Střední Evropa příkladem pro starý kontinent? Snad ne

Hodiny řečí o chytrých řešeních krizových scénářů neguje jedna jízda vlakem z východu Slovenska do Prahy.

Skutečně. Při odjezdu na jednání na Slovensko mi v hlavě vznikla těsně po umožnění cestování mezi zeměmi odvážná myšlenka zkusit zkonstruovat slovenskou dovolenou na trase Bratislava - Malá Fatra - Košice. Vyšlo to. Vše se zabookovalo a zpočátku měl člověk pocit, že cestuje s lidmi, kteří nechtějí, aby šlo o jejich poslední letošní mezistátní výlet.

Všichni Slováci směrem na Slovensko dodržovali maximální možný sociální distanc a hygienická opatření. Šlo zřejmě ve sto procentech o Slováky z Česka, byli tedy dostatečně poučeni o tom, jak může podceňování situace dopadnout.

Opačný směr ovšem ukázal na krátkou paměť národů. Nejprve velké skupiny českých turistů z Tater, kteří do vlaku nastoupili bez roušek a několik hodin pendlovali s pivem mezi kamarády, kteří byli roztroušeni po celém vlaku. Záhy také rezignace Slováků, kteří byli frustrováni z toho, že se hodiny potí pod rouškou zatímco vedle nich sedí parta uřvaných výletníků, které na nerespektování hygienických opatření nikdo neupozorňuje. Summa summarum, třetina vlaku putujícího mezi ohnisky nákazy ve dvou zemích (Kysuce, Karvinsko) bez roušky a jakékoliv snahy chránit sebe a své okolí. 

Laxnost přístupu obyvatelstva je zrcadlením přístupu politiků. V Česku, stejně jako na Slovensku se vládní garnitury chlubí zdánlivě nejlepšími výsledky zdravotního zvládnutí pandemie. Statistiky a metriky použily odlišné, nicméně skutečně mírnější projev pandemie na našem území nutno potvrdit. 

Dobrá čísla byly výsledkem bezprecedentních opatření omezujících obyvatelstvo na svobodě. Ekonomické ztráty byly nevyhnutné a společnost tomu rozumí. Velká část populace dokonce akceptuje, že v důsledku opatření ztratila zaměstnání a s argumentem o největší globální krizi od druhé světové války jde dál. 

Politici, kteří si často uzurpovali také rozhodovací a mediální prostor přináležící zdravotním odborníkům ujišťovali, že po tvrdé příučce od korony budou na další krizové scénáře připraveni lépe. 

V Česku i na Slovensku se stala mantrou takzvaná chytrá karanténa. V Česku si na ní postavil politickou kariéru kariérní odborník na zdravotnictví Roman Prymula. Na Slovensku karanténu na sociálních sítích žhavil premiér Igor Matovič. Výsledky ovšem chybí a ani dnes neexistuje něco jako celoplošně fungující chytrá aplikace, která by bez přehnaného zásahu do osobní svobody jednotlivce dokázala monitorovat relevantní výskyt nákazy v populaci, či její varování. 

Podobně nejasně se rozplynuly také vládní strategie o plošném testování. Mnoho provozů schopných testy dělat přestalo agendu vyřizovat. Málo podezření na chorobu a málo paniky nepřináší komerční smysluplnost provozu. Právě zde ovšem může sehrát roli stát, který může vymyslet systematickou síť spolupracujících soukromých laboratoří připravených nejen v případě vypuknutí další vlny koronavirové epidemie urychleně jednat.   

Čtěte také:

Nové pořádky starým myšlením

Šest let nestačí. Babiš důchodovou reformu nezvládá

Bokem zůstaly také projekty operativního zásobování zdravotnickým materiálem, či chytrého řízení agendy mezinárodních cestujících. Hodinové tiskové konference byly zkrátka o ničem. Nic ze slibů se nenaplňuje a vše zůstalo při starém. 

Venku je konečně hezky, všichni chodí na výlety a do klidu se hodily také vládní kabinety. Také proto si dnes nikdo nevšímá růst počtu nákaz v Česku a na Slovensku. Nikdo se také nezajímá o to, co státy pro případné zhoršení situace připravuje. Chybí informace, konkrétní projekty a krizové štáby někdy s hlubokým výdechem končí. 

Vše, co si pro opětovný návrat korony, či příchod budoucích krizí vlády Česka a Slovenska připravily jsou překřížené prsty na rukou a víra, že nám pomůže vyšší síla. Andrej Babiš už hasí jeho zhoubný vliv na pozice Česka v Evropské unii a připravuje se na příští parlamentní volby. Igor Matovič pouze lakonicky říká, že až se epidemie vrátí, zase zemi pod Tatrami vypne. Vše s ignoraci faktů o nepřímých úmrtích způsbených nouzovým stavem, či ekonomických a psychologických dopadech na populaci. 

Pro upřímnost výpovědi nutno dodat, že jsem sám patřil ke vzorku lehkomyslné populace, která, jak se ukázalo zcela není připravena na příchod skutečných populačních problémů. Nejen týdny, ale i dny před skutečnou explozi koronakrize na mně varování úřadů  nefungovala. Snad proto, že byla tlumočena představiteli, kterých jsem během práce viděl lhát v zcela flagrantních rozměrech nespočetně krát.

Po tom, co se v březnu stalo a chaosu, který nastal jsem ovšem svou odpovědnost přehodnotil. Nejde pouze o roušky, ale vědomí toho, že to jak žijeme značně ovlivňuje naše možnosti v budoucnosti. Ne všechno zůstane v hospodě a ne vždy si za vlastní lehkovážný přístup neseme odpovědnost pouze sami.

Programová sebestřednost opravdu není správná. To jak žijeme ovlivňuje společnost, ve které žijeme a jsme na ní závislí. I kdyby se člověk choval jako největší samotář, jeho život ovlivní to, jak se vede společnosti jako celku. Nezapomínejte na to v běžném životě. U hromžení bez práce na samotě bude pozdě.

 

Tomáš Lemešani, podpořte nás nákupem v našem eshopu