Z Bureše Babišem: Jak to bylo s StB?

Slovenské soudy potvrdily, že český premiér vědomě a aktivně spolupracoval s StB. Jak se to stalo?

Tahle publikace si neklade za cíl vrtat se v části minulosti Andreje Babiše, která ho spojuje se Státní bezpečností. Veřejnost již má k dispozici fakta ze slovenského archivu, které mluví jednoznačnou řečí, na druhé straně mají právníci politika a podnikatele v rukou pořád platný rozsudek soudu, který spolupráci s komunistickou tajnou službou popírá.

Avšak chceme-li, aby si čtenář držící knihu Můj stát, moje firma v rukou, mohl udělat o Andreji Babišovi a zrodu jeho dnešní pozice komplexní obraz, nelze tuhle kapitolu zcela opomenout. Vypovídá, nebo naznačuje, jak se rodily ambice oligarchy a jak se učil plavat s proudem, nevyčnívat, ale strategicky budovat jeho příští pozice. I když bereme v úvahu pořád platný bratislavský rozsudek, hodně napovídá i postup a plamenné reakce Babiše v reakci na tvrzení oficiálních dokumentů.

Pracovat v podniku, který mohl obchodovat se světem, znamenalo během komunismu nejen prestiž, zkušenosti a nadstandardní výhody, ale také kontakt s tajnými službami. Manažeři byli neustále monitorovaní STB. Ví o tom i Andrej Babiš, který způsobuje trauma slovenským archivům.

Knihu objednáte mailem na marketing@biztweet.eu, anebo v eshopu na tomto linku

Do kontaktu s STB musel přijít, což nepopřel. Popřel ovšem svazky, které ho usvědčují z čilé spolupráce a nedokumentují ani náznak odporu Babiše vůči komunistickým "fízlům" čmuchajícím kolem obchodních praktik tehdejší smetánky sedící na prestižních židlích v Petrimexu.

Archiv Ústavu paměti národa v Bratislavě eviduje Babišův svazek pod krycím jménem Bureš. Ministr financí České republiky (během psaní této publikace s ambicí stát se premiérem) a nejbohatší Slovák Andrej Babiš je ve svazku veden jako „Důvěrník“.

V období, kdy byl Babiš podle svazku přijat do služby spolupracovníka, byla spolupráce definována ve znění Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky č. 3/1978, podepsané ministrem vnitra Obzinou.

Směrnice důvěrníka popisuje jako spolupracovníka, který pomáhá kontrarozvědce plnit především pomocné, orientační a prověrkové úkoly v souvislosti s vyhledáváním nebo objasňováním protistátní činnosti a organizováním příslušných agenturně operativních a technických opatření.

Důvěrníci byli vybíráni v souladu s potřebami a úkoly vyplývajícími z operativní situace v chráněném či rozpracovávaném objektu, problematice, z řad spolehlivých československých občanů, členů strany i bezpartijních občanů, kteří dobrovolně "na podkladě vztahu vzájemné důvěry", jsou ochotní podle svých možnosti a schopnosti sdělovat kontrarozvědce dílčí poznatky informačního charakteru, nebo poskytovat jim nutnou pomoc a služby.

Pracovník podniku zahraničního obchodu tedy pomáhal tajným policistům zejména s potvrzováním informací, které si zjistili. Kromě informací z obchodních jednání šlo zejména o informace o povaze a soukromém životu obchodních partnerů, kolegů a těch, se kterými přišel pracovník během výkonu práce do styku.

V případě Petrimexu mohlo být zajímavým také upozorňovaní na podezřelý zájem cizinců o důležité objekty, ústavy a zařízení, o činnosti v nich a o osoby tam pracující. Podle této definice přímo z archívu STB se tak Andrej Babiš mohl už za socialismu ve státním zájmu informovat o kuloárních děních kolem majetků, které měly potenciál a možnosti vytváření zisků také pro šikovné papaláše, či zahraniční spekulanty.

"Má-li předpoklady pro plnění takových úkolů a byly-li v předchozím styku operativního pracovníka s důvěrníkem dodržovány zásady konspirace, může být získán jako tajný spolupracovník," dodává směrnice STB.

Později navíc Babiš jako šéf celé divize podniku zahraničního obchodu vzbuzoval pozornost také kontrarozvědky. Ta chtěla hlídat i jeho samotného a jeho vztahy s cizinci. Zkoumat třeba to, zda v cizině nepřichází do kontaktu s tajnými službami. O tom, že si tajní opakovaně proklepli také Babiše samotného, existují zmínky v dalších spisech vedených na jeho kolegy a nadřízené.

Podstatná část materiálů svazku Bureš byla 4. prosince 1989, v době hromadných skartací, kterou procházely zejména citlivé svazky představitelů komunistické elity, zničena.

Podle existujícího zbytku svazku došlo jedenáctého listopadu 1982 v centru Bratislavy ve vinárně U obuvníka ke schůzce kapitána Rastislava Mátraya, poručíka Júlia Šumana a zástupce ředitele jednoho z odborů podniku zahraničního obchodu Petrimex Andreje Babiše. Z tajného dokumentu, pořízeného ze setkání, vyplývá, že se z důvěrníka StB údajně stal agent.

Tento statut je z hlediska aktuálně (v době přípravy publikace) nejpopulárnějšího politika v České republice pro jeho kariéru mnohem nebezpečnější. Zatímco roli důvěrníka by možná po dlouhém zvažování a přípravě stanoviska mohl přijat, role agenta Babiše podle všeho donutila tuze zabojovat proti spojování jeho osoby s StB.

Podle Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky č. 3/1978 je agentem tajný spolupracovník, který plní úkoly při vyhledávání, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení zabránění této trestné činnosti.

Pod vedením operativního pracovníka plní konkrétní úkony, které nejsou pouze o odevzdávaní pasivně získaných informací. Agent například vyhledává, aktivně rozpracovává a odhaluje kádrové rozvědčíky, proniká do nepřátelských organizací a do organizací emigrace, zjišťuje a rozpracovává nepřátelské osoby, či plní konkrétní úkoly při provádění rozkladné práce v nepřátelském prostředí.

Babiš údajně v bratislavské vinárně podepsal takzvaný vázací akt, tedy závazek ke spolupráci. „Kandidát byl vytěžen (vyzpovídán) k ohlasům na úmrtí soudruha Brežněva, o čemž je zpracován samostatný záznam. Poté byl kandidát vyzván, aby se vyjádřil, zda chce nadále spolupracovat s orgány kontrarozvědky, s čímž jmenovaný souhlasil. Po vyjádření souhlasu bylo jmenovanému oznámeno, že splňuje předpoklady kladené na spolupracovníka československé kontrarozvědky a byl mu předložen k podpisu písemný závazek, který byl zakamuflovaný v propagační brožuře. Kandidát závazek po přečtení podepsal bez dalších otázek a souhlasil, aby bylo i nadále používáno krycí jméno Bureš,“ píše se ve zprávě o získání ke spolupráci, kterou podepsal i náčelník bratislavské správy tajné policie Jozef Vavro.

Další části bratislavského svazku obsahují vyhodnocení agenta či vlastnoruční zprávy nebo finanční výdaje, na kterých tajní policisté dokladovali náklady za pohoštění při schůzkách.

„Agent Bureš byl získán k tajné spolupráci s československou kontrarozvědkou v roce 1982 na základě dobrovolnosti v problematice zahraničního obchodu ve vyčleněném objektu PZO Petrimex. Agent přistupoval k tajné spolupráci zodpovědně. V roce 1985 byl agent Bureš vyslán PZO Petrimex na dlouhodobý služební pobyt do Maroka. Na základě uvedené skutečnosti byla spolupráce přerušena do doby jeho návratu do ČSSR,“ cituje týdeník Euro zprávu z 9. prosince 1987 kapitána Andreje Kuľhu. Po návratu z Maroka se prý agenti StB se spolupracovníkem kontaktovali opět.

To Babiš odmítá. V životopisu i množství rozhovorů popírá, že by někdy agentem byl. V soudním procesu se slovenským Ústavem paměti národa argumentuje tím, že někdo tajné svazky vykonstruoval záměrně, aby jeho osobu poškodil.

„Bývalá StB patřila v rámci zemí bývalého východního bloku po sovětské KGB a východoněmecké STASI mezi nejlepší. Měla špičkový personál, vybavení, organizační strukturu a důmyslný řídicí a kontrolní aparát. Je velmi těžko představitelné, že by tam byly fiktivně vytvořeny, nebo falešné dokumenty. Systém evidence svazků, spisů, nebo záznamů byl pravidelně kontrolován, podléhal přesným a přísným pravidlům zpracování. I informace, které spisy obsahovaly byly vícenásobně ověřovány přes více spolupracovníků. Komplexní hodnocení a zkoumání spisů naopak svědčí o jejich autenticitě a oprávněné evidenci, přesto, že by mohly obsahovat i nepravdivou informaci. Podívejte se, pokud i vyšetřovací spis obsahuje nějakou výpověď, která je nepravdivá, neznamená to, že celý vyšetřovací spis, který je řádně veden a zaevidován, je falešný. Je to tedy velmi málo pravděpodobné i v případech o nichž je řeč v souvislosti s evidencí bývalé StB,“ odmítá Babišova tvrzení předseda dozorní rady slovenského Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák.

Ze svazku Andreje Babiše je také zřejmé, že se angažoval v různých hnutích a byl členem Komunistické strany Československa, respektive Slovenska. „Je členem SSM od roku 1971, zastával různé svazácké funkce, byl také vedoucím odborového sdružení SSM/AIESEC, prostřednictvím kterého se zúčastnil zahraniční praxe ve Francii (1976 Machines Agricoles Lille, 1977 STEF Dijon a Kredietbank Brusel). Je členem společenských organizací. Podle dosavadních poznatků jmenovaný pracuje v těchto organizacích velmi aktivně. Od roku 1978 byl kandidátem na členství a od roku 1980 je členem Komunistické strany Československa,“ napsal v říjnu 1982 údajný Babišův řídící důstojník Július Šuman.

Popis Babiše jako vzorného komunistu a tajného "práskače" podnikateli dlouho nevadil. Na obtíž začal být až v době, kdy se rozhodl vstoupit do politiky. Kromě nevůle veřejnosti, kterou podezření ze spolupráce s StB vyvolalo, hrozilo mocnímu muži, že kvůli zákonní podmínce nebude moci usednout do jakékoliv vládní pozice. Zjednal si proto jakousi výjimku, když využil proces v Bratislave k odkladu prověrky podmíněné tím, že pokud mu soud v Bratislavě spolupráci neprokáže, platí presumpce neviny, tudíž s StB nespolupracoval.

Spravedlnost byla poněkud překroucena, jelikož presumpce viny platí u politiků v kariérním řádu už při neprokázaných zločinech. Samotné svazky StB v archivech státu považuje Slovensko za relevantní a důvěryhodnou autoritu. Jakási presumpce jejich pravosti měla podle mnohých právních názorů platit až do doby případného opačného verdiktu soudu.

Žalobu vůči slovenskému Ústavu paměti národa (ÚPN) podal Andrej Babiš v roce 2012. U okresního soudu Bratislava I se žalobou na ochranu osobnosti uspěl v roce 2015, ústav se ovšem obratem odvolal ke krajskému soudu v Bratislavě. Prohrál však také tam.

Čtěte také:

Bez nich by to nešlo: Ivan Propper

Z Bureše Babišem: Pot a krev kolem Unipetrolu

"Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a provedl ho správně. Z důkazů vyplynulo, že navrhovatel vědomě nebyl agentem StB. Vyplynulo to mimo jiné z výpovědí svědků - bývalých příslušníků StB. Svazek navrhovatele byl veden chaoticky a bez jeho vědomí. Navrhovatel vědomě nespolupracoval s StB. Jeho spis byl veden jen formálně," uvedl předseda senátu krajského soudu v odůvodnění rozsudku.

Další opravní pokus archivu směroval na Nejvyšší soud Slovenské republiky, tam ovšem v únoru 2017 padl stejný verdikt jako na kraji. Ústav paměti národa se však nehodlá vzdát a plánuje případ hnát k dalším soudům. Podle slov vedení archivů věří v prokázaní pravosti spisu a plánuje jej získat přinejhorším u evropského soudu.

„V případech, kde jsme přesvědčeni o pravosti dokumentů zločineckého režimu, nevidíme žádný důvod k tomu, abychom se stali součástí mechanismu změkčování a zjemňování podstaty tohoto režimu,“ zdůvodňuje právní bitvu s Babišem mluvčí slovenského Ústavu paměti národa Peter Juščák.

Ústavu vadí, že bratislavský verdikt stojí na výpovědích bývalých příslušníků StB, kteří Babiše podle spisů naverbovali. Kromě zainteresovanosti do případu a pochybné morální důvěryhodnosti svědků archiváři poukazují na fakt, že příslušníci StB vypovídali, i když nebyli zbaveni mlčenlivosti. Vzhledem k přísaze a hlubokému oddání jejich povolání tak mohl přinejmenším existovat vnitřní motiv svědků vypovídat lživě.

Verdikt očišťující Babišovo jméno je nicméně pravomocný. "Čekal jsem to, nic jsem nepodepsal, s StB jsem nespolupracoval. Byl to proces živený mými odpůrci," reagoval v tiskovém prohlášení Babiš.

Archiv však poukazuje také na morální rovinu sporu. Babiš totiž vytváří nebezpečný precedent v otázkách komunistických zločinů. „Pokud bychom připustili argumentaci, že příslušníci státní bezpečnosti lhali režimu a manipulovali jeho represivní složky, že si agenty a jejich činnost vymýšleli a podváděli své nadřízené, pak bychom se stali součástí lživé mašinérie, která chce z minulého režimu vytvořit neškodnou idylku,“ uvádí Juščák.

Ukázka kapitoly z publikace Z Bureše Babišem, Tomáš Lemešani