Jak se vaří knihy. Rozpočet s notami marketingu

Všichni si asi pamatují motto o tom, že bude stát řídit jako firmu. Ta by však zřejmě na rozdíl od státu pod vedením majitele Agrofertu zkrachovala. Od počátku marketingového průniku Andreje Babiše do české politiky patřila k jedním z hlavních argumentů pro jeho svolení znalost financí, byznysový úspěch a erudice v oblasti veřejných peněz.

Ještě před volbami v roce 2013, kdy hnutí Andreje Babiše překvapivě uspělo a vešlo do politického ringu s velmi výrazným věhlasem, sliboval Babiš v kampani i na sociálních sítích plánované ozdravení státního rozpočtu. 

Ten měl podle jeho slov hodně brzy směřovat k vyrovnání - tedy stavu, kdy státní kasa mine tolik kolik vydělá a co víc, hned v prvním vládním období sliboval úsporu 175 miliard korun ročně (částka je zřejmě jeho obsesí, během politické kariéry totiž sumu 170 volných miliard po vládní analýze v rozpočtu nacházel opakovaně). Měl ušetřit státní výdaje, což by vedlo k uvolnění tlaku na rozpočet a k růstu měl přispět také lepší výběr daní, či omezení šedé ekonomiky. 

Publikaci Z Bureše Babišem si můžete objednat v eshope, na tomto linku, či jednoduchým mailem na adrese marketing@biztweet.eu

Právě aura zkušeného manažera, který léta v byznysu trpí hloupá rozhodnutí státu a je ochotný po vládách bez reforem přijít s novým odvážným konceptem bylo tím, co k volbě hnutí ANO přesvědčilo také pravicové voliče v produktivním věku. 

Zmařená šance

Proč ne. Po zklamání z předešlých vlád, navíc po ekonomickém propadu vyvolaném finanční a hospodářskou krizí Velké recese po roku 2008 byli podnikatelé, manažeři, ale i znalí pracující hladoví po ekonomických reformách, obzvlášť takových, které by dávaly smysl a nespočívaly pouze v nikdy nekončících škrtech. 

Škrty v přezaměstnaných úřadech, nadhodnocené platy některých úřednických pozic, či provoz zbytečných ztrátových projektů, však byl, stejně jako je dnes, společně s nulovou penzijní reformou největší chorobou veřejných rozpočtů. 

Očekávání ale opět zkončilo zklamáním. Velmi rychle. Už po prvním roku, kdy se Babiš chopil role v nově vytvořené vládě se vše rozběhlo opačným směrem. Stoupaly státní výdaje, počet státních zaměstnanců a to i na úřednických pozicích a reformy (výjimkou je EET) se odložily na nejasně definovanou budoucnost. 

Většině to nevadilo několik dalších let a někomu z fanoušků Andreje Babiše nevadí dodnes. Marketing má mnoho forem a cílí na různé skupiny. Úspěšný je také v prezentaci pracovního výkonu. V případě ministerstva financí zejména v podobě státního rozpočtu. 

I lidé vyžadující pozitivní ekonomické kroky často trpí nekritickým myšlením, naivitou a pouze povrchní kontrolou výkonu politických představitelů. V případě ministerstva financí a přípravy státního rozpočtu je věc o to náročnější, že běžný člověk není oboznámený s tím, jak dokumentu rozumět. Populisté proto rádi prezentují čísla tak, aby dávaly jistý odkaz, případně nimi manipulují tak, aby vyzněly pozitivně. Takzvaně vaří knihy. 

Připsat jen to co se hodí

Jedním ze základních pravidel marketingového pojetí tvorby rozpočtu je umělé zvyšování příjmů a umělé snižování výdajů. Nejčastějším nástrojem je započítávání položek s pozitivním vlivem na rozpočet ještě před jejich schválením ve Sněmovně, či dokonce na vládě a naopak nezapočítávání položek s negativním dopadem na rozpočet až do doby, dokud nejsou zanesené v legislativě. 

Pokud tedy vláda zvažuje zavedení nové daně, anebo zvýšení některé z daní, v rozpočtu pro příští rok už s příjmy z této položky počítá, i když ještě zákon o opatření neprošel legislativním hlasováním a tudíž není v platnosti (a není jasné zda platit bude).

Naopak, pokud vláda zavádí zrušení, či snížení příjmu - třeba úpravou, či zrušením daňové povinnosti, s výpadkem v příjmech v rozpočtu nepočítá, dokud není zákon po úplném schválení zapsán ve Sbírce zákonů. Někdy se přitom čeká pouze na doběhnutí zákonných lhůt. 

Podobných kousků se opakované dopustil samotný Andrej Babiš coby ministr financí, jeho nástupce Ivan Pilný si snažil zachovat tvář a podobná opatření omezoval, po něm je však v plné míře předváděla Alena Schillerová.  

Nezdravé postupy nejsou ovšem zapříčiněny pouze populistickým postupem ministerstev financí. V českém prostoru za ně může také pořád pokřivené vnímání úspěchu jednotlivých resortů skrz balíky peněz v jejich kasách. Hlavně vinou samotných politiků se úspěchy ministerstev rétoricky rovnají navýšení jejich rozpočtových kapitol. Dochází tak ke slepému navyšování výdajových položek, které daní ministři prezentují jako investice. Ve skutečnosti však velmi často jde o peníze, které resort mine neefektivně, jen proto, aby o ně v příštím rozpočtu nepřišel. V podstatných strategiích i nadále peníze chybí. Odstranění tohoto nešvaru by mělo být stejně normální jako nespotřebovávání peněz na zbytečné výdaje jen kvůli úspěchu tiskových konferencí, na kterých ministři prezentují nekonečná navyšování rozpočtů o miliardy korun vycucány z prstu.  

V případě vlád Andreje Babiše se tento jev ještě rozvinul a samotný Andrej Babiš se v pozici premiéra neustále chlubil růstem výdajů v jednotlivých ministerských kapitolách.

Čísla, která lžou

Od doby, kdy se státní kasa dostala do rukou oligarchy byla také viditelná výrazná tendence politizovat ekonomické analýzy. 

V jiných zemích se má prax tak, že ekonomické prognózy, ale i dílčí a specifické výhledy státu v ekonomických otázkách připravují nezávislé orgány. Kromě národních bank jde nejčastěji o ekvivalenty Národní rozpočtové rady, Nejvyššího kontrolního úřadu, ći vysloveně mimo stát stojících organizací. Bez jejich souhlasu nejde rozpočet prosadit a vláda vítá návrhy na úpravy veřejného hospodaření dle požadavek těchto institucí s nejlepšími daty a mezinárodně ověřenými kvalifikovanými metodami výpočtů. 

Pod mezinárodním tlakem - hlavně z Bruselu byly za tímto účelem zřízené podobné orgány v Česku (Národní rozpočtová rada, Národní ekonomická rada vlády) a na Slovensku (Hodnota za peniaze, Inštitút finančnej politiky, Rada pre rozpočtovú zodpovednosť). Obě země se však rozhodly držet starých přístupů a nerespektovat nezávislé instituce ve stylu “vyhraj volby můžeś všechno”. 

Příkladem pro Čechy byli Slováci, kteří jako členové eurozóny zřídili nové instituce pod tlakem monetárních partnerů dřív. Vláda Roberta Fica se však ke kritice ze strany odborníků stavěla tak, že je zesměšňovala a zcela ignorovala. Z tohoto jednání, které se míjí smyslu zřizování dohledových orgánů se inspirovaly také vlády, ve kterých figuroval Andrej Babiš. 

Čtěte také:

Vyhladovět a koupit. Babišova inspirace Ficem

Mražené pečivo čeká boom. Na vlně se veze také Andrej Babiš

Babišovy koblihy. Jak Agrofert ovládl československé pečivo

Politici se pravidelně snaží zpochybňovat negativní aspekty nezávislých ekonomických odhadů a při vlastních prognózách zcela ignorují připomínky nezávislých orgánů a institucí. Nejčastější je politizování a manipulace odhadu příjmů. Podle ministerstva financí je odhad příjmů značně růžovější než reál, který ukazují data. 

Jednoznačně nejnebezpečnější je pak plná a takřka nekontrolovaná moc českých politiků nad státním dluhem. Nebýt základních rozpočtových pravidel, která neochotnému Česku nanutil Brusel, neexistovaly by takřka žádné dluhové brzdy českých vlád. V roukou populistů jde o velmi nebezpečný stav, který kvůli krátkodobému nerozvážnému a naivnímu rozhodování voličů dokáže poznačit několik dalších generací. 

Rozpočet není perpetuum mobile

Platit sociální benefity a dobře vypadající opatření pro občany z jejich vlastních peněz se zalíbilo už coby ministrovi financí také Andreji Babišovi. Když se minuly inkasované peníze z daní, občany zadlužil. Hned v první vládě a prvních letech. Rétorika o plánu na vyrovnaný rozpočet mu vydržela pouze pár měsíců.  

Sen o tom, že stát nemine víc než na co má, se nesplnil navzdory rekordně dobrým ekonomickým časům. Naděje defintivně padly na vrcholu konjunktury, když se vláda Andreje Babiše neodhodlala srovnat veřejné peníze ani po historickém příjmovém rekordu. Za pár měsíců přišla koronakrize a řeči o odpovědném hospodaření přestaly kohokoliv zajímat. 

Návrhy rozpočtů s 500 a 320 miliardovými schodky, nechaly handrkování o desítkách miliard upadnout v zapomnění. Výrazné zvýšení státního dluhu souviselo podle vlády s náklady na drahé sanování ekonomických škod vyvolaných opatřeními souvisejícími s epidemií koronaviru. Bylo by politickou sebevraždou pouštět se do vážné kritiky a proto zaznívaly pouze strohá upozornění na to, že vypůjčené peníze nemají jasně pojmenován cíl a existují pochybnosti o tom, že budou opravdu využity pouze na stimulaci ekonomiky. Když Andrej Babiš začal těsně před krajskými volbami v roku 2020 skloňovat takzvané “rouškovné” důchodcům, bylo zřejmé, že jde o relevantní pochybnosti. 

Měl by se nad nimi zamýšlet každý volič. I sympatizant Andreje Babiše. Rétorika, že je lepší peníze si půjčit a rozdat lidem než je nechat ležet v abstraktních institucích není racionální. Rozpočet není perpetuum mobile. Pokud si půjčuje, bude to muset vracet, vynakládat další peníze na obsluhu dluhu. Na tyto výdaje potřebuje zvýšit příjem. A ten nejčastěji znamená více příspěvků od občanů. Populisté sice nezaútočí na DPH u piva nebo vepřového, zcela jistě však najdou třídního nepřítele - nejčastěji podnikatele. Ty zatíźí natolik, že zaměstnavatelé zákonitě uberou na mzdách, či benefitech pro zaměstnance, nebo je rovnou propustí. Nepřímo se tak na volební dárky stejně poskládá volič. Pouze svou korunu přesune do rozpočtu přes několik dalších šrajtoflí. 

 

Tomáš Lemešani
Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Odemknout článek

Byznys Biztweet Byznys

  • 5 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb
Top

Standard Biztweet Standard

  • 1 Kredit
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu

Golden Biztweet Golden

  • 10 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb