Robert Šlachta a česká politika. Jakou roli sehrál elitní policista?

Obdivován, ale kontroverzní. Takové přívlastky rockové hvězdy nese další klíčová postava vstupu Andreje Babiše do politiky - Robert Šlachta.

Bývalý elitní policista se stal ztělesněním představ o nekompromisních nemanipulovatelných policistech, kteří dělají vítr i politikům v nejvyšších patrech. Přesto ho mnozí označují za nástroj, kterým se Andrej Babiš vpáčil do politického systému. Může za to jeho akce, kterou sestřelil vládu Petra Nečase. Ale kontroverzí bylo víc.

Roberta Šlachtu zná i běžný čtenář, nebo divák televize. Je totiž známý tím, že v médiích vystupuje rád, zejména po tom, co proslul jako “lovec politiků”. Jde však z hlediska policie o dlouholetého kariérního úředníka, který si prošel bohatou cestou nahoru pomyslné policejní hierarchie.

Eknihu Z Bureše Babišem objednáte na tomto linku, nebo zprávou na marketing@biztweet.eu

Do řad mužů zákona vstoupil hned po pádu bývalého režimu, v roce 1990, údajně ho k tomu přivedl jeho bratr. Podhodnocené a podvyživené policejní síly, které kvůli krátkému bezvládí během společenských změn opustila velká část bývalých příslušníků, potřebovali lidi v praxi, ne kancelářích, a tak záhy ochutnal hořkou pachuť devadesátek také v terénu, coby člen zásahové jednotky Správy Jihomoravského kraje.

Bez toho, aby v daném útvaru šplhal výš, přešel v roce 1995 do Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Policie s úlohou potírat organizovaný zločin měla v 90. letech co dělat. Mnozí do ní nechtěli a s mafii s politickým krytím nechtěli nic mít. Pro mnohých, včetně Šlachty, to ale bylo atraktivní prostředí plné mocných lidí a příležitostí.

Pouze pro představu a připomenutí - v Česku uprostřed devadesátých let působila kromě jiného ruská mafie. Oblíbené místo pro řízení svých aktivit v Praze našel třeba Semjon Mogilevič, který nebyl žádnou nickou ani v měřítku celé struktury jeho organizace. Vedle vznikajících českých kmotrů si zde prostor dělilo také několik skupin z Kaukazu, či Balkánu. A to vše se promíchávalo s korupci v nejvyšších patrech politiky.

Méně terénu a více vlivu mu vyhovovalo. Uměl to také s nadřízenými a politiky. Jeho kariérní růst proto pokračoval. Šlachtovi balancování na hraně zákonu a řízení ctilivých operací v nebezpečném prostředí s bezpečnostními a politickými riziky šlo, uměl v tom plavat a už v roce 1998 povýšil na vedoucího oddělení určeného na potírání drogové trestné činnosti. V roce 2002 své zaměření na drogovou kriminalitu potvrdil postupem na pozici šéfa brněnské expozitury Národní protidrogové centrály.

Po dvou letech se přesídlil do Prahy, nejprve kvůli práci zástupce ředitele pro výkon a trestní řízení Národní protidrogové centrály. Následovalo další povýšení na zástupce ředitele Úřadu kriminální policie a vyšetřování. Ze strany politiků a vedení policejních složek získával ocenění za oceněním a na jeho adresu bylo oprávněně slyšet pouze superlativa. Nebylo o čem, z hlediska politického vedení šlo o loajálního a diplomatického šéfa, uměl prezentovat své výsledky a ustát tlaky, které na něj znepřáteleny skupiny vyvíjely.

Jeho profesionální kariéra dosáhla její vrcholu jmenováním do postu ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Pozice byla politicky mimořádně citlivá ale také atraktivní. Šéf tohoto útvaru získaval významný vliv na postup vyšetřování, nebo jakéhokoliv jiného zpracování případů a podezření týkajících se nejen mafiánských kauz a mediálně známých násilných kriminálních aktivit organizovaných zločineckých skupin, ale také masivních ekonomických kauz, či činnosti vznikajících skupin zločinců kategorie bílých límečků.

Útvaru už udělaly jméno předtím rozpracované kauzy, které nesly jméno jeho předešlého šéfa - Jana Kubice. Už jeho vedení dokazovalo, že jde o post, kterého se musí bát také politici s černým svědomím, a že má nesporně i významný mocenský a politický vliv.

A dravého Šlachtu, kterého ambice předurčovaly k tomu, že nebude pouze tichým a nenápadným manažerem, v nové pozici neviděla rada velká část politické reprezentace. Záhy po svém jmenování proto nový šéf protimafiánského útvaru policie čelil několika pokusům o odvolání.

Ministr vnitra Martin Pecina (ČSSD) se o to pokoušel nejhlasitěji. Šlo o nezvyklé dění zejména proto, že se jednalo o rok 2009 a kabinet tvořila takzvaná úřednická vláda. Ty nejčastěji lidově řečeno “topí a svítí”, i když z dalších let už víme, že prezidentem nominované odborníky nemožno považovat za politicky opravdu nezávislé.

Pecina za poměrně nejasných okolností dal do pohybu snahy o reorganizaci policie, zejména v oblasti sloučení protimafiánského a protikorupčního útvaru. Exministr tvrdí, že za sloučení byl i samotný Šlachta, ten to ale popírá.

Podle některých dohadů bylo celé dění o sloučení útvarů, či odvolání Roberta Šlachty vyústěním boje mezi jednotlivými policejními důstojníky. Bývalým šéfům protimafiánských útvarů vadilo, že se dostal do popředí nový nezkušený šéf Šlachta. Od nového šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu utekli stovky policistů a útvar údajně kazil několik podstatných vyšetřování mafiánských skupin. Diplomatickým řešením mělo být tedy sloučení útvaru s jiným zkušenějším. Robert Šlachta ale něco podobného odmítá, připustil pouze problémy, které mu dělali kolegové a nadřízení, kteří útvaru znemožňovali dělat vážné a rozsáhlé případy.
Ačkoli se v dalších parlamentních volbách karty rozdaly tak, že ČSSD ztratila sílu a tlak na Šlachtu zeslábl, nešlo o nejúspěšnější období jeho kariéry a problémy pokračovaly.

Mediálně nejviditelnější bylo podezření z roku 2011, kdy měl podle udání na policii informovat svého známého, bývalého podřízeného Mariana Hanáka o tom, že se na něj chystá razie. Hanák byl součásti skupiny, která fiktivními obchody s kovovým materiálem vytvářela neoprávněné nároky na daňové vratky. Karuselový podvod ovšem vyšel najevo, okrádáni skončilo a členové skupiny mířili za mříže. Hanákovi se však po varování podařilo uprchnout. Udání prověřovala policie, ale na Šlachtově postupu nic závadného nenašla.

Všechny nepříjemné eskapády svého působení tak Šlachta ustál. Šlo za zhruba čtyři roky neustálých ataků o slušný výkon, který zase prokázal, že jde nejen o cílevědomého, ale i konspiračně zdatného kariérního policistu. A záhy přišla také jeho nejviditelnější a nejslavnější akce jeho profesního života, která navíc šéfovi protimafiánského útvaru posloužila jako silný argument na prokázání relevance jeho fungování.

Přímo pod Šlachtovým vedením přišel v červnu 2013 zásah na Úřadu vlády, v soukromých prostorách lidí z tohoto prostředí i v domácnostech některých podezřelých. Podezření se týkala hned několika trestných činů. Rozsáhlé politické zemětřesení smetlo také vrchní ředitelku Sekce kabinetu vlády Petra Nečase - Janu Nagyovou, exposlance ODS Petra Tluchoře, Marka Šnajdra, Ivana Fuksu a další postavy ze stejného prostředí kolem politické partaje. Stranu ODS však zasáhla ještě obsáhleji a na dlouhá léta ji vyřadila z aspirace na vítězství ve volbách.

Zatčeni byli také Ondrej Páleník, Roman Boček, Milan Kovanda a Lubomír Poul. Zásahovka se chystala také na lobbisty Ivo Rittiga a Romana Janouška, ti však stejně jako Marek Šnajdr nebyli v Česku a tak se rukám v želízkách vyhnuli.

Zadrženi byli i lidé, kteří nepatřili do centra pozornosti veřejnosti - třeba ředitel odboru vnější kontroly Vojenského zpravodajství Jan Pohůnek. To, že šlo vesměs o lidi z prostředí úřadu vlády a zpravodajské služby nasvědčovalo tomu, že půjde o velkou politickou kauzu. To se také potvrdilo i když výsledky velkého zátahu měly spíše politické než trestní dopady.

Podle části záznamů o policejním vyšetřování a medializovaných informací k zásahu došlo následkem dlouhého vyšetřování lobbistů Ivo Rittiga a Romana Janouška. Policie zkoumala jejich vztahy s politiky, při čem měla narazit i na nové podezŕení a poznatky týkající se dalších do té doby neznámých vazeb.

Aby závažnost podezření a velikost kauzy ilustrovali, policie - nejen Robertem Šlachtou, ale zejména další mediální hvězdou z prostředí zastupitelství z dané doby Ivo Ištvanem - prezentovala výsledky zadržení také demonstrativně zmínkami o milionech korun zadržené hotovosti, či zlatými cihlami. Dodnes jde o ne zcela pochopitelná vyhlášení. Velkou část zabavených majetků totiž zastupitelství s policii nedokázaly přiřadit ke konkrétním osobám a podezřelým skutkům. V době, kdy se připravovala soudní řízení šlo navíc o riskantní prezentování těchto informací.

I když šlo o jednou policejní akci, vyústila ve vícero oddělených soudních procesů. V první z nich byli řešeni politici ODS Ivan Fuksa, Marek Šnajdr, Petr Tluchoř, expremiér Petr Nečas, Jana Nagyová a Roman Boček. Podezření se týkalo takzvaných trafik, tedy toho, že daní poslanci se po nátlaku z prostředí vlády měli vzdát svých mandátů výměnou za lukrativní posty ve státní správě. Praktika, kterou bohužel vidíme v různých obměnách také v letech s číslem dvě na třetí pozici, není legální. Nesmí fungovat oficiálně a takový nátlak či návrh nesmí ani zaznít z oficiálních pozic.

Zadržení poslanci byli už po několika dnech, po polemikách o jejich poslanecké imunitě, z vazby propuštěni. Z vězení byli brzy propuštěni i zbylí zadrženi včetně Jany Nagyové. Trafiky dodnes (začátek roku 2021) nebyly prokázány a existují pouze nepravomocná zproštění viny obžalovaných.

Druhou kauzu, kterou soudy řešily samostatně, namířili kriminalisté na Janu Nagyovou, Ivo Rittiga a jeho právníka Davida Michala. Obžaloba se týkala vyzrazení utajovaných informací.
Zjednodušeně řečeno, Nagyová, která měla přístup k utajovaným informacím ve zprávách BIS a dalších zpravodajských a policejních orgánů zjistila existenci dokumentu, kde byl popis vazeb Ivo Rittiga na několik politiků. Informaci měla zobchodovat a vyzradit ji Davidovi Michalovi. Ten měl Rittiga varovat a ten učinil kroky, aby důkazy o svém vlivu zakryl. V lednu 2017 byli všichni tři odsouzeni k podmínkám, ale na podzim 2019 došlo k zvratu a zrušení rozsudku. Žalobce s odvoláním neuspěl a v roce 2020 byli všichni obžalováni definitivně osvobozeni. Prostřednictvím obhájců označili celý proces jen za vykonstruovanou akci, kterou chtěli své místo obhájit elitní policisté a státní zástupci.

Třetí samostatné soudní řízení se týkalo samotné Jany Nagyové. Podle žalobců ovládla úřad vlády a pokud se někdo chtěl potkat s českým premiérem, musel to zařídit přes ní. Za vybavování schůzek přijímala luxusní dary. Policisté však důkazy nesehnali. Nagyovou proto zastupitelství mohlo obžalovat pouze z krácení daní, tedy z toho, že množství luxusního sortimentu nepřiznala ve svém majetkovém přiznání. Soud v roce 2020 řízení zastavil, Nagyová totiž za pozdě připravené daňové přiznání v minulosti dostala pokutu a zákony by ji neumožňovaly trestat dvakrát za stejný skutek.

Z hlediska mediálního zájmu, bulváru a jistě i společenského dopadu byla ovšem nejzajímavější z hlediska závažnosti podezření nejméně podstatná část obvinění - Nagyová měla využívat její pravomoci k boji se sokyni v lásce. Nagyová měla s premiérem aféru, která přerostla v dlouhodobý vztah. K tomu, aby pokazila vztah Nečase s jeho manželkou a měla ho pouze pro sebe, měla využívat neobvyklé způsoby.

Čtěte také:

Kolcun který se zastal Babiše přestane soudit

Jak se vaří knihy. Rozpočet s notami marketingu

Vyhladovět a koupit. Babišova inspirace Ficem

Jana Nagyová (později už Nečasová) společně s dvěma bývalými řediteli Vojenského zpravodajství Ondrejem Páleníkem, Milanem Kovandou a exředitelem odboru kontroly a vnitřní bezpečnosti na Vojenském zpravodajství Janem Pohůnkem byli v březnu 2019 odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody a zákazům činnosti za to, že zneužili zpravodajské mechanismy ke sledování Nečasovy manželky. Samotný Petr Nečas svou novou partnerku chránil lžemi u soudu, za co byl uznán vinným z křivé výpovědi.

Summa summarum ovšem výsledky trestních kauz nedopadly nijak závratně. Pouze podmínkami, pokutami a osvobozenými. Odhlédnouc od podivínství bývalého premiéra Petra Nečase, který svou neschopnosti nechal ohrozit vládu České republiky vlastní romantickou avanturou, a který si manýry připomínajícími komunistické papaláše z minulosti uřízl zřejmě největší ostudu v historii české vrcholové politiky, telenovelová epizoda nebyla ničím, co by zákonitě muselo položit celou vládu.

Ono se to ovšem stalo. Po raziích se vratká vláda rozpadla jako domeček z karet. Zatímco stranu ODS aféra nesmazatelně poznačila, potěšila prezidenta Miloše Zemana, který mohl posílit svou pozici, stejně jako nové hity politické scény včetně Babišova hnutí ANO.

Podle mediálních vyhlášení Petra Nečase byla celá akce Šlachtovou mstou a pokusem o záchranu. Vláda se podle Nečase chystala těsně před policejní akci Roberta Šlachtu odvolat, o čem se dověděl a proto přikročil k rychlému manévru. Obrana elitního policisty je jednoduchá - Nečas je zhrzený a vše si vymýšlí.

Více se dočtete v připravované knize Tomáše Lemešaniho "Z Babiše Burešem"

Odemknout článek

Byznys Biztweet Byznys

  • 5 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb
Top

Standard Biztweet Standard

  • 1 Kredit
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu

Golden Biztweet Golden

  • 10 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb