Kellner v privatizaci. Jak se kalila mocná PPF

Kellner a spol. začínali v malém. Alespoň tvrdí, že spočátku nešlo o žádný kalkul budování jednoho z nejmocnějších impérií ve střední Evropě, ale opatrný vstup do prostředí, které vnímali jako divoké a postupovali proto krok za krokem.

 

První kapitál – údajně 40 milionů korun – pocházel od dvojice funkcionářů státního podniku Sklounion Teplice. Šlo o Štěpána Popoviče a Stanislava Přerosta. Oba dodnes vysvětlují proč se coby prominentní státní úředníci rozhodli půjčit tehdy bezejmennému zájemci o privatizaci na onu dobu slušný balík peněz. Předmětem zájmu je jistě i původ peněz, to, kdo jim částku pro neznámého podnikatele umožnil uvolnit.

Nutno dodat, že něco jako transparentnost tehdy neexistovalo. Dlouhá léta se nevědělo, kdo vůbec za PPF stojí. A to ani v době, kdy už skupina hrála skutečně vysokou ligu.

I v případě dvojice investorů byly alespoň střípky o jejich finanční injekci prozrazeny až později, kdy bylo nutné veřejnosti ozřejmit, kdo za skupinou stojí. Štěpán Popovič tehdy přišel s informaci o 40 milionech podmíněných kapitálovým vstupem do podniku. Jenom stručně zazněla také informace o tom, že do fondu vstoupil také bývalý Kellnerův nadřízený obchodní partner Milan Maděryč.

Skupina už v roce 1993 získala v prvním kole kuponové privatizace 1,4 procenta bodů což ji umožnilo ovládnout zhruba dvě stovky podniků v hodnotě pěti miliard korun. Nepoměr mezi investicemi a objemem podniků s údajnou hodnotou 5 miliard korun nebyl vysvětlen. Stejně bylo a je možné polemizovat o skutečném počtu podniků s podílem PPF v počátcích privatizace. Objemně prezentovaný nájezd se mohl hodit marketingu a budování důvěryhodnosti před dalšími obchodními kroky.

"Probíhaly aukce, kde se za podniky platilo kupóny. Nejprve jsme o sobě museli dát vědět a přitáhnout pozornost a hlavně držitele kuponových knížek. Potom bylo potřeba se probrat zhruba dvěma tisíci podniky a najít ty správné. Na to jsme měli kombinaci mladých studentů a ekonomů ze starší školy, pány, kteří zažili předsocialistickou ekonomii," vzpomíná v rozhovoru pro seznamzpravy.cz na začátky jeden ze zakládajících partnerů Kellnerových fondů Ladislav Bartoníček.

Čtěte také:

Kellner - Vinkler - Maděryč. Jak vznikl zárodek PPF?

Korona postihla projekt "hedvábné stezky". Zasáhne i Kellnera a změní čínskou strategii

Kellnerův kamarád do deště Milan Vinkler

Příběh jednoho ze zakladatelů fondu nevyznívá po letech tak ohromně, jako šířila marketingová aura kolem PPF v minulosti. Bartoníček přiznává, že mu bylo ekonomické soukromé vzdělání k ničemu, bylo tehdy nevyhnutné jednat bezhlavě a hned. Výsledkem bylo nakoupené nesourodé portfolio firem bez jasnější vize co s nimi. Tam se skupina učila konsolidovat. Propouštět, zavírat, prodávat, restrukturalizovat.

"Za kupony jsme získali akcie firem a s těmi se obchodovalo. Buď přes trh, nebo jsme kupovali bloky akcií od ostatních fondů. Trvalo nám jistou chvíli dobrat se k tomu, že dává smysl za poslední procento do 51 procent dát víc peněz v přepočtu na akcii, než kolik stála ta předtím. Protože teprve toto procento dává možnost s podnikem pracovat a je tam majoritní prémie." popisuje jak se učili holé základy akvizičních principů.

Parta z PPF tedy navzdory prominentnímu vzdělání a zkušenostem ze socialistického obchodu mimořádnými byznys znalostmi nevynikala. Učila se a využívala marketingu společně se známostmi. Uměla být také tvrdá. Takřka všude, kde vkročila, následovaly konsolidační škrty, změna manažmentu, či ještě razantnější zásahy.

Tomáš Lemešani, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Odemknout článek

Byznys Biztweet Byznys

  • 5 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb
Top

Standard Biztweet Standard

  • 1 Kredit
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu

Golden Biztweet Golden

  • 10 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb