Tato náklonnost, nebo spíše provázanost vznikla už před dekádami. Hned u počátku trajektorie úspěšného Kellnerova projektu hrála roli znalost prostředí na východ od Česka. Na rozdíl od dnešního stavu, kdy je miliardář úzce spojený zejména s komunistickou Čínou, v prvních letech podnikání spoléhal zejména na znalost ruského trhu a možností tamní rodící se kapitalistické oligarchie.

Samotná PPF se ruskými oparacemi z 90. let nijak netají, dá se říct chlubí, ale jak je u firmy zvykem hodně detailů neprozrazuje.

Tehdejší šéfové PPF dnes prezentují jejich záměry z 90. let coby neoborové. Zaměřovali se na cokoliv, co slibovalo alespoň desetinásobný výnos. Také tady ovšem zní šířená informace poněkud povrchně. Desetinásobné zhodnocení sice bylo v dané době možné rozhodně snadněji než dnes. Avšak ani tehdy to nebylo nějakou samozřejmostí a informace o potenciále nebyly "levné".

Ještě větším otázníkem je jak se dostala skupina nováčků na byznysovém hřišti k informacím o finančnických možnostech nákupu akcií zájmových skupín v ruském prostředí. Zložme si růžové brýle a zcela reálně uvidíme tehdejší realitu. Po pádu Sovětského svazu se uvolnila nespoutaná síla ruského potenciálu zejména v oblasti nerostného bohatství kapitálu. Vladimir Putin kritizoval svého předchůdce Jeľcina, že šlo o necitlivou transformaci, kterou Rusové příliš otevřeli cizincům.

Nutno za tím ovšem vidět zejména politickou propagandu a zdůvodnění podle nynější moci nutnosti výměny politické reprezentace. Ve skutečnosti totiž veškerá klíčová moc zůstala v rukou lidí blízkých bývalému režimu, zejména jeho tajným službám.

Velké body tam nikdy nenasbíral nejeden ze žraločích zájemců z ciziny. Petr Kellner z Česka však tvrdí, že se svou partou dostal informace i přístup k mimořádně výhodnému shodnocení nákupu akcií jednoho z přímo pro ruskou ekonomiku klíčových subjektů – Gazpromu.

Podle amerického Wall Street Journal a ruského Izvestija PPF u privatizace ruského plynárenského průmyslu Kellnerova parta vygenerovala zhruba dvacetinásobný výdělek. Opět však chybí informace o konkrétní investici, existuje pouze tajemná zpráva, kterou skupina nikdy nevyvracela. Proč by také měla..

Čtěte také: 

Kellner v privatizaci. Jak se kalila mocná PPF

Kellner - Vinkler - Maděryč. Jak vznikl zárodek PPF?

Korona postihla projekt "hedvábné stezky". Zasáhne i Kellnera a změní čínskou strategii

Není známo kdy přesně, ale na počátku 90. let začal Petr Kellner sondovat možnosti obchodních operací v Moskvě. Založil tam jednoduše ruskou sestru domácí vlajkové lodě – PPF-R. Oficiálně firma nabízela možnosti občanům odprodat, anebo reinvestovat jejich "kupony" v ruské obdobě kuponové privatizace.

Není známo, zda jenom od ruských občanů a zda reálně z vykoupených kuponů, ruská PPF získala dostatek kreditů na to, aby byla respektovanějším hráčem v nákupu akciích některých privatizovaných firem.

Své kredity ruská noha českých investorů přenesla do fondu nazvaného Asociace fondů Petra Velikého. Tahle asociace je však spojena s aktivitami bytostně a kromě záhadného Kellnerova výdělku na východě nemá žádné výrazné zářezy v historii ruské privatizace. Vše naznačuje, že šlo o další embryo Kellnerovy PPF, která nasála kapitál z neznámých transakcí. V ideálním případě by firmy zveřejnily detaily o tom, odkud čerpaly jejich kapitál, nutno však říct, že nejen v Kellnerově případě tehdy platilo, že se nikdo na původ peněz anebo jejich jiné vlastnosti u privatizace nikdo neptal. U povrchního, ale i novinářského pohledu na zázemí záhadné "asociace" tak nelze mnoho říct bez nutné polemiky. Významné bylo také odhalení, že fondy Petr Veliký sponzorovaly politickou stranu ODA (Občanská demokratická aliance). Hodně rozpačitě pak vysvětlování pojmul Milan Maděryč, který se snažil sponzoring racionálně vysvětlit. Nedokázal však vysvětlil propojení ruského fondu a PPF.

"Operace Gazprom" pak končí tradičním urychlovačem komunikace a končí u toho, že fondy "získaly podíly v 80 ruských firmách v odhadované tržní hodnotě okolo 50 milionů dolarů". V dalších stopách ruského tažení Petra Kellnera z devadesátek však možno najít vícero naznačujících spojení a indícií, které lépe než v reality šou Pevnost Boyard naznačovaly, že Kellner nemohl jednat sám a sám neměl v peněžence dostatečnou tloušťku, aby si na ruské výdělky mohl našlápnout. Navíc v době, kdy v pražských kavárnách stříleli samopaly Semjona Mogilijeviče, ambasadora ruské mafie ve střední a východní Evropě, propojené s tajnou službou, Snad do mozaiky publikace, kterou píšeme zapadnou výše uvedeny informace později lépe.

Tomáš Lemešani, text v rámci přípravy knihy Number One, kterou můžete předobjednat zprávou na marketing@biztweet.eu