Scénáře vývoje Evropské unie: Institucionální reforma Evropské unie

Situace, v níž se nová Evropská unie ocitne po změnách vyvolaných Brexitem, či nově koronavirovou krizi, bude v mnoha ohledech nepoznaná. Ať se uz začne naplňovat kterýkoliv scénář, vyplývající ze současných možností a hrozeb, už nyní je jasné, že mnoho věcí projde změnami a nebude stejných jako v době klidné kontinuity.

Podle vývoje souběhu některých faktorů, vyvolaných hlavně nacionalistickými odstředivými tendencemi v některých členských státech, lze očekávat že Evropská unie přijde po dlouhé době s reformou vlastních struktur. Právě dosavadní kompetence evropských institucí totiž ležely a často stále leží v žaludku evropským populistům. Pokud jim bude chtít Unie vzít vítr z plachet, bude zřejmě alespoň do jisté míry muset naplnit známé a často opakované zaklínadlo "Evropská unie musí projít reformou".

I ta má však množství odstředivých a dostředivých možností, přičemž to, ke které se Unie přikloní, lze předpovědět zatím pouze omezeně. Pokusíme se však o to. Víme totiž jako přemýšlejí jednotlivé evropské instituce. Své plány zveřejnili v některých dokumentech a deklaracích. Známe také postoje a tendence v jednotlivých členských státech.

Evropská rada

Odchod Spojeného království bude mít vážné následky na charakter a politiku Evropské unie. Většina, pokud ne všechny zbývající členské státy mají obavy z rizika rozšiřování euroskepticismu a více konkrétních problémů, které z tohoto stavu vyplývají.

Podle Francise Jacobse jsou právě obavy členů Unie základním stavebním materiálem, ze kterého bude evropská institucionální reforma postavená.

První reakci vlád členských zemí Evropské unie po referendu ve Spojeném království bylo dohodnout svou pozici, ukázat, že jsou spíše sjednoceny, jako rozdělené, že se zavázaly k hodnotám a strukturám Evropské unie a chtějí pokračovat jako její členové i po odchodu Velké Británie.

Prvním hlavním prohlášením bylo prohlášení z Prahy z 16. září 2016. Vedoucí představitelé evropských zemí připustili, že potřebují zlepšit komunikaci se
svými občany, vnést více jasnosti do svých rozhodnutí a používat jasný a upřímný jazyk. Unie také potřebovala "napadnout zjednodušující řešení extrémních nebo populistických politických sil ".

Co s článkem 50

Další příležitost k novému nastavení základních principů Evropské unie přišla v březnu 2017 přes Římské prohlášení u příležitosti 60. výročí smluv o založení Evropského společenství. Deklarace zavazuje země k Římské agendě, tedy hlavně spolupracovat na dosahování obecných cílů bezpečné Evropy, Evropy, které se daří a udržitelné Evropy, sociální Evropy a silnější Evropy na globální scéně.

Objevily se i jeden nebo dva náznaky problémů, kterým budou země čelit při plnění tohoto programu a uznání, že by se rozhodnutí měla přijímat na správné úrovni. Měla by existovat větší transparentnost a flexibilita směrem k obavám občanů a lepší spolupráce s národními parlamenty.

Výše uvedené obecné zásady a různé národní obavy se odrážejí v pokynech Evropské rady pro jednání o stažení z trhu podle článku 50. Jakákoliv následná dohoda o volném obchodu by měla být vyvážená, ambiciózní a rozsáhlá, ale nemůže představovat účast na jednotném trhu nebo jeho částech, protože by to narušilo integritu a řádné fungování Evropské unie.

Čtěte také:

Česko připravuje novou strategii pro celoživotní vzdělávání. Jak je na tom dnes?

Scénáře vývoje Evropské unie: Plán Juncker

Evropská energie. Unie hledá cestu k soběstačnosti

Kromě toho je Unie připravena zvážit navázání partnerství v jiných oblastech než v obchodě, zejména v boji proti terorismu a mezinárodnímu zločinu, jakož i v oblasti bezpečnostní, obranné a zahraniční politiky. Velký důraz se klade na potřebu vhodných opatření pro řešení a prosazování sporů, včetně úlohy Evropského soudního dvora. V pokynech se nakonec zohledňují i některé velmi specifické národní obavy, zejména ty, které vyjádřilo Irsko, ale i jiné, jako například statut Gibraltaru a otázka britských suverénních základen na Kypru.

Kromě reakcí vyvolaných Brexitem prochází Evropská rada změnou postojů i v rámci některých dalších částečných faktorů. Jde například o spor starších a mladších členských států.

Starší proti mladším

Ty mladší během Junckerovy Komise opakovaně vyjadřovali názor, že si starší členské státy prostřednictvím silnějších pozic v Evropské komisi zařizují politiku Unie podle sebe. Někteří premiéři, jako například český Andrej Babiš, proto žádají, aby se některé pravomoci z Evropské komise přenesly na Evropskou radu, kde mají jednotlivé členské státy silnější slovo.

Po volbách do Evropského parlamentu a sestavení nové Evropské komise to však nevypadá na to, že by se síly přeskupily. Naopak, útočná politika některých členských států z východu Evropské unie vyvolává proti-reakci starších členů, kteří v mnoha mocenských otázkách odsunuly kritické členské státy na vedlejší kolej.

Starší členské státy navíc označují kritickou politiku některých členských států z východní hranice Společenství za hlavní brzdnou sílu evropských reforem. právě naopak proto navrhují zavádění silnějších pák pro prosazování politiky zemí s početnějším obyvatelstvem.

 

Tomáš Lemešani, podpořte nás nákupem v našem eshopu

Text je součásti analýzy pro Republikovú úniu zamestnávateľov 

Odemknout článek

Standard Biztweet Standard

  • 1 Kredit
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
Top

Byznys Biztweet Byznys

  • 5 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb

Golden Biztweet Golden

  • 10 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb