Po stopách Petra Kellnera: Neúspěch v boji o banku

I když dnes ne moc známá historie se ovšem ve stejném období odehrála také na paralelním hřišti. Šlo o finanční trh, stejné období, podobné podmínky a stejný význam obchodu. PPF s novými steroidy v podobě pojišťovacího kmene a kapitálu chtěla ovládnout také Českou spořitelnu, či jinou významnou bankovní instituci. Nezvládla to.

Problémů bylo několik. Ačkoli to v pojišťovně regulátor a stát s poněkud neznámou partou investorů zkusily, dát v tom samém období tomuto otazníku do rukou další lukrativní kapitál a první kapitalistické peníze domácností i podniků, vyhodnotili jako příliš velké sousto.

Ani zde ovšem nešlo o marný boj. Kolem spořitelny totiž kroužilo mnoho zájemců, ale jeden vzbuzoval větší obavy než druhý. Veřejným tajemstvím byl i nemalý politický tlak poháněný nově vznikajícími oligarchickými skupinami.

„Nikdo se s námi nechtěl dostatečně bavit. My jsme tou dobou zkonsolidovali podíly v pojišťovně. Ve finále jsme měli opční podíl od IPB, ale tím, jak banka bojovala o život, přestala dodržovat smlouvy. Tehdy probíhal legální boj o to, abychom přinutili IPB plnit smlouvy a převést nám akcie. Tehdy také pobíhala po trhu a ministerstvech Allianz, která se chtěla dostat k podílu v pojišťovně," popisuje divoký boj o ležící peníze Ladislav Bartoníček.

Pro zájemce šlo tehdy o zlaté období plné příležitostí. Museli však něco umět, někoho znát a zvládat žonglování s několika míčky najednou. Politická reprezentace ani regulační mechanismy své role ve vznikající ekonomice nezvládali. Bylo nutné privatizovat, prodávat strategické podniky, ale všichni zapomínali na strategie, plány, investice, či řádnou prověrku partnerů v jednáních.

Ve vzduchu byly vzletná hesla, zároveň se však všude šířil zápach přibližující se katastrofy v podobě početných krachů privatizovaných podniků, rušení regulovaných výhod pro domácností a pádu finančního sektoru.

Ten byl pouze otázkou času. Množství podniků čerpalo fiktivní úvěry, mnoho z nich čerpalo úvěry na nějaký nenaplněný účel a další balík kapitálu putoval v hotovosti přímo, nebo přes bílé koně k lidem z organizovaného zločinu.

Na trhu bylo několik národně, či progresivně a západně znějících finančních institucí, které slibovaly podporu jakéhokoliv podnikatelského nápadu, či investice v podobě nákupu nemovitosti, automobilu, moderního vybavení domácnosti, dovolené, čehokoliv. Možnosti byly mnohem širší než si umíme představit dnes. Finanční instituce neměly jasně dané limity, mantinely.

Bankovní domy byly státem podněcované pumpovat do oběhu pokud možno co nejvíc prostředků, aby byla ekonomická transformace co nejrychlejší. Vedle nich existoval ještě divočejší boom nebankovních subjektů. Založit kampeličku bylo snadné, regulátor nestíhal, ani nechtěl zkoumat s tím spojena rizika. Problémem byly také spořící družstva a různé kuponové, či finanční fondy, které reklamou, známými osobnostmi a vidinou brzkého zlatého života rentiéra lákaly běžné lidi. Ti často s neznalosti a velkými očekáváními nereálných zhodnocení dávali do rukou spekulantů celoživotní úspory, či majetek.

V tomto prostředí začaly být krachy běžné. Opravdovou hrozbou však byly črtající se pády České spořitelny, IPB, či Metropolitního spořitelního družstva. Domy se hroutily dlouho a skrytě. Věděli o tom pouze zasvěceni, problémy se navenek dostávaly až postupně během let.

Právě problémy IPB byly jednou z příležitostí pro partu kolem Petra Kellnera. O potížích firmy se začalo mluvit také na veřejnosti a stát jednoduše musel přestat zavírat před rizikem oči.

Nakonec to dopadlo až nucenou správou uvalenou českým regulátorem. Dramatickou scenérii policejních zásahů pak doplňovaly kuloární jednání s novými zájemci o vstup do banky.

Mohli tak levně získat zajímavé portfolio a hlavně ušetřit státu ostudu a námahu se sanováním banky. Nakonec ovšem právě veřejný dohled na další osud banky společné s medializovanými informacemi o tom, kdo v pozadí tahá u rozhodování o řešení krizové situace za nitky, znemožnily PPF provést tajné ovládnutí banky spojené s přehnaným zvýhodněním podmínek nabízených státem. To v situaci, v jaké banka byla, mohlo být de facto jediným motivem vstupu nového investora.

Skupina PPF chtěla využít zákaznickou základu z České pojišťovny a nabalit na ně také co nejvíc bankovních produktů. Takhle by se hravě mohli stát bankovní jedničkou na rozvíjejícím se trhu.

Čtěte také: 

Po stopách Petra Kellnera: Vstup do vysoké hry

Po stopách Petra Kellnera: Ruská větev

Po stopách Petra Kellnera: Italské tance

V případě České spořitelny padl ortel o prodeji majoritního balíku akcií v roce 2000. Vláda v čele s Milošem Zemanem rozhodla o prodeji 52 procent akcií rakouské Erste Bank. Všichni domácí oligarchové tak zůstali stranou. Vláda se neodvážila riskovat to s jejich nestabilním zázemím. 

Renomovaný zahraniční partner získal ony mimořádně výhodné podmínky, po kterých bažila domácí zákulisní scéna. V zájmu zjednodušení procesu očištění banky byl její kontrolní balík prodán za zhruba poloviční cenu ve srovnáním s reální hodnotou. Mnozí to kritizovali. 

Pro PPF šlo tak nebo tak o uzavřenou nezdařilou akci. Spojení s bankou však bylo tak lákavým soustem, že skupina skákala po každé z příležitostí. Tou byla třeba možnost ovládnutí další z divoce vznikajících značek – Expandia.

Šlo nakonec o jediný úspěšný zářez skupiny z období, kdy se mocní pokoušeli dostat ke zbytkům nelimitovaných finančních institucí z počátku vzniku kapitalismu na území Česka a Slovenska.

V roce 1999 akcionáři PPF vstoupili prostřednictvím České pojišťovny do Expandia Banky s připravenými pozicemi pro další posilování podílového zastoupení. Za nejasných podmínek tak brzy došlo k přikupování dalších balíků. V roce 2000 už byla PPF v pozici majoritního akcionáře, od roku 2005 se už Kellner mohl chlubit stoprocentním vlastnictvím.

Banka rebrandovaná na nový název eBanka byla zajímavým artiklem pro cizí kapitál. Samotná PPF si nevěděla dát rady jak dále rozvíjet bankovní produkty konvenčního bankovnictví a tak z banky vycouvala prodejem Raiffeisen International. V roce 2007 banku nový německý majitel připojil ke své české dceřiné firmě.

"Ukázalo se, že Expandia banka měla sice super systém, ale její schopnost nabrat klienty a udělat z toho ziskový byznys byla limitovaná. Za prvé byla tehdy mobilita klientů malá. Za druhé bylo třeba zajistit, aby se banka stala hlavní bankou klientů. Řada z nich byla nadšená ze systému banky, ale velké peníze měli jinde. Ale něco jsme se naučili a pak jsme ji prodali a neprodělali na tom," uvedl k byznysu Ladislav Bartoníček pro seznamzpravy. I tady vidět, že nešlo o průlom, po kterém finančníci toužili. Na klasické bankovnictví nevyzráli.


Tomáš Lemešani, text v rámci přípravy knihy Number One, kterou můžete předobjednat zprávou na marketing@biztweet.eu

Odemknout článek

Byznys Biztweet Byznys

  • 5 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb
Top

Standard Biztweet Standard

  • 1 Kredit
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu

Můj stát, moje firma aneb Z Babiše Burešem Biztweet Můj stát, moje firma aneb Z Babiše Burešem

Muj stát, moje firma

Oblíbené motto „řídit stát jako firmu“, které do české politiky přinesl fenomén Andreje Babiše, definuje změny, jimiž česká společnost prošla mezi lety 2013–2021. Populismus kombinován s politikou nenávisti přinesl na pozadí ekonomické konjunktury Andreji Babišovi nebývalou popularitu. Společnost zas nebývale rozdělil a přinesl řadu nevratných změn. Titul Můj stát, moje firma odhaluje skutečnou výši dotací, které pobírají firmy, jejichž konečným uživatelem výhod je Andrej Babiš, jejich neobvyklý úspěch v získávání veřejných zakázek či to, jak podnikatelské impérium oligarchy po jeho vstupu do politiky vzkvétalo. Kniha se věnuje také otázce konfliktu zájmů a stavu, kdy veřejné peníze slouží zájmům velkopodnikatelů. Osobitě sleduje zneužívání politicky získaných pravomocí či pokřivení konkurenčního boje a trhu jako takového. Každému čtenáři také lidsky vysvětlí, jak na tento stav doplácí život běžného občana. Pokud je náhod příliš mnoho, nejde o náhodu. A tou, zdá se, nebyl ani průnik oligarchy Babiše do české politiky. Ideálním načasováním dosáhl toho, co se žádnému jinému velkopodnikateli nepodařilo. Česko řídil jako firmu. Svou firmu.

Golden Biztweet Golden

  • 10 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb