Z odborníka slovenským politikem. Šefčoviče čeká kariérní zlom

Když vstoupíte do močálu, jistě se celý promočíte a zřejmě i umažete. Potvrzuje to i případ Maroše Šefčoviče.

Dlouholetého evropského politika a diplomata jsem poznal v Bruselu. V zamotaných chodbách administrativního monstra, kde bylo sušší než tamní klimatizací přefiltrovaný vzduch už jen chování zaměstnanců, působilo vystupování eurokomisaře Šefčoviče lépe než otevřené okno.

Milý, lidský, odpověděl přímo a snažil se vtipkováním probudit unavené novináře. Ještě lepší dojem vzbuzoval odjakživa mezi kolegy, a to i v nejvyšším vedení Evropské komise. Opakovaně se na jeho adresu pochvalně vyjadřoval veřejně i samotný Jean-Claude Juncker.

Nejvíce však o kvalitách Maroše Šefčoviče vypovídala jeho práce. Zvládl několik klíčových evropských energetických projektů, které při obchodních tlacích USA, Číny, ale hlavně Ruska nebylo při euroskeptických a nejednotných náladách v jednotlivých členských státech snadné prosadit.

O to více vyráželo dech rozhodnutí úspěšného příběhu vrátit se do slovenské politiky a to hned formou kandidatury na jeden z nejzajímavějších postů státního zřízení. Prezidentské volby byly navíc za dveřmi a co si budeme říkat, slovenský volič se o dění v Evropské komisi zajímá jen po hranici hoaxů o žárovkách a hranolkách. Pro mnohé tedy přes výše popsanou kariéru představoval de facto neznámého prezidentského kandidáta Směru-SD (i když se snaží vystupovat jako nezávislý).

Právě pod dekou této strany se bude ukrývat duch, který Šefčoviče ke kandidatuře přitáhl. Inteligentní člověk s jistě nadějnou budoucností v mezinárodních institucích nemohl do bahna slovenského politického močálu přicházet s velkou chutí. Dodnes není jasné, čím ho k tomuto kroku zoufalá strana, které se každý potenciální kandidát vyhýbal jako čert kříže, donutila.

O tom, že mu drsný styl slovenské politické kampaně nepřipadá komfortně nebylo pochyb. I proto přišel s okázalou, ale názorově nevýraznou kampaní. Nevyhranil se, používal pouze ověřené floskule Ficovy strany, která mu také zaplatila několik poměrně groteskně vypadajících halových vystoupení, a lá Vladimír Mečiar, ale milejší.

Špinavou práci nakonec začali dělat poslanci Směru, kteří viděli propady průzkumových preferencí.

Ty spadly na dno tak tvrdě, že je téměř dohnala fake news propaganda nebezpečné extremistické černé skvrny slovenské politiky.

Čtěte další komentáře autora:

Zachraňte Dana

Fico v rozhovoru zase zaváděl. Pokračuje v očišťovací PR

Faltýnek a lidé z Brna jsou slabinou hnutí Andreje Babiše

Maroš Šefčovič sice do druhého kola voleb postupuje a tváří se, že výrazná ztráta na Zuzanu Čaputovú nic neznamená. V hlavě však má dost rozumu na to, aby si uvědomil, že pokud chce mít alespoň nějakou šanci, musí přijít s ostřejšími lokty.

Zuzana Čaputová sesbírala hlasy pravice, středu i levice. Jediné na co dokáže vsadit je proto konflikt liberalismu a konzervatismu (v slovenském chápání).

Toto pochopení už v mírně hnědé barvě ukázal hned v prvních debatách po výsledcích prvního kola. Do té doby byl jediným útokem nepřímý atak na Čaputovú - přes kritiku podpory Směrem nenáviděného Andreje Kisky.

Dnes však ví, že je to málo, a proto přichází hnědá a páchnoucí hmota. Šefčovič chce bojovat o xenofobní a ultrakonzervativní voliče. V televizních debatách proto kromě pěti připomenutí, že chodí do kostela, má rád řízky a fandí penzistům přišel i s označením protikandidátky jako obhájkyně promigrační politiky. Nezapomněl vytáhnout rodinu a LGBT, přičemž se z Čaputové pokoušel udělat horlivou homosexuální aktivistku.

Sám jako profesionál roky odmítající populismus a nevěcnou debatu jistě ví, do čeho se pouští. Ví, že mu v slovenském politickém močále natekla do bot nejen voda, ale i to hnědé bahno. Otázkou zůstává, zda je připraven na to, jak se hnědé barvy zbavit po případném neúspěchu ve druhém kole. Po prezidentské volbě na Slovensku a evropských volbách už totiž v Bruselu o dalšího středoevropského populistu nemusí mít zájem.

 

Tomáš Lemešani, podpořte nás nákupem v našem eshopu