Brexit bolí. A to se ještě ani nezačal
Odborníci varují: brexit škodí vám a lidem ve vašem okolí. Dobře, hned na úvod je třeba uznat, že v loňské referendové kampani byly taková varování podobně hluché jako ta na cigaretách.
Problém spočívá v tom, že vystříhají před škodami, které jsou teoretické, nepřímé a navíc se skrývají v blíže nespecifikované budoucnosti. No to ještě neznamená, že by jim to nějak ubíralo na pravdivosti.
Například ještě v létě se jeden z hlavních brexitérů a současný ministr zahraničí Boris Johnson nechal slyšet, že Brusel si "může jít pískat", pokud hodlá trvat na zaplacení "vyděračských" rozvodových účtů. Přešlo sotva půl roku a Británie byla nucena ustoupit pod explicitní hrozbou, že jednání se jinak neposunou na klíčovou otázku vzájemných obchodních vztahů.
Z teoretické hrozby rozvodového účtu - který pokrývá všemožné britské závazky od podílu na již schváleném unijním rozpočtu, přes podíly na financování již schválených unijních projektů a programů až po důchody britských euroúředníků - se tak obratem stal velmi reálný výdaj v objemu 40 až 55 miliard eur.
Nejpalčivější téma však na závěrečné slovo teprve čeká. Regulace. Jedním z hlavních referendových závazků totiž bylo, že se Británie vymaní zpod těch bruselských. To by však efektivně znamenalo opuštění společného evropského trhu.
Takový "tvrdý" brexit sice nikdo nechtěl, ale přesně tohle si Britové v referendu odhlasovali. A přesně tento kurz v souladu s referendovými přáními britská premiérka Theresa Mayová následně i nastavila.
Vláda však po kouscích začíná přiznávat, že země si "tvrdý" brexit dovolit zkrátka nemůže. V praxi to pak ústí do komicky protichůdných slibů typu: vše bude jinak, ale nemějte obavy, protože nic zásadního se vlastně nezmění. Británie nemá na výběr a opustí společný evropský trh. No nemějte obavy, protože bude zcela nová obchodní dohoda s EU ... která bude kopírovat současné uspořádání.
Brexitéři celou dobu velmi správně argumentují, že i kdyby se takovou dohodu nakonec uzavřít nepodařilo, nic zásadního se neděje. Přinejhorším by se na vzájemný obchod vztahovaly cla podle pravidel Světové obchodní organizace, které jsou beztak rozumně nízké.
Akorát na clech již v 21. století záleží pramálo. Heslem dneška jsou regulační standardy. Nemůžete prodávat například hračky, které obsahují zdraví škodlivé chemikálie, či například vozidla, která nemají certifikát bezpečnosti. Odstraňování obchodních bariér pak stojí právě na vzájemném uznávání, či dokonce harmonizaci regulačních standardů. A tady není cesty kolem. Pokud si britské firmy hodlají zachovat své postavení v evropských dodavatelských sítích, bruselským regulacím se beztak nevyhnou.
Pokud se však plány britské vlády zmítají v takových protichůdných přáních, závěrečný účet za brexit zůstává nezbytně otevřený. To však ještě neznamená, že všechny náklady za brexit leží v budoucnosti. Nakonec je to právě nejistota, která páchá nemalé škody už dnes.
Nejzřetelněji škody: britská ekonomika po referendu zpomalila. Za první dva kvartály tohoto roku uvízl růst nebezpečně blízko nule. Celkově za rok 2017 by měla ekonomika narůst jen o 1,5 procenta a v následujících dvou by měl růst podle prognóz Evropské komise dále zpomalovat.
Pro srovnání, ještě v před referendem roku 2015 rostla Británie 2,3 procentním tempem. Důvod je prostý. Mayové mantra, že "brexit znamená brexit" se možná dobře vyjímá v tiskových zprávách, firmám a spotřebitelům ale velmi nevysvětluje, na co přesně se mají od března 2019 připravit. Firmy ve výsledku velmi neinvestují a spotřebitelé raději velmi neutrácejí.
Nemine ani stát. Současná vláda nepatří mezi ty nejpopulárnější a ani mezi ty přehnaně jednotné. Ministr financí Philip Hammond tedy propašoval do příštího rozpočtu něco, co bychom v našich končinách nazvali sociálními balíčky (například slevy na vlaky pro mladé či daňové úlevy při koupi prvního bydlení), ale ve velké schématu věcí sestavil rozpočet šetřící.
Čtěte další komentáře autora:
Na krytí nákladů brexitu bylo nutné odložit stranou 800 milionů eur a už nyní se počítá s dalšími třemi miliardami. To vše jsou peníze, které by jinak mohly jít na domácí výdaje, investice či snížení dluhu.
Výsledek: podle britského statistického úřadu (ONS) dnes Británie zaostává za většinou vyspělých zemí co do soukromých i veřejných investic.
Nakonec jsou zde i velmi konkrétní a velmi reálné náklady pro britské domácnosti. Výzkum ekonomů ze Centre for Economic Policy Research ukázal, jak domácnosti zasáhl propad hodnoty britské libry.
Touto dobou je už zřejmé, že propad nebyl jen dočasným fenoménem - dodnes je zhruba o 10 procent nižší než před referendem. Pro britské domácnosti to znamená dražší import a ne zcela překvapivě i příspěvek k vyšší inflaci. V růstu cen Británie předběhla Spojené státy i eurozónu. Brexit tak už nyní stojí průměrnou britskou domácnost zhruba 450 eur ročně.
Žádný brexit přitom pořád nenastal. Vlastně stále pořádně nevíme, co to ten brexit nakonec bude. No stále jasnější začíná být alespoň tolik, že bude drahý. Velmi drahý.
Tomáš Púchly, analytik Nadace F. A. Hayeka
Biztweet, podpořte nás nákupem v našem eshopu