Spolumajitelé Elmo-Trade Tomáš Martiník a Petr Poppel se na přelomu roku stali jednateli firmy Plastika Pipes. Elmo-Trade drží podle údajů agentury Finstat 50 procent akcií společnosti. Zbytek drží slovenská firma Plastika Juraje Širokého.

Ten tedy do svého byznysu pustil jednoho z největších regionálních konkurentů. Ztratil tak kontrolu nad svou vlajkovou lodi. Plastika ve městě Nitra byla jedním z nejlukrativnějších podniků, které kontroverzní sponzor Vladimíra Mečiara a Roberta Fica privatizoval.

Plastika se zabývá zpracováním plastických látek. Výrobky firmy směřují do stavebnictví, potravinářství, elektrotechniky, ale také automotive. Skladování, distribuci a prodej výrobků zajišťuje na území České republiky dceřina firma Plastika Bohemia.

Elmo-Trade vznikla v roce 1993. Do roku 2006 byla pod značkou Uponor Czech českým zastoupením finského koncernu Uponor OY. V roce 2006 se přejmenovala na Maincor a byla součástí německé skupiny Maincor AG. Od roku 2016 už pod jménem Elmo Trade spolupracuje s českou firmou Elmo Plast. Kromě obchodu teď získává také výrobu v Nitře.

Prodejce podílu v Plastice a nově partner Elmo-Trade - Juraj Široký - patří k nejkontroverznějším slovenským podnikatelům. Jeho firma Váhostav je odpovědná za slovenskou stavební krizi z roku 2015. Společnost přestala platit svým menším dodavatelům při výstavbě dálnice D1. Důvodem neplacení prý bylo, že výstavba dálnice byla vysoutěžená pod cenou. Později však vyšlo najevo, že firma má neudržitelné dluhy. Jen závazky, které se dostaly do médií, dosahovaly hodnoty 54 milionů eur, tedy asi 1,5 miliardy korun.

Státní výkup

Váhostav proto vyhlásil restrukturalizaci, při níž měli malí věřitelé přijít o téměř všechny pohledávky. Podle původního plánu splacení pohledávek měli nezajištění věřitelé dostat 15 procent dlužných částek. Banky měly získat 100 procent. Později si dodavatelé Váhostavu vybojovali alespoň 18,75 procenta.

Nespokojenost malých firem, ze kterých mnoho směřovalo kvůli Váhostavu ke krachu, vytvořila nebývalý precedent. Stát nabídl, že při dobrovolném odstoupení pohledávek pro Slovenskou záruční a rozvojovou banku dostane věřitel 50 procent nevyplacené částky. Ficův kabinet tak de facto zaplatil z peněz daňových poplatníků dluhy soukromé firmy, která je navíc podle mnohých náznaků sponzorem strany SMER SD dlouholetého premiéra.

Jméno Juraje Širokého bývalo v minulosti spojováno také s Hnutím za demokratické Slovensko. Například spis Gorila jej označuje za blízkého přítele Ivana Gašparoviče, exprezidenta a v minulosti pravé ruky Vladimíra Mečiara. Právě během let „mečiarismu“ měl spolu s Viktorem Koženým tunelovat takzvané Harvardské fondy a přesouvat z nich peníze do daňových rájů.

Čtěte také:

E-commerce firma Zoot míří do insolvence

Hospodářská komora: Stát nevytváří motivační programy pro podnikatele po krachu

Češi chtějí ovládnout srbského výrobce barev

Kromě štědrých zakázek od státu, které Váhostav dostává navzdory finančním problémům, je Široký známý jako majitel hokejového Slovanu Bratislava.

Za první Ficovy vlády získal podnikatel státní zakázku na rekonstrukci národního hokejového stadionu Ondreje Nepely v Bratislavě. Stát mu za to zaplatil téměř sto milionů eur, tedy asi 2,7 miliardy korun. To ze sportoviště udělalo nejdražší zimní stadion na metr čtvereční v Evropě. V rozporu s původními plány navíc Široký k areálu přistavěl v rámci zakázky hotel, který později většinově převzal.

Širokého nadřízenými v StB, kteří spojili síly také ve snaze ovládnout kapitalistické peníze byli Branislav Králik a Josef Poštulka. Oba v minulosti působili ve Washingtonu - první jako referent, druhý jako rezident. Podle Širokého spisu, který má Ústav paměti národa v Bratislavě, byl Široký v letech 1988 až 1990 na ambasádě zástupce majora Poštulky.

StB a Harvard

Špioni pracovali jako diplomaté, v případě Širokého - zaměstnance rozvědky - to byla funkce druhého tajemníka na československém velvyslanectví. V USA byl v letech 1985 až 1990.

V roce 1993 se všichni tři špioni setkali v byznysu. A bylo by naivní myslet si, že jde pouze o náhodu. Branislav Králík se stal předsedou představenstva Harvardského dividendového investičního fondu Slovakia. S Jurajem Širokým vlastnil Králík podíly v Harvard Real Estate Company. Spolu působily v dalších čtyřech firmách.

Josef Poštulka byl podle obžaloby, kterou podala česká prokuratura v roce 2006, ředitelem firmy Harms Holdings na Kypru v roce 1992. Harms byl součástí portfolia Harvardských fondů a podílel se na pochybných transferech akcií.

Harvardský průmyslový holding, původně Harvardské privatizační fondy byly založené Viktorem Koženým v 90. letech. Kromě něho z majitelů fondu vzešlo několik dalších českých, ale i slovenských miliardářů. Fondy byly samotnými majiteli tunelované.

Úspěch střídá ztráta síly 

Za trestnou činnost byli pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze z října 2012 odsouzeni Kožený a pozdější likvidátor fondů Boris Vostrý. Soud jim uložil tresty deset a devět let vězení. Muži podváděli při obchodech s cennými papíry a způsobili podle verdiktu škodu přes deset miliard korun. Oba jsou stíháni jako uprchlí, škodu mají nahradit. Kožený měl zaplatit zhruba 8,3 miliardy a úroky, Vostrý přes 2,2 miliardy a úroky. Kožený žije na Bahamských ostrovech, Vostrý zřejmě ve střední Americe.

Další Širokého estébácký kolega Poštulka se stal jednatelem české firmy Plastika-Isol - v době, kdy tam byl slovenský exministr hospodářství, zemědělství a šéf energetického regulátora Ľubomír Jahnátek ze Směru-SD předsedou dozorčí rady.

Byl také jednatelem české firmy Chemolak Trade, kde se později stal jednatelem Miroslav Trebuľa. Trebuľa byl také ředitelem odboru mezinárodního obchodu na ministerstvu hospodářství. Není divu, že se firmám party exšpionů v obchodu se státem neobyčejně dařilo.

Samotný Široký v posledních letech ztrácí sílu. Kromě podílu v Plastice přišel o vlastnictví Grand Hotel Belevue a IT firmě bit-Studio.

 Tomáš Lemešani, podpořte nás nákupem v našem eshopu