Evropská energie. Unie hledá cestu k soběstačnosti

Energetika a energetická spolupráce je od samotného počátku součásti absolutního základu projektu Evropské unie.V návaznosti na tlak klimatických změn a mezinárodního rozměru odpovědného a postupného přístupu k jejich řešení spustila Evropská komise v únoru 2015 novou strategii s cílem poskytnout obyvatelům Unie bezpečný, udržitelný, konkurenceschopný a cenově dostupný přístup k energetickým zdrojům.

 
Tento krok přímo v podobě pružné energetické unie byl zároveň jedním ze základních cílů bývalého předsedy Evropské komise Jeana-Claude Junckera.
 
Největší současnou výzvou přímo navazující na tuto strategii je požadavek pro všechny členské země Evropské unie na vypracování plánu pro období 2021 až 2030, pokrývajícího pět základních pilířů budoucího fungování energetické unie.
 
Těmi jsou:

  • 1. Diverzifikace energetických zdrojů s cílem zvýšení energetické bezpečnosti členských zemí.

  • 2. Odstraňování technických a regulačních překážek s cílem dosažení maximální možné integrace mezinárodního trhu s energiemi.

  • 3. Snižování závislosti na importu energetických zdrojů prostřednictvím zvyšování efektivity jejich spotřeby.

  • 4. Zavádění legislativních opatření vedoucích k dekarbonizaci ekonomiky.

  • 5. Podpora výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti při vývoji technologií s příznivým dopadem na životní prostředí.

Evropská unie je úspěšným producentem různých energetických zdrojů - dominantně v oblasti obnovitelných zdrojů energie a jaderné energetiky.

Obě kategorie tvořily v roce 2017 největší oblasti její energetické produkce - obnovitelné zdroje 30% a jaderná energetika 28%. Následovala pevná paliva (19%), zemní plyn (14%) a ropa (10%).

Index závislosti

Dominanci produkce jednotlivých energetických zdrojů se v jednotlivých členských zemích liší v návaznosti na ekonomické a přírodní podmínky: obnovitelné zdroje dominují na Maltě, Kypru, v Portugalsku a v Lotyšsku jaderná energetika ve Francii, Belgii a na Slovensku, pevná paliva v Polsku, Estonsku, Řecku a v České republice, zemní plyn v Nizozemsku,
ropa v Dánsku.
 
Navzdory jedné z klíčových ambicí energetické unie, kterou je udržitelnost vlastních zdrojů, platí že od roku 2014 více než polovinu energetických zdrojů dováží ze třetích zemí. Tuto závislost ilustruje index závislosti, který se počítá coby podíl čistého energetického importu a celkové energetické spotřeby daného subjektu (tvořené součtem celkové produkce a importované energie). 
 
Čtěte také:
 
 
 
 
Pro různé členské země jeho hodnota odráží jejich specifické podmínky - zatímco malé země jako Malta, Lucembursko a Kypr jsou na importu energie závislé z více než 95%, pobaltské země Estonsko a Dánsko méně než 15%.

Závislost na Rusku

Země Unie jsou dlouhodobě závislé na dovozu tří komodit, z nichž výrazně dominuje ropa. Právě v jejím případě je Unie schopna z vlastních zdrojů dlouhodobě pokrýt jen o málo více než 10% svých potřeb a je tedy do značné míry závislá na dovozu ze třetích zemí - převážně z Ruska, Norska, Iráku, Kazachstánu, Saúdské Arábie a Nigérie.
 
Kromě ropy, která tvořila více než dvě třetiny celkového dovozu Unie v roce 2017 importovala ještě zemní plyn (26% celkového dovozu) a pevná paliva (8%). 
 
U všech těchto komodit nachází EU dlouhodobě největšího obchodního partnera v Rusku. Toto obchodní partnerství pokrylo v roce 2017 více než 30% celkového dovozu ropy a téměř 40% dovozu zemního plynu a pevných paliv.
 
 
Odemknout článek

Standard Biztweet Standard

  • 1 Kredit
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
Top

Byznys Biztweet Byznys

  • 5 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb

Golden Biztweet Golden

  • 10 Kreditů
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu
  • Objednávka služeb