Babišův (ne)přítel Vladimír Mečiar

Když se Andrej Babiš v životopisech, či rozhovorech poohlédne za minulostí, u vzniku Agrofertu nikdy nezapomene zdůraznit jeho spory s politiky a privatizanty kolem Vladimíra Mečiara. Právě válku s Mečiarovou mocí označuje Babiš za důvod, proč se rozhodl Slovensko opustit byznysem i vlivem.

Je podle Vás Andrej Babiš jako politik a podnikatel ve střetu zájmů?

Boj s mečiarovskými byznysmeny, kteří zapletli jejich byznys se státní mocí tak pevně, že přerůstají státními zakázkami dodnes, je jistě relevantní argument a nelze opravdu válečné nálady mezi těmito podnikateli a Babišem popřít. Odchod ze Slovenska však nebyl tak jednoduchý, jak slovenský oligarcha působící zejména v Česku popisuje. V povaze Andreje Babiše je dělat vše možné i nemožné, jenom se nevzdat.

Bylo tomu tak i v devadesátých letech, kdy na ataky nové vlny privatizantů reagoval podobně agresivními tahy. Věděl, že pro zabezpečení pozic potřebuje politiky, a tak se vlivu na ně nevyhýbal. O politický vliv na Slovensku se pokoušel neméně intenzivně jako jeho konkurence.

V roce 1989 byl Andrej Babiš služebně v Maroku. V dnešní interpretaci uvádí, že dění v Československu pořádně nesledoval a plánoval na severu Afriky zůstat obchodně natrvalo.

Dění během pádu bývalého režimu a zárodku rozdělení státu však nasvědčuje, že až tak nezainteresovaný v bratislavském a pražském zlomu nebyl. První soukromé firmy, které souvisely s byznysovými kroky Andreje Babiše, vznikaly už v roce 1991 a podnikatel směřoval také do státní diplomacie.

Výběr strany

V roce 1991 se vrátil do Československa. Stal se ředitelem obchodní skupiny a mluvilo se o něm jako o korunním princi slovenské chemie.

Ačkoli bylo jasné, že Vladimír Mečiar a lidi kolem něj budou chtít nastolit nové mocenské rozdělení i ve státní ekonomice, nebylo vyloučené, že se nakonec se stávajícím vedením Petrimexu domluví na pravidlech hry, které by vyhovovaly oběma stranám.

I když Mečiar vykazoval chování, které naznačovalo, že k domluvě nedojde a spustí se válka o slovenskou chemii, pořád nemuselo být vymalováno. Kontroverzní slovenský předseda vlády totiž zpočátku neměl tak hegemonní moc, jakou si vybudoval od poloviny devadesátých let, a byl proto nucen akceptovat různorodé názory na mocenské dělení.

I proto se v prvních letech s Andrejem Babišem a spol. počítalo. Spojenectví s novými politickými silami se mělo ujednat prostřednictvím Babišova dlouholetého partnera a šéfa z Petrimexu – Antona Rakického.

Rakický a Kňažko

Připomeňme, že Rakický dlouhá léta stavěl kariéru na spojení se slovenskou hereckou hvězdou Milanem Kňažkem. Herec a politik přítele Rakického přivedl do nejvyšších sfér politiky ještě v roce 1990.

Během první vlády Vladimíra Mečiara, která ještě jako federativní působila na Slovensku od 27. června 1990 do 22. dubna 1991, dostal Kňažko na starost vybudovat struktury budoucího Ministerstva zahraničních věcí. Veškerou hierarchii, kontakty a vztahy vytvářel s Antonem Rakickým, coby státním tajemníkem po boku.

Nutno dodat, že tajemníci měli v té době ještě vyšší pravomoci, než je tomu dnes. V řadě aktivit mohli jednat samostatně, často dokonce vedli jednání se špičkami cizích států na vlastní pěst. Jistě to podnikatele pomýšlejícího na možnosti zahraniční klientely potěšilo.

Po prvních konfliktech Kňažka s Mečiarem se ovšem Rakický přiklonil na stranu Kňažka, který v březnu 1993 opustil Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko. Zaplatil za to i státní tajemník. Po následujících volbách, v nichž Mečiar potvrdil svou popularitu a ovládl politiku i celý státní systém, dostal Kňažko a lidé kolem něj vyhazov.

Až tehdy došlo ke skutečnému válčení Andreje Babiše a garnitury Vladimíra Mečiara. Ani tento boj však nebyl tak vyostřený, jak ho Babiš popisuje v memoárech dnes. Politické seskupení kolem Mečiara sice vzalo bývalému managementu Petrimexu pomyslný trůn chemického průmyslu, na druhé straně, pořád počítalo s Babišem jako silným hráčem privatizace.

U mnohých podniků vláda pořád živě jednala s Andrejem Babišem a jeho kolegy. Nesporný je také vliv na nově vytvářející se obchodní zákoník.

Partnerství připouští také někteří politici z HZDS. Důkazem o ne úplně napjatých vztazích jsou například obdivné řeči bývalého ministra zemědělství Stanislava Becíka. ,,Setkali jsme se asi pětkrát. Na začátku jsem byl trochu skeptický, že buduje z agrosektoru jakýsi Sovětský svaz. Když jsem však viděl, jakým směrem to kormidluje, tak mám před ním velkou úctu," řekl pro slovenský magazín Týždeň Becík.

Levice a pravice

Ministr vedl agroresort v letech 2008-2010. S Babišem se ovšem setkával i v devadesátých letech jako Mečiarův odborník. ,,Ten člověk něco ví. Je odchovaný v zahraničí, jazykově vybavený. Navíc není žádný náfuka, který by se okázale vyvážel v bavoráku. Pokud bude dělat politiku tak, jak vede své firmy, tak to jen vítám. Všichni naši politici by se mohli od něj učit," popisoval Becík Babiše.

O tom, že Mečiarovo hnutí a politici, kteří z těch dob fungují ve strukturách státu dodnes v barvách Smeru-SD Roberta Fice z Andreje Babiše husí kůži nemají, svědčí i další svědectví.

,,Oslovil mě pan Babiš. Bylo to neformální jednání o fungování v resortu a podobně. Působil na mě jako velmi cílevědomý a pracovitý člověk, který ví, co chce," říká exministr zemědělství za HZDS Miroslav Jureňa, který resort vedl v letech 2006 až 2008.

Poslanec za Smer-SD a bývalý státní tajemník za HZDS Marian Záhumenský se s Babišem setkává podle vlastních slov asi tři nebo čtyřikrát do roka - zejména na konferencích o zemědělství. ,,Myslím, že je úspěšný, protože má jasno v tom, co chce a jde za svým cílem."

Známí politici z Mečiarova hnutí tedy stojí na Babišově straně. Naopak pravicoví politici, kteří v roce 1998 Mečiara porazili a proti lidem z HZDS, kteří ve straně zůstali, nebo přešli k Robertovi Ficovi, bojují dodnes, nemají Andreje Babiše v lásce.

,,Zemědělci mi říkají, že je přítomnost pana Babiše cítit všude. Je přirozené, že každý dravec se snaží ukrojit co největší podíl na trhu. Tím více, že toto odvětví je významně dotované. Není to však takové podnikání, jaké by mělo být," řekl pro Týždeň Ján Golian z SDKÚ Mikuláše Dzurindy.

Úvěry a přátelství

Marián Radošovský z KDH zase upozornil, že Babiš rozšiřuje své impérium i díky nečinnosti stavovských komor, které by měly podobné aktivity korigovat. ,,Jen to mlčky sledují a nekonají. Často jsem jim to vyčítal, nic se však nezměnilo. Pak se nemůžeme divit, pokud se to projeví na kvalitě potravin i na cenách," uvedl Radošovský.

Ministr zemědělství z období vlády Ivety Radičové Zsolt Simon potvrzuje negativní vztah Andreje Babiše a odpůrců Vladimíra Mečiara. ,,Je tu množství výrobců drůbeže, kteří ji však nemají kde zabíjet - proto jsou nuceni jít k Babišovi."

Vladimír Mečiar a lidé kolem něj nepatří k politikům a podnikatelům, kteří vztahy z období privatizace měnili, případně vztahy s nepřáteli jakkoliv přehodnocovali. To vede k přirozeným polemikám o tom, zda byl Babiš opravdu tak silným odpůrcem kabinetu kontroverzního slovenského premiéra.

Tomu, že Andrej Babiš a bývalé vedení Petrimexu nebyli úplnými protipóly, svědčí také vztah jednoho z klíčových spolupracovníků Babiše v Petrimexu – Alexeje Beljajeva a strany Hnutie za demokratické Slovensko.

Podnikatel, který se s Babišem zná už od osmdesátých let a po pádu komunismu krátce působil také ve firmě Contix, která je spojována se začátky Agrofertu, v devadesátých letech neměl problém získávat úvěry od bank ovládaných Mečiarovou vládou.

Z Bureše Babišem pouze na našich stránkách nabízí českým čtenářům objednávku knihy s dárkem na libovolnou českou adresu. Stačí uhradit 169 CZK na účet 1027300577/6100. Do poznámky pro příjemce stačí napsat své jméno a na adresu marketing@biztweet.eu zaslat adresu, kde si knihu přejete dodat.

Na oplátku jeho Optifin Invest patřil mezi štědré podporovatele HZDS. V roce 2007 daroval Beljajev straně Vladimíra Mečiara deset milionů korun. Média spekulovala, že Beljajev peníze posílal rovněž prostřednictvím jiných dárců už dávno před tím. Podnikal už od počátku devadesátých let a v obchodu se státem, či privatizaci státních podniků se mu dařilo i v případě podniků, o které měli zájem byznysmeni ze samého jádra mečiarismu.

Legendární je příhoda, kdy do centrály HZDS přinesl v igelitce dar ve výši sedm milionů korun osmdesátiletý důchodce Rudolf Trávniček. Podle slovenských médií pocházely peníze z igelitky právě od Beljajeva. Tato domněnka nebyla nikdy potvrzena, ovšem Mečiarovo hnutí věc nikdy nevyvrátilo, kvůli nedokonalostem zákonu ani původce příspěvku zveřejnit nemusela, a tak celou dobu argumentovala tím, že šlo opravdu o podporu ze strany invalidního důchodce, který se léta živil jako dělník.

Čtěte také:

Z Bureše Babišem: Elena Trenčianska

Z Bureše Babišem: Jak to bylo s StB?

Z Bureše Babišem: Kde to vše začalo a kde vznikl zárodek oligarchy

Při studii Beljajeva a vztahu s HZDS rezonuje také kauza kolem jeho IT společnosti Columbex. Bratislavskou firmu vyšetřuje evropský protikorupční úřad OLAF. V roce 2008 se totiž dostala ke státní zakázce přes podezřelý ,,nástěnkový tendr". Tehdy kvůli podezření z manipulace zakázky padla hlava ministryně zemědělství Zdenky Kramplové právě z HZDS-LS (bývalé HZDS).

Samotný Babiš začal mluvit o odluce od HZDS až v posledních letech. V minulosti sice odchod ze Slovenska argumentoval vyhazovem z Petrimexu, na privatizaci si však nikdy nestěžoval. Sám si dokonce připouštěl pasivitu během divokého rozdělování státního majetku. O kuponovou privatizaci se prý nezajímal a když se rozhýbal, musel podniky získávat z rukou jiných privatizantů.

V roce 2006 pro Trend v rozhovoru přiznal, že jeho slovenský rozvoj na jisté období zablokoval společný podnik s Duslem Šaľa – Prefert. Až po vypořádání vztahů v Duslu a porážce tohoto obchodního partnera Agrofert získal obchodní vztahy, které holding posunuly do dalších podniků.

 

Ukázka kapitoly z publikace Z Bureše Babišem, Tomáš Lemešani