Fašistické tendence jsou v Česku přítomné. Společnost musí být na pozoru

Některé prvky fašismu jsou přítomné zejména v českém politickém, ale také širším společenském veřejném prostoru. Znaky fašismu podle profesora filozofie na Yaleově univerzitě Jasona Stanleyho slouží jako varování.

V českém prostředí se objevují romantizující vyjádření o období první republiky nebo husitství – často bez kritického odstupu. Politici rádi hovoří o „národní hrdosti“, „slávě českého národa“ či „odvážném duchu“ předků. Příkladem může být idealizovaná rétorika kolem oslav vojenských výročích.

Démonizace politických oponentů

Rétorika typu „pokud vyhrají oni, zničí náš stát“ se objevuje nejčastěji v online prostoru a v projevech některých politiků. Příkladem jsou tvrzení, že „progresivisté chtějí zničit tradiční hodnoty“ nebo že „Brusel diktuje, co smíme říkat“. Běžnou se stává také dehumanizace některých názorových skupin.

Popírání pravdy a vědy, rozhodování o pravdě vůdcem

Erozie pravdy a nerespektování vědy jsou patrné spíše v dezinformačním prostoru, tomu se ale přizpůsobuje velká část politických stran, včetně těch nejpopulárnějších. Konspirační teorie přiživuje také značná část veřejně známých postav včetně bývalých prezidentů.  

Nejčastější je šíření nepravd o covidu, očkování nebo klimatické změně a šíření ruské propagandy.

Normalizace lži

Ve veřejném diskurzu se často objevují opakované nepravdy, které jsou i po vyvrácení nadále šířeny. Opakování „alternativních faktů“ oslabuje důvěru v média i realitu samotnou. V českém prostředí jde hlavně o falešné zprávy o migrantech, o „diktátu Bruselu a ruské narativy o Západě či válce na Ukrajině.  

Hierarchie a nadřazenost – rasismus, sexismus, xenofobie

Náznaky hierarchického pohledu na společnosti jsou patrné ve výrocích směřovaných proti Romům, migrantům či LGBTQ+ osobám.

Zejména extremistické strany, ale včetně těch s velkým politickým zastoupením v reálné politice a s velkým volebním potenciálem šíří výroky o „nepřizpůsobivých“ občanech, parazitujících migrantech, nebo o „přirozené roli žen“.

Pocit oběti rovnosti

Tento argument bývá často přítomen v rétorice proti feminismu, inkluzi nebo LGBTQ+ právům. Příkladem jsou tvrzení typu „dnes už běžný heterosexuální muž nemá práva“ nebo „dnes je nebezpečné říct, že jsem Čech“. Novým fenoménem jsou tvrzení o tom, že migranti, zejména uprchlíci z válečných zemí včetně Ukrajinců berou Čechům práci, místa v školkách, nebo u lékařů a čerpají neoprávněné výhody. 

Zákon a pořádek určovaný vůdcem

Některé autoritářské tendence lze vysledovat u politiků, kteří prosazují tvrdé zásahy policie, deportace nebo omezování protestů. I v českém politickém éteru tu a tam zaznívají apely na omezování demonstrací, tvrdší tresty za „urážku“ symbolů státu, či na tvrdé represe vůči menšinám a migrantům. Pořádek chtějí vlastnoručně nastolovat také některé extremistické paramilitantní proruské a xenofobní skupiny. 

Strach z genderové diverzity

Tento prvek je v posledních letech výrazně přítomný v diskusi kolem práv transgender lidí a LGBTQ+ komunity obecně. Příkladem jsou kampaně proti Istanbulské úmluvě, zlehčování nebo karikování práv transgender lidí a panika kolem „genderové ideologie“.

Nenávist vůči elitám a regionální rozdělení

Tento motiv se objevuje v rétorice o „pražské kavárně“ a o odtržení velkých měst od „skutečných problémů lidí“. Jde zejména o politickou rétoriku dělení společnosti na „obyčejné lidi z regionů“ a „elity z Prahy“.

Pohled na menšiny a levici jako na líné entiny

Tento motiv je častý v rétorice proti sociálním dávkám, inkluzi či sociálním programům obecně. Příkladem je označování příjemců sociálních dávek (často Romů) za „líné“ nebo „nepřizpůsobivé“.

Čtěte také:

Energetická bezpečnost a transformace českého plynárenského sektoru

Dračí nájezdy 16: Čína mění pravidla hry v automobilovém světě

Dračí nájezdy 15: Čínská expanze na globální Jih

Česká republika je od vzestupu fašismu pořád daleko a většina společnosti je vůči fašistickým tendencím rezistentní. Zejména v politice, ale i ve společnosti se však objevují nebezpečné znaky, které by před několika lety nebyly tolerované. 

Deset znaků fašismu podle Stanleyho

Za prvé: Každá země má své mýty, své příběhy o slavné minulosti. Ty se ale ve fašistické podobě neobejdou bez velikosti a vojenské síly.

Za druhé: Fašistická propaganda vykresluje politické oponenty jako hrozbu pro existenci a tradici země. Je to „oni“ proti „nám“. A pokud se „oni“ dostanou k moci, s naší zemí bude konec.

Za třetí: Co je pravda a co lež, o tom rozhoduje vůdce. Věda i realita zpochybňují jeho autoritu. A třeba už jen trochu odlišné názory pro něj představují hrozbu.

Za čtvrté: Fašismus lže. Pravda je středobodem demokracie. Lež je nepřítelem svobody. Ti, kterým se lže, nemůžou svobodně volit. Pokud chcete demokracii vyrvat srdce, musíte lidi přimět, aby si zvykli na lež. 

Za páté: Fašismus je založen na hierarchii, a to jsou ty největší lži. Rasismus je lež, protože žádná skupina lidí není lepší než ta druhá. Žádné náboženství, žádné etnikum, žádné pohlaví.

Za šesté: Ti, kteří věří v hierarchie a ve svou vlastní nadřazenost, můžou snadno propadnout nervozitě a obavám z toho, že o svou pozici v této hierarchii přijdou. Fašismus prohlašuje své stoupence za oběti rovnosti. Němečtí křesťané jsou oběťmi Židů. Bílí Američané jsou oběťmi rovných práv pro černé Američany. Muži jsou oběťmi feminismu. 

Za sedmé: Fašismus zaručuje zákon a pořádek. Co přesně zákon a pořádek je, o tom rozhoduje vůdce. Vůdce také určuje, kdo zákon a pořádek narušuje, kdo práva má a kdo ne.

Za osmé: Fašismus se bojí genderové diverzity. Fašisté podněcují strach z translidí a homosexuálů. Podle fašistů jim nestačí žít si vlastní život, ale chtějí také zničit život „normálním lidem“ a přijít si pro jejich děti.

Za deváté: Fašismus nenávidí města. Jsou podle něj hnízdem dekadence, elit, přistěhovalců a kriminality.

Za desáté: Fašismus věří, že práce osvobozuje. Menšiny a levičáci jsou líní už od přírody.

 

Tomáš Lemešani, Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí

Pokud považujete texty projektu Independence za přínosné, staňte se patronem projektu, nebo nás podpořte na herohero.co

Pokud považujete texty Biztweetu za přínosné, věnujte jakýkoliv dar na Číslo účtu 1027300577/5500 IBAN: CZ1455000000001027300577 BIC/SWIFT: RZBCCZPP