Povolání řidiče taxislužby je krizi navzdory pořád žádanou profesí. Co zájemce o řízení taxíku, nebo provoz taxislužby potřebuje?
Poskytování taxislužeb je upraveno primárně zejména právními předpisy přijatými na národní úrovni, ale rovněž v tomto případě mají municipality pravomoc určovat další podmínky, pokud jde o kvalifikační požadavky na řidiče či sazby jízdného.
Klíčovým právním předpisem upravujícím oblast taxislužeb v České republice je zákon č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů. I když současná legislativa neupravuje konkrétní oblast sdílené ekonomiky se zaměřením na sdílení jízd či sdílení vozidel, předpokládá se, že pokud řidič vykonává dopravní činnost za účelem dosahování zisku, spadá automaticky pod regulu stejné právní úpravy jako taxislužby. Dalšími právními předpisy ovlivňujícími poskytování taxislužeb, jsou živnostenský zákon č. 455/1991 Sb., Zákoník práce č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 526/1990 Sb. o cenách ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/199 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.
Municipality mohou vydávat vyhlášky, stanovit některá dodatečná pravidla pro poskytování služeb provozovatelům taxislužeb, přičemž vyhlášky mohou požadovat od řidiče, aby před zahájením poskytování osobní dopravy touto formou složil zkoušky z místní geografie, ovládání taxametru a právních předpisů upravujících taxislužby a ochranu spotřebitele. Zároveň může formou vyhlášky určit formu zkoušky, standardní formu osvědčení po úspěšném absolvování zkoušky a dobu platnosti osvědčení. Municipality jsou také oprávněny vydávat nařízení o maximálních sazbách jízdného, které si mohou jednotlivé taxislužby v příslušné oblasti účtovat. Pokud přemýšlí osoba nad poskytováním služeb v oblasti dopravy osob jako podnikatelskou činnosti, musí získat koncesi (zvláštní živnostenské oprávnění). Koncesi musí získat OSVČ i provozovatelé taxislužeb, přičemž nutnost její získání se nevztahuje na řidiče taxislužby zaměstnaných v pracovním poměru s dopravcem. Předmětem koncese je ve smyslu zákona "silniční osobní doprava, při níž se používají vozidla určená pro přepravu až devíti osob včetně řidiče. Poskytovatelé služeb mohou požádat o koncesi na kterémkoliv Živnostenském úřadě, přičemž musí uhradit poplatek 1 000 Kč. Živnostenský úřad má následně 30 dní na vydání koncese po splnění kritérií stanovených živnostenským zákonem. Na udělení koncese musí žadatel splnit 3 základní podmínky - musí být starší 18 let, má úplnou právní způsobilost a má čistý trestní rejstřík. Žadatel je dále povinen předložit potvrzení o odborné způsobilosti.
Každý řidič taxislužby, bez ohledu na to zda provádí toto povolání jako zaměstnanec nebo OSVČ, musí být držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Řidič proto musí požádat Dopravní úřad o povolení výkonu povolání řidiče taxislužby podle bydliště (s podáním žádosti je spojen administrativní poplatek ve výši 500 Kč. Úřad následně opět po uplynutí přibližně 30 dnů od podání žádosti vydá povolení, pokud žadatel splnil všechna kritéria. V případě řidičů taxislužby je podmínka dosažení minimálního věku 21 let a splnění obecné způsobilosti řidiče taxislužby. Povolení vykonávat profesi řidiče taxislužby je nepřenosné a platí 5 let. Řidiči taxi musí zaregistrovat své vozy do registru vozidel taxislužby, přičemž registraci provádějí samotní řidiči vlastním jménem, pokud jsou také dopravci nebo na jméno dopravce, pokud je řidič taxi zaměstnán u dopravce. Dopravce musí zajistit, aby vozidla používaná v rámci poskytovaných služeb byla vybavena žlutým střešním světlem se slovem "TAXI" i na přední a zadní straně vozidla. Tato povinnost i po novele zákona o silniční dopravě zůstala v platnosti v případech, pokud bude řidič taxislužby přijímat objednávky osobně na ulici nebo prostřednictvím dispečinku přes fyzického operátora. V případě, že budou objednávky realizované přes webové stránky či mobilní aplikaci online bez zásahu fyzického operátora, vozidla taxislužby nemusí být označena žlutým nápisem a stačí mít pouze evidenční nálepku vydanou dopravním úřadem. Dále musí být označeny jménem a příjmením nebo obchodním jménem dopravce umístěným na vozidle takovým způsobem, aby se cestující mohli seznámit s těmito informacemi před samotným zahájením jízdy. Povinnou výbavou vozu je i aktuální výpis z registru vozidel taxislužby a taxametrem vyhovujícím požadavkům stanoveným zvláštním předpisem, který je vybaven paměťovou kartou, měřícím převodníkem na ujetou vzdálenost a tiskárnou na doklady.
Důležitou součástí výbavy jsou také záznamy o dopravě a provozu vozidla, které se novelou ruší. Zákon v České republice stejně tak nestanovuje požadavky na barvu vozidla ani jiné technické specifikace a požadavky na vozidlo. Dopravci nemají ze zákona povinnost pojišťovat se vůči odpovědnosti za škodu. Řídí se pouze obecnými pravidly upravujícími povinné zákonné pojištění a havarijní pojištění. Stejně tak zákon podrobněji neupravuje pravidla týkající se údržby vozidel taxislužby.
Dopravci zajišťující taxislužby musí být podle Živnostenského zákona držiteli koncese, na níž získání potřebují splnit všeobecné i zvláštní podmínky podle zmíněného zákona. Obecnými podmínkami jsou věk nejméně 18 let, způsobilost k právním úkonům a čisté záznamy v rejstříku trestů. Kromě toho dopravci prokazují svou odbornou způsobilost na Živnostenském úřadě osvědčením o odborné způsobilosti k provozování silniční dopravy, kterou vydává příslušný dopravní úřad po složení písemné zkoušky.
Čtěte také:
V případě řidičů vozidel taxislužby se požaduje získání povolení řidiče, jehož stáří je nejméně 21 let a je spolehlivý. Řidič se považuje za spolehlivého, jestliže nebyl:
za posledních 5 let dva a více krát potrestán za přestupek nebo jiný správní trestný čin spáchaný při práci řidiče taxislužby, případně pokud účtoval cestujícímu za dopravu více než bývá standardní částka, porušil cenové předpisy, nevedl evidenci záznamů o přepravě či nevydával potvrzení o platbě za uskutečněnou dopravu cestujícímu,
sankcionován za řízení vozidla ve stavu neschopnosti řídit po konzumaci alkoholu nebo jiné návykové látky případně se odmítl podrobit dechové nebo jiné zkoušce na přítomnost alkoholu nebo drog v dechu či krvi,
sankcionován za posledních dvanáct měsíců za odmítnutí povolení k provedení řidiče taxislužby,
odsouzen za konkrétní trestný čin nebo
mu nebylo zakázáno vykonávat práci řidiče taxislužby.
Do novely zákona o silniční dopravě měly municipality v České republice právo požadovat od řidičů taxislužby splnění dodatečných kritérií. Tato možnost se novelou zákona zrušila a v současnosti již nemohou přikazovat taxislužby konkrétní podobu vozidla (barvu či velikost) a stejně tak od nich nemohou požadovat úspěšné vykonání zkoušky z místní geografie a právních předpisů upravujících provozování taxislužby. Zrušením těchto pravomocí se však přesouvá povinnost na provozovatele taxislužby, kteří budou osobně odpovídat za to, že pro ně budou pracovat řidiči se všemi oprávněními.
Všichni profesionální řidiči, včetně taxikářů, musí pravidelně chodit na lékařské prohlídky. Do dosažení věku 50 let musí řidič podstoupit lékařskou prohlídku každé 2 roky, zatímco řidič po dosažení věku 50 let musí absolvovat zdravotní prohlídky každý rok (první lékařskou prohlídku je povinen absolvovat každý řidič ještě dříve než začne vykonávat své povolání). V České republice neupravují právní předpisy podmínky a formu realizování objednávek zákazníky, proto se objednávky realizují telefonicky prostřednictvím dispečinku, online prostřednictvím mobilních aplikací případně osobně na ulici. Hlavní město Praha svým nařízením z roku 2006 definovalo požadavky na dispečinková střediska, barvu vozidel, maximální věk motorového vozidla či zákaz kouření ve vozidlech a nutnost mít automobil vybavený klimatizací. Tato pravidla však novela zákona ve smyslu výše uvedených změn zrušila. Na celostátní úrovni neupravuje žádný právní předpis tarify jednotlivých jízd. Jednotlivé municipality však mají možnost stanovit obecným nařízením výši cenových limitů na jednotlivé jízdy (tuto možnost využívá hlavní město Praha).
Práva cestujících upravuje několik právních předpisů, mezi ty základní patří zákon o ochraně spotřebitele. Zároveň mezi základní práva cestujících, na které mají nárok a mají je chránit před nekalou soutěží, je nárok nato, aby byla vozidla řádně označena evidenční nálepkou případně nápisem TAXI, používala elektronickou aplikaci nebo používala certifikovaný taxametr.
V České republice stále neexistuje právní úprava zaměřena výlučně na oblast sdílené ekonomiky v kontextu sdílení automobilů či sdílení jízd. Novela zákona však vytvořila podmínky pro rozvoj sektoru sdílené ekonomiky umožňující realizaci objednávek přes online digitální platformy, které novela zákona považuje za zprostředkovatele. Zároveň ve prospěch digitalizace sektoru mluví také snižování administrativní zátěže a zrušení dodatečných požadavků kladených na řidiče z úrovně municipalit.
