmonizovaná s evropským právem, a zároveň aby se ČR vyhnula goldplatingu – tedy přidávání dalších povinností nad rámec EU.

Goldplating typicky způsobí dvojí škodu:

• české firmy plní více než konkurenti v jiných členských zemích,
  
• stát zvyšuje vlastní náklady na kontrolu, správu a administraci, což se následně promítá do delších řízení a vyšší nejistoty.
  

ČR by měla mít explicitní zásadu: transponovat pouze nezbytné minimum, a jakékoli „navíc“ povinnostně zdůvodnit daty a analýzou dopadů, nikoli preventivním „pro jistotu“.

Dlouhodobé cíle a stimuly: náklady regulace se mají tlumit, ne jen konstatovat

Pokud stát nebo EU zavádí nové povinnosti, firmy potřebují:

• jasný cílový stav (co přesně má být splněno),
  
• stabilní harmonogram,
  
• a nástroje, které snižují náklady adaptace.
  

Sem patří zejména:

• zjednodušené režimy pro malé a střední podniky,
  
• standardizované šablony a jednotné výkaznictví,
  
• digitalizace podání a automatizace kontrol (aby se zmenšila papírová zátěž),
  
• princip „one-in, one-out“ (přibývá-li povinnost, jiná má ubýt).
  

Bez těchto tlumicích prvků se regulace přelévá do cen, investic, mezd a nakonec do nižšího růstu.

Vstup na trh: rychlé založení firmy jako konkurenční výhoda

Jedním z nejpraktičtějších testů podnikatelského prostředí je rychlost a jednoduchost vstupu na trh: založení firmy, registrace, první zaměstnanec, první faktura. Pokud je start podnikání administrativně složitý, trh ztrácí startupy, zahraniční pobočky i reinvestice domácích podniků.

EU by měla více tlačit na harmonizované normy pro vstup na trh, zejména u digitálních a škálovatelných byznysů. Český „rozměr“ je zřejmý: i když se eGovernment v posledních letech posouvá, podnikatelé stále narážejí na roztříštěné procesy, duplicity a nejednotná rozhraní úřadů. Konkurenceschopná země má umět firmě umožnit „začít podnikat“ rychle – ne pouze „založit subjekt“.

Evropské fondy: administrativní bariéra odrazuje právě ty, kteří mají investovat

Pro průmysl a inovace je podstatné, jak efektivně se daří čerpat veřejné prostředky. Komplexní požadavky při žádostech a následném vykazování často posouvají transakční náklady do bodu, kdy:

• menší firmy raději nežádají,
  
• projekty se zdržují,
  
• a velká část kapacit jde do administrace místo výsledků.
  

Směr změny je poměrně jednoznačný:

• více jednotných pravidel napříč zeměmi (alespoň v základní struktuře),
  
• méně dokumentačních povinností,
  
• vyšší využití paušálů a standardních jednotkových nákladů,
  
• digitalizace a omezení opakovaných kontrol týchž dat.

Čtěte také:

Kritické suroviny jako test konkurenceschopnosti: český rozměr evropské surovinové bezpečnosti

Energetická transformace: Česko potřebuje levnější elektřinu, rychlejší povolení a silnější sítě

Daňovo-odvodový klín brzdí průmysl: proč Česko potřebuje evropskou harmonizaci a modernizaci pracovního práva

Důležitá je i férovost: podpory by neměly deformovat trh ve prospěch úzkého okruhu hráčů, ale skutečně posilovat investice a produktivitu napříč velikostmi firem.

ESG: legitimní cíl, často nepřiměřeně nákladná implementace

Oblast ESG (environmental, social, governance) má opodstatnění, ale podnikatelé upozorňují, že reportingové a procesní povinnosti:

• bývají příliš detailní,
  
• metodiky se mění a nejsou jednotně vykládány,
  
• a náklady na sběr dat, audit a reporty rostou rychleji než přidaná hodnota.
  

Český kontext je navíc typický vysokým podílem dodavatelů velkých firem: povinnosti se často nepřímo přelévají z korporací na menší dodavatelské články. ČR by proto měla na evropské úrovni prosazovat:

• zjednodušení a sjednocení standardů,
  
• ochranu malých a středních firem před nepřímým přenosem povinností,
  
• realistická přechodná období a „proporcionalitu“ povinností podle velikosti a rizika.
  

Závěr: konkurenceschopnost se dnes nehraje jen na energiích a mzdách, ale i na pravidlech

Debata o regulaci není ideologická, ale ekonomická. EU může mít ambice, ale pokud je přetaví do neprůhledné sítě povinností, výsledkem bude nižší investiční aktivita, pomalejší inovace a odliv části projektů mimo Evropu. Česká republika v tom má dvojí roli: aktivně tlačit na zjednodušení v Bruselu a doma důsledně zavádět evropská pravidla bez zbytečného „přidávání navíc“.

Doporučení pro ČR v kostce

• prosazovat zjednodušení a deregulaci na úrovni EU,
  
• vyžadovat srozumitelná, stručná a předvídatelná pravidla s reálnými přechodnými lhůtami,
  
• zavádět dlouhodobé cíle a stimuly tlumící náklady regulace,
  
• důsledně se vyhnout goldplatingu při transpozici,
  
• zjednodušit vstup na trh a odstranit duplicitní kroky při startu podnikání,
  
• snížit administrativní zátěž u evropských fondů,
• tlačit na proporcionalitu a minimalizaci nadbytečných ESG povinností, zejména vůči MSP a dodavatelům.

Tomáš Lemešani, Biztweet,